ŠAMANOVO DOUPĚ: Falešný pláč Zelených Khmérů [neviditelnypes.lidovky.cz] - tak toto beru jako téměř otevřený útok na sebe, protože jeden čas jsem měl doma dokonce pravý zelený khmerský šátek, který mi přivezla přítelkyně z Kambodži (Rudí Khmerové prý nosili khmerské šátky černé či modré... jinak vtip je v tom, že ne všichni Khmerové byli rudí a šátky nosili všichni, a když zrovna nevedou krvavou občanskou válku, tak jsou to prý moc milí lidé - jedni z nejpříjemnějších v jihovýchodní Asii vůbec - a rodí se tam výborné zpěvačky kalifornského psychedelického rocku).

Pseudoliberální žvanilové, mezi které Jan Kovanic nepochybně patří, si neuvědomují, že stížnosti nás, Zelených Khmerů, většinou stojí na zcela reálných základech. Tak třeba tunel Blanka je jen dalším pokračováním chyby, kterou byl už celý ZáKoS [www.casopisstavebnictvi.cz] (zkratka pro "Základní Komunistický Systém", zřejmě) - jehož původní projekty z 60. let mimochodem počítaly s vybouráním poloviny Vinohrad a výstavbou paneláků podél napřímených šestipruhových komunikací. Dálnice uprostřed města, byť okružní, logicky přivede do centra další auta - ty budou přijíždět po jenom asi sedmi vícepruhových radiálách, které jsou často pokračováním dálnic a rychlostních silnic za Prahou, a přidáním atraktivní destinace na jejich konec se samy dalšími dálnicemi stanou. Na jednu takovou radiálu (Patočkova) se přímo koukám z okna a přímo slyším všechno, co po ní přejede.

Čirou náhodou mám z poměrně dobře informovaných zdrojů v rodině informace o vývoji dopravní situace v Západní Evropě, kde měli více peněz a více investovali do tunelů, než do tanků (a následně do tunelování ekonomiky) - takže zvěrstva podobná ZáKoSu se jim tam v době masového rozvoje individuálního automobilismu v 60. a 70. letech skutečně podařilo realizovat. Problém dopravních kolapsů to samozřejmě nevyřešilo - a zjistili tam, že jediným lékem je naopak centra měst zneprůjezdňovat a vytlačovat auta na vnější okