Linux na desktopu ještě jednou

Po dlouhé době se mi jakoby Gnome začal líbit víc než KDE, přestože předtím se moje estetické cítění zdálo být jednostranné na druhou stranu. Během posledních týdnů vyšel Mandrake 9.0 a po něm Redhat 8.0. Prý jsou uživatelé x.0 verzí těchto distribucí dobrovolnými beta testery, na systémy s důrazem na funkčnost se hodí až x.1 a víc a třeba takový Debian Testing (mají unstable, testing a stable.. v té poslední jsou vždy zastaralé verze programů a je teoreticky bezchybná) je stabilnější, i když jsou v něm novější verze programů (a RH/Mdk x.0 jsou jako mezi unstable a testing co do stability, ale jako mezi testing a stable co do novosti verzí programů, což je ale divné, páč současný testing se stále honosí KDE 2.2 - kdokoliv zkoušel unstable i testing ať se mi ozve s korekcí, já se na to zatím chystám).

Příčiny nevychytanosti u obou mohou být různé, u Mandraku je to trochu s podivem vzhledem k tomu, že měli tuším tři beta verze a dva release kandidáty (měli udělat třetí release kandidát) a v průběhu jejich vydávání neustále urgovali komunitu svých uživatelů k testování a oznamování chyb. Měl jsem se připojit, přemýšlel jsem o tom, jestli někdo za mě vychytá můj uskakující kurzor myši, když to neoznámím sám, rozhodl jsem se to neoznámit a kurzor dál uskakuje. Redhat měl jen jednu beta verzi, měli udělat ještě druhou nebo release kandidát.

Mandrake se liší od předchozí verze větší podporou hardwaru, reorganizací dat na instalačních CD (přibylo volitené i18n CD, nepotřebné když chcete jen angličtinu, což vám jedno CD ušetří, ale když chcete další jazyky, počet CD zůstává stejný) a zahrnutím prostředí KDE 3.0 a Gnome 2.0 (což vyrovnává poměr mezi dvěma, Mandrake tradičně míval KDE lépe nakonfigurované a ono vůbec KDE bylo vzhlednější a nastavitelnější, skok mezi KDE 2 a 3 byl ale menší než mezi Gnome 1 a 2 a Mandrake nyní ani jedno vyloženě nepreferuje, vizuální přitažlivost je vyrovnaná) a balíku OpenOffice.org, nyní zcela počeštěného (zdá se však že bez kontroly pravopisu), což umožní řadě lidí přechod pryč z Windows, nevyřešen zůstává problém hw náročnosti (a kontroly pravopisu). Když si nainstalujete Blackbox, musíte jej přidat ručně do Xsession aby šel spustit, mimochodem.

Oba se snaží být linuxovou alternativou na desktop, Redhat je ale radikálnější. Například zavádí v grafickém prostředí globálně velký vyhlazený font, což se někomu líbí, někomu ne a asi to záleží na rozlišení, obnovovací frekvenci, počtu barev a úhlopříčce monitoru. Navíc se přechází na Unicode. Teoreticky, kdyby byly všechny programy napsány pro tento účel ideálně, neměl by přechod být vůbec znatelný (s výjimkou nutnosti konverze texťáků, co nemají žádný content-type a podobně u názvů souborů). Nicméně nefungují mimojiné světlé barvy v konzoli (OK při startu služeb je tmavé, nedělá to dobře Midnight Commanderu co je na konstrastu světlé a tmavé dost založen), při startu se zkratky názvů dne a měsíce zobrazují blbě, problémy má občas řada dalších nepřipravených programů, zejména pak doinstalovaných z jiných zdrojů (pro mě hlavně Opera), vůbce neběží Acrobat Reader. Jinak, vždycky jde kódování změnit zpět na latin2.

