Sjednocený Linux

I když by si to někdo mohl myslet, čtyři společnosti, uzavřivší ekonomickou alianci za účelem získání větší části koláče trhu krabicových balení linuxových distribucí, nedisponují dohromady třeba polovinou tohoto koláče. Přestože se představitelé jedné ze čtyř firem, tvořících alianci, nechali slyšet, že na linuxovém trhu je místo jen pro dvě dominantní distribuce (jeden z přítomných na dotyčné tiskové konferenci se zeptal "Debian a která další?" a ostatní se rozesmáli), není jasné, jak toho chtějí dosáhnout, protože jediný distributor ze čtyřky s významným podílem je Suse s necelou třetinou prodaných krabicových balení a zřejmě menším procentem skutečných běžících instalací systému. V počtu prodaných krabicí ji předhání Redhat a Mandrake a v průzkumech o oblíbenosti a počtu downloadů a instalací často i Debian a Slackware nebo novinky jako Gentoo nebo, z druhé strany, Lycoris.

SCO, ex-Caldera, je velká firma s velkými zisky, týká se to ale přdevším jejich unixové divize, systému UnixWare, většina jeho uživatelů, velkých firem, nechtěla přejít na Linux po akvizici SCO firmou Caldera a unixové služby tak tvořily většinu obratu nové Caldery, která se ve světle tohoto faktu dodatečně přejmenovala (víc by se hodilo anglické rename) na SCO. Z jejich tábora přicházely nejotevřenější útoky proti konkurenčním distributorům a nejvíc M$-like návrhy jako licencování na počet jednotlivých instalací (per-seet licensing), které se Caldera pokusila uvést už jednou u své distribuce, což vedlo ke kritice ze strany Free Software Foundation, a od kterého se v případě UnitedLinuxu distancovala Suse. Kritici tvrdí, že zájmem SCO je zisk, ne prosazení Linuxu, proto bylo pro mnohé překvapením, když byl jejich OpenLinux jako čtvrtá distribuce po Redhatu, Mandraku a Suse certifikován jako kompatibilní s LSB, viz níže.

Zbývající dva ve čtveřici tvoří TurboLinux a Connectiva. První z nich vznikl jako napodobenina Redhatu a nejsa ničím dalším výjmečný, našel si díky dobré podpoře dálnovýchodních fontů odbytiště v Japonsku, v Číně a jinde v Asii, což je asi hlavní důvod jeho členství ve společenstvu; jeho podíl na celkovém počtu prodaných nebo nainstalovaných linuxových systémů je mizivý. Podobný význam a účel ve svazu má brazilská Connectiva s instalátorem v portugalštině, španělštině a angličtině a s webem sice i anglicky, ale mnoha odkazy na potrugalské stránky z anglické verze. Prý ji používají i čeští uživatelé a ostatní distributoři od nich kopírují vzhledné desktopové ikony. Mě jejich betaverze, uvedená na místě odkud jsem ji stáhl jako final, nerozeznala tabulku rozdělení disku. Členové aliance by jistě uvítali takovou mezinárodní dominanci, ale neovládli třeba skandinávský SOT Desktop Linux nebo ruské ALTLinux a ASPLinux. Ostatně s vysokou úrovní internacionalizace kdysi začal Redhat a později dominoval francouzský Mandrake a.. německá Suse (Redhat a SCO jsou američani).

Čtyřka může argumentovat tím, že má dohromady větší počet placených programátorů, než Redhat a Mandrake. Ale jednak do toho zřejmě počítá převážně na unixové, ne linuxové divizi pracující programátory SCO, navíc Redhat má tradičně silnou komunitu programujících administrátorů serverů, Mandrake idem uživatelů desktopů, nemluvě o profesionalitě komunit kolem Debianu a Slackwaru, které jen tak někam někdy nezmizí a převyšují čtyřku když ne počtem, tak schopnostmi. Placené programátory může přetáhnout bohatší distributor, komunity dobrovolníků nikoliv.

Někdo může namítnout, že otřesení vedoucí pozicí Redhatu, větší podíl na trhu a větší zisk je povrchní, sobecká motivace. Někdo jiný naopak může tvrdit, že je to motivace dobrá, ale bez reálné šance na úspěch. Jako odpověď mu představitelé aliance sdělí, že linuxový trh sjednocení potřebuje, aby nedošlo ke fragmentaci a ztrátě kompatibility jednotlivých verzí, jako u Unixu. Ačkoliv toto přirovnání je logicky mírně děravé (např. Linux má stále jedno jádro a jedny systémové knihovny a nic nenasvědčuje změně v blízké budoucnosti), problém se vzdalováním se jednotlivých distribucí jistě exsituje. Ne sice v takové podobě, jako u verzí Unixu, ale problém je určitě třeba s umístěním souborů, verzemi knihoven, řešením závislostí balíčků, diskutabilně i s úrovní internacionalizace a podpory hardwaru - to vše se může distribuci od distribuce lišit.

Řešení těchto problémů už se ale hledá, pracuje se na něm, není to ale UnitedLinux a existuje to déle, je to Linux Standards Base a odvozené projekty jako Li18nux, které se do výše zmíněných roztříštěností snaží vnést pořádek definováním souboru standardů, které když budou distribuce dodržovat, budou spolu kompatibilní a linuxová aplikace dodržující tyto standardy poběží na jakékoliv kompatibilní distribuci. Bude to vhodné pro výrobce komerčního software a nakonec i dobrovolné programátory, kteří budou distribuovat jednu místo několika binárních verzí programu. Je zvláštní, že totéž si jako cíl určil UnitedLinux, jakoby se o to nikdo jiný nestaral, jako by to už jeden projekt neřešil. Snad chtěli být LSB konkurencí, ale proč pak Suse a OpenLinux byly pro LSB certifikovány? UnitedLinux by ve svých řadách rád viděl i Redhat a Mandrake, tak by byla jejich distribuce jediná komerční easy-to-use a druhou z výše zmíněné dvojice dominantních by byl skutečně Debian, popř. Slackware nebo oba v jedné frontové linii :) - vytvořil by se tím antagonismus, jedna desktopová distribuce pro korporace a normální usery, jedna hackerská, pro adminy, guru, profesionály.

UnitedLinux chtěl být jedinou korporátní distribucí s Redhatem, Mandrakem a možná Sunem (až přijde Sun Linux 1.0) jako členy, jakási firemní nadstavba nad LSB, aby distribuce se značkami "LSB certified" a "Powered by UnitedLinux" měla větší věhlas než jen "LSB certified". Ale Redhat a Mandrake nevstoupili - první se na to cítí příliš silný sám o sobě, druhý nechce snižovat význam LSB ani jednotlivých nekomerčních uživatelů. UnitedLinux totiž první beta verzi vydal uzavřeně signatářům non-disclosure agreement (blbě se to překládá, neodzavření, neotevření, nechání zavřeným) z firemního prostředí, což mnohé znepokojilo. Nicméně druhá beta verze je už po nátlaku linuxové veřejnosti a organizací dostupná volně.

Nemám nic proti rozšiřování standardizace distribucí za rámec témat určených LSB, potěšily by např. jednotné konfigurační programy, jednotný syntax souborů jimi generovaných a jednotné chování systému při určité konkrétní konfiguraci - z toho bych samozřejmě vyjmul Debian a Slackware s jejich kultovním designem, který se nemění léta zatímco v rpm-based distribucích se mění furt. Nevadila by mi jedna hlavní desktopová distribuce syntetizovaná z několika hlavních rpm-based distribucí (tedy současný United + RH/Mdk/Sun) a Debian a Slackware jako protipóly pro profesionály, ale nelíbí se mi komerční orientace projektu. Např. lokalizace bude nejdřív jen do deseti jazyků, na dalších by se zřejmě nedalo vydělat, čeština tam nebude, vzpomínáte si mimochodem, jak jsem se v jednom z předchozích článků zmiňoval o makedonštině, arménštině a gruzínštině?

A vůbec, UL je prý určen firmám, ne domácím uživatelům. Takže mě nakonec nemusí zajímat, když já jsem domácí uživatel, instaluju Linux jen na komerčně neproduktivní počítače a jakožto student (ve škole budou mít Windows ještě jako poslední na světě) nejsem nikde zaměstnán, proto mě UnitedLinux nemusí zajímat a nemám se do něj co navážet. Třeba mi nakonec ještě bude užitečný, pokud mi v něm nebude uskakovat myš. Je to pořád ten příběh, v distribucích s kde-i18n-cz mi uskakuje myš a v distribucích s myší okay není kde-i18n-cz, proto Linux u mě doma nikdy neudělá zcela dokonalý dojem na návštěvu. Asi se ale vykašlu na kde-i18n-cs, které stejně v United asi nebude, a jako primární systém si konečně dám Slackware, nebo Debian Unstable, jenž je prý víc stable než ostré verze Redhatu 8.0 a Mandraku 9.0 (nebo x.0 vůbec).