První nositel Antinobelovy ceny dostal i Nobelovu cenu

Je třeba říct, že i když některé experimenty (a "experimenty") působí tak trochu dojmem, že byly přímo šité na míru soutěži o získání Antinobelovky - tak ve skutečnosti smyslem této ceny bylo od začátku odměňovat spíše skutečný, vážně míněný, autentický vědecký výzkum, který "antinobelovský výbor" zaujal svým "kouzlem" nechtěného zcela neplánovaně. Pěkným příkladem je v tomto ohledu australské experimentální kapání smůly, což je dle Guinessovy knihy rekordů nejdéle souvisle běžící vědecký pokus vůbec. Byl zahájen v roce 1927, a v roce 2005 byl za svojí jedinečnost odměněn Antinobelovou cenou za fyziku.

Antinobelova cena bývá občas mírně "společensky angažovaná" - tak trochu (ale ne zcela) v duchu české ceny Ropák roku. Příkladem může být Antinobelova cena za rok 2010 pro společnost BP, která prý experimentálně vyvrátila zažitý předsudek, že olej a voda se spolu nemísí. Mezi angažované Antinobelovy ceny lze zařadit i tu, která byla udělena v roce 2002 managementu firmy Enron za "aplikaci matematického konceptu imaginárních čísel v ekomice". Ale ne vždy to má takovýto podtext: většina cen, které byly udělené např. za odhad celkového povrchu slona indického, za výzkum, zda poslech country hudby zvyšuje pravděpodobnost sebevraždy, za "stolní periodickou tabulku prvků" (nepřeložitelná slovní hříčka), výzkum četnosti šťourání se v nose adolescentů a nebo také snímkování mužských a ženských pohlavních orgánů ve stavu vzrušení a soulože pomocí magnetické rezonance, splňuje všechna formální kritéria nezbytná k tomu, aby je bylo možné klasifikovat jako čirou srandu bez podvratného intelektuálního podtextu.

Ale to nejlepší na konec: ruský emigrant žijící v Holandsku Andre Geim [en.wikipedia.org] je vyjímečný tím, že se mu jako první a zatím jediné osobě podařilo zapsat se jak na seznam nositelů skutečné Nobelovy ceny za fyziku [en.wikipedia.org], tak i na seznam nositelů Antinobelovy ceny (konkrétně za rok 2000) [en.wikipedia.org]. Nobelovu cenu dostal vloni za svůj podíl na objevu grafénu [en.wikipedia.org] (v podstatě dvourozměrné makromolekuly uhlíku) - a Antinobelovu cenu zase dostal za experiment, ve kterém předvedl magnetickou levitaci živé žáby. Není zcela jasné, zda proti tomuto druhému pokusu někdy protestovaly organizace bojující proti pokusům na zvířatech - ale obě výše uvedená vědecká ocenění činí z tohoto velkého muže následováníhodný vzor, jistě nejen pro nejmladší generaci.