Anarchie v české kotlině [ekonom.ihned.cz] - cituji: Země funguje bez vládců, politici šlapou v ústavě. Anarchisté varují před nástupem vlády tvrdé ruky.. A to článek vyšel ještě před rozhodnutím Ústavního soudu o zrušení jednorázového ústavního zákona o předčasných volbách... (jakkoliv s jednorázovými "hacky" ústavy nesouhlasím, tak současně nesouhlasím s teorií, že Ústavní Soud je oprávněn rušit ústavní zákony, přijaté ústavní většinou).

No.. uvidíme, jestli pro novináře z časopisu Ekonom bude squaterská odrůda anarchie tak cool i po zítřku - na kdy je tiskovou zprávou (sic!) ohlášeno obsazení nového squatu (v rámci "Týdne nepřizpůsobivosti"...)...

Každopádně můj komentář (jakožto nikoliv anarchisty, ale anti-étatisticky zaměřeného radikálního pacifistického středového liberála) je asi takovýhle: ve středověku a raném novověku (až zhruba do konce 18. století a do éry osvícenského absolutismu) většině lidí (zejména těch gramotných) připadala absurdní představa demokracie, tedy toho, že si lidé vládnou sami - a odkazy na starověké pohanské Řecko a Řím všem připadaly jenom jako pohádkové vyprávění. Pak ale v Evropě přišly demokratické revoluce (u nás 1848), více či méně úspěšné - a myšlenka demokracie se z "undergroundu" začínala přes "alternativu" postupně přesouvat do "mainstreamu". A demokracie se začala materializovat, a to hned dvěma nezávislými cestami: jednak "konzervativně" jakožto konstituční monarchie (protože i monarchové přišli na to, že nechat lidi, ať různá nepopulární rozhodnutí dělají sami, je vlastně užitečné a efektivní), a druhak "liberálně" jakožto různé formy republikánského zřízení.

Pokud tenhle vývoj porovnáme s dnešním stavem občanské společnosti a extrapolujeme její možný další vývoj ve 21. století (jakkoliv extrapolace jsou zrádné a vůbec nefungují), pak zjistíme, že s odsunem průmyslové výroby do Číny a jiných rozvojových zemí došlo skutečně k tomu, že společnost je tvořena spíše volně pospojovanou sítí autonomních komunit podnikajících zejména v sektoru služeb - a že skutečně vzniká cosi jako "ekonomická základna budoucí anarchistické společnosti". V 21. století hraje možná větší roli než vzdělání "kmenová příslušnost" - a tak "kmen pravověrných anarchistů" v Truhlářské, jakkoliv je mediálně atraktivnější než jiné formy undergroundu či alternativní kultury, je ovšem obklopen spoustou komunit, které sice fungují méně ideologicky - ale současně fungují možná i více mimo rámec mainstreamových médií a mimo rámec velkých akumulací kapitálu či politické moci. Ve všední dny ve společnosti sice ještě přežívají tradiční postmoderní řemesla (jako je třeba reklama, marketing, programování, správa IT, apod.) - ale o víkendech se už vynořují obrysy nového tribalismu: soundsystémy, parties, koncerty, potetovaná a pomalovaná mládež, bary, čajovny, butiky ... dnes už existují celé rozsáhlé komunity lidí, trávící volný čas post-televizním způsobem ... a existují i nové obchodní modely spojené s kreativitou a zábavou, které deset let čekaly na finanční krizi, která uzavře penězovody vedoucí do tradičních odvětví reklamy a marketingu (na pravém křídle) a lidskoprávního průmyslu (na levém křídle). A v okamžiku, kdy zjistíme, že jeden druhému smažíme vegeburgery (protože to je koneckonců potřebnější, než jeden druhému designovat webové stránky), se možná zrodí nějaká nová ekonomika - postavená na úplně jiných požadavcích, než "splnění a překročení" plánu produkce oceli, betonu a tanků. Ale současně i postavená na jiných hodnotách, než jen na masových spekulacích s akciemi a komoditami (ve zcela abstraktní podobě). Možná půjde o ekonomiku, ve které matematické modely věřící ve vlastní výlučnost budou nahrazeny decentralizovanými, open source algoritmy, které "budou vědět o sobě navzájem" ? Kdo ví ?

(A nebo je taky možné, že časopis Ekonom jenom zoufale hledá v čase krize vůbec někoho, kdo by byl ochoten si ho na stáncích ještě kupovat :-) případně bloggery, ochotné naivně odkázat na snůšku blábolů, které zveřejní :-)

Nikdo doopravdy neví, jak to bude dál fungovat a co bude následovat dále... ale byla by škoda to vzdávat předem... zvědavost velí sledovat další vývoj.