Chlapci z Redhatu taky zřejmě propadají servilitě, konformnosti. Kvůli nedávným změnám v licenci patentu na MP3 byla z distribuce vyřazena podpora pro tento formát ze všech programů. Redhat tvrdí, že nechce být prvním žalovaným a potrestaným, někdo musí být první, jiní distributoři formát dál podporují a ani z internetu empétrojky a jejich přehrávače nemizí. Měli by si najmout právníky schopné pokračování distribuce formátu obhájit. Na druhou stranu, nikdo nemůže nic mít proti tomu, že zkopírovat /usr/lib/xmms/Input/libmpg123* z jiné distribuce není těžké, a jistě je taky vhodné přimět takto uživatele k používání Oggu. Mimochodem, situace je podobná u DivX a DVD, Mandrake zkrátka podporuje přehrávání nesvobodných multimediálních formátů daleko lépe jako výchozí možnost, do Redhatu ale lze vše přidat. Ogg má sestávat ze dvou částí - Vorbis je zvuk a pak tam má být ještě něco, co bude video, to zatím asi nedospělo do nějak dalekého stádia vývoje, nebo ano?

Servilita se zde projevila i jinak. Redhat totiž nadále nepodporuje existenci Taiwanu jako samostatné země, pouze taiwanský dialekt činštiny jako jazyk, taiwanská vlajka z distribuce zmizela. Je to zřejmě kvůli přání kontinentální čínské vlády, takto se Redhatu více otevře čínský trh. Myslím, že je objektivní označit v tomto kontextu Redhat za kurvy, protože jak jinak, když někdo prodá respekt k lidským právům za peníze? Kdo si myslí, že se ho to netýká, nebo rozhodnutí Redhatu obhajuje, ať mi prosím napíše a vysvětlí mi to. Bagatelizace problému svědčí jen o odtržení bagatelizujícího od reality. O vyjmutí taiwanské vlajky byl požádán i Microsoft v případě jeho Windows XP, ten ale odmítl (takže můžeme tvrdit, že Redhat je víc na peníze než M$, musíme si ale pamatovat, že Microsoft zdaleka tolik nepotřebuje každý dolar a může si dovolit ztrátu třeba aby udělal dojem na lidskoprávní organizace.. ztráta se mu pak vrátí, ehm, no tak by to mohl tím pádem udělat i Redhat).

Update: následkem diskuzí a veřejného nátlaku jako odpovědi uživatelů na rozhodnutí Redhatu, bylo toto přehodnoceno a nyní nebude KDE (ani nic jiného) v Redhatu obsahovat žádnou vlajku žádného státu. Považuju to za nedostatečné a povrchní, předstírající řešení. Redhat jakoby tímto chtěl udělat dojem na libertariány neuznávající národní státy, já ale taky neuznávám státy, přesto si myslím že vlajky můžou patřtit i k národu, jako skupině mluvící stejným jazykem, žijící ve stejném regionu, ne nutně ke státu. Našli se takoví co na to Redhatu skočili a jsou s rozhodnutím spokojení. Já nejsem (narozdíl od někoho, jehož příspěvky se objevili v souvisejících diskuzích) v opozici vůči tomuto ne proto, že by se mi po nahrazení vlajek slovními názvy v KDE hůř orientovalo, ale proto že skutečná motivace je udržet si podporu čínského státu nezahrnutím vlajky Taiwanu. Myslím že distribuce by měla obsahovat všechny vlajky, taky třeba protože vlajka může být součástí kulturního dědictví národa, třeba Američan by mnoho vlajek mnoha zemí nikdy nikde jinde než na počítači neviděl, já bych taky bez Linuxu nevěděl, jak vypadá ta gruzínská. Zarážející je i to, že Redhat se snažil prezentovat situaci jako omyl (proč by pak jinak prostě nevrátil zpět Taiwanskou vlajku?) přestože mnoho lidí vidělo originální bug v bugzille s nevybíravě formulovanou poznámkou o nutnosti odstranění Taiwanské vlajky.

Redhat se taky pokusil zavedením tématu Bluecurve sjednotit vzhled prostředí KDE a Gnome, uvedených ve stejných verzích jako v Mandraku. Sjednocení naštěstí není tak všestranné, jak jsem se obával, desktopy jdou dobře rozeznat jeden od druhého. Nekonalo se nic tragického ve smyslu rozsáhlého překonfigurování, kromě menu, které bylo sjednoceno a obsahuje programy z obou desktopů, podivně rozdělené do hlavních kategorií a subkategorie, kde jsou ty původní kategorie znova, ale obsahují méně používaný software, asi aby nemusel newbie tolik hledat a bylo to pro něj přehlednější (takže do toho méně používaného se někdo bude dívat jen pro konkrétní nástroj).

Podle mě desktopy nevypadají o tolik jinak, než jejich výchozí konfigurace v Mandraku, mnohem bližší představě programátorských týmů KDE a Gnome, jen zavedením společného témata a menu se nestává třeba z KDE něco úplně jiného, horšího, jak si myslí jeden bývalý zaměstnanec Redhatu, programátor KDE, co Redhat opustil, protože se nebude na zkriplování (crippling) KDE podílet. Je pravda, že přechod z normálního KDE na to s Bluecurve, je větší rozdíl než z KDE2 na KDE3 (ale KDE 3.1 by se mělo od 3.0 lišit především eye-candy opatřeními). Mimochodem Redhat nenabízí jako výchozí instalaci obou desktopů, pouze Gnome. Je-li tedy v něm všechno potřebné pro desktop, pak proč začátečníkovi servírovat ještě druhé, téměř stejné prostředí, když důvod existence více prostředí byl, aby se tato mohla lišit a pokryla tak potřeby většího množství rozdílných uživatelů. Jistě že pro začátečníka je lepší jeden vzhled než dva vzhledy, ale to by šlo lépe uskutečnit použítím jednoho desktopu, ne dvou stejně vypadajících. Možnost, že Redhat chce ve stejném kabátě nabídnout nejlepší z obou světů, zase vypadá divně, když KDE se neinstaluje jako default (mimochodem Gnome a KDE mají v Anacondě identický popis).

Výchozí manažer přihlášení je Gdm, taky v Bluecurve, vypadá velmi profesionálně. Kromě Gnome a KDE je ještě volitelný WindowMaker, zřejmě pro trochu starší počítače. Už si nepamatuju, jestli jsem ho nemusel ručně přidávat do Xsession, protože to se stává v mnoha verzích mnoha distribucí, že nějaký správce oken se nainstaluje a přidá do menu ve správci přihlášení, ale nepřidá se do Xsession, ta jeho název jako argument nevezme a buď se vrátíte do správce přihlášení nebo se pustí to co je výchozí, Gnome nebo KDE. V každém případě jsem to musel udělat s Blackboxem, instalovaným z CD Mandraku. WindowMaker se taky zdá být dotčen Bluecurve. Jinak, po stisknutí enteru je vždycky asi dvě sekundy prodleva, než začne příslušné prostředí nabíhat. U Gnome a KDE to tolik nevadí, nepozná se to, je to jen zlomek doby potřebné k jejich spuštění, ale je to znatelné u WindowMakeru a především u Blackboxu. Asi už je Xsession skript tak dlouhý, že trvá dvě sekundy ho přečíst.

Můžeme říct, že Redhat udělal první krok směrem, jenž navrhovalo mnoho lidí už dlouho. Často jsem slyšel trvzení, že existence dvou konkurečních desktopových prostředí se stejným účelem a cílovou skupinou uživatelů je zbytečná, matoucí, odrazující začátečníky, brzdící rozvoj. Máme zde další rozsáhlé projekty zabývající se Linuxem/Unixem na desktopu, ne však přímo navrhující vzhled rozhraní - kancelářský balík OpenOffice.org a webový prohlížeč Mozilla, které nejsou integrovány ani do KDE ani do Gnome.

Existuje teze, podle níž kdyby místo KDE a Gnome existoval jen jeden projekt, mohl by se sloučit s OpenOffice.org a Mozillou, tím by vznikl jeden gigantický projekt zaobírající se unixovým desktopem jako takovým, co do vzhledu i funkčnosti i aplikací. Anebo by se nemuseli sloučit, ale aspoň by OOo a Mozilla mohly být optimalizovány pro jeden desktop nebo s ním integrovány použitím jeho knihoven. V každém případě by tak vznikl jeden vzhled (nováčci co vidí KDE a berou to tak, že tak vypadá Linux, a mluví o přívětivosti Linuxu, ne KDE) pro celá X a odstranění problému na jednom místě by se rovnalo úplnému odstranění problému.

Takže můžeme mít, jako teď, dva konkureční desktopy, jeden browser a jeden office, nebo můžeme sloučit desktopy v jeden, nebo sloučit office a browser (týmy OOo a Mozilly nic takového neplánují a myslím že ví co dělají lépe než proponenti slučování), nebo sloučit všechno dohromady. Nebo třeba office integrovat do jednoho desktopu a browser do druhého, nebo naopak. Myslím že ze všech těch možností je pořád nejlepší ta první, současná. Existence desktopu, office a browseru zvlášť je dobrá kvůli lepší koordinaci menších týmů, větší autonomitě (méně lidem je vnucována představa nějaké vůdčí osobnosti projektu), možnosti vyvíjet i pro platformu, pro niž ostatní z trojice projektů nevyvíjí apod. Horší je to třeba s přechodem z jedné technologie na druhou (unicode, to je ale jen hypotetický příklad, jakože něco na ten způsob, vzhledem k tomu že KDE a OOo už v UTF-8 pracují a Gnome a Mozilla ho zvládají) nebo s činnostmi, vyžadujícími koordinaci lidí mimo hlavní týmy, jako je i18n/l10n, kdy asi těžko bude třeba tým OOo upozorňovat člověka překládajícícho OOo do moldavštiny, že už existuje moldavizační tým Gnome a že by s ním dotyčný měl spolupracovat, aby stejný výraz ve dvou projektech nebyl přeložen jinak, to se ale taky řeší sestováním různých lokalizátorských slovníků.

Zpět k roli dvou konkurečních desktopových prostředí se steným účelem. Myslím si že to má smysl jednoduše proto, že konkurence stimuluje vývoj. Kdyby byl jen jeden desktop a uživatelé by v něm chtěli tu a tu novou feature, tým programátorů by byl méně motivovaný kdyby nehrozilo, že tu feature bude mít konkurence dřív. Když se přídavají novinky a současně kopírují od konkurence, jejich počet je větší než kdyby se jen přidávaly, funkčnost desktopů takto roste rychleji. Navíc kdokoliv by chtěl cokoliv slučovat, pořád budou existovat desítky dalších správců oken s vlastním vzhledem daným kreativitou jejich tvůrců, některé z nich se nebudou nikdy snažit vyjít vstříc začátečníkům ani většině uživatelů a budou respektovat potřeby menšin bláznů, které potěší nejen výkonností (Blackbox zabírá v paměti asi setinu toho co tam zabírá KDE, stačí mu 16MB což nezabírá on ale ostatní programy např. X, zatímco v KDE je odezva jeho aplikací pár sekund i při 256MB.. čas loadování KDE je opět asi desetkrát delší než u Blackboxu) ale i originálním vzhledem, založeným na funkčnosti, ne napodobování něčeho. Těchto se žádný Blucurve netýká.

Nemám nic proti jednotným tématům pro Gtk, Qt, Motif, všechno co si kdo vzpomene, třeba úplně uniformizuícím aby nešlo poznat, v čem byla aplikace napsána, znám plno lidí co by to ocenilo, byl by to významný krok kupředu pro open source alternativní řešení, v tomto ohledu bych zašel ještě dál než Redhat s Bluecurve. Ale nikomu bych to nevnucoval, chtěl bych mít možnost aby to vypadalo i všechno jinak. Mě se prostě líbí mít na obrazovce tři okna, jedno Gtk aplikace s nějakým tématem, druhé Qt aplikace s jiným tématem, třetí Motif aplikace s jiným tématem, a pak třeba ještě terminály jeden s modrým mc a druhý se zelenožlutým emacsem, a nikdo mě nikdy nepřiměje k tomu aby mě vůbec napadlo, že to může být pěknější, kdyby to vypadalo všechno stejně. Vnímání neměnící se uniformity omezuje a otupuje myšlení, což je mimojiné nástrojem v rukou diktatur, zatímco vnímání diverzity myšlení obohacuje a rozvíjí. I o tom je svoboný software a i proto ho prosazuju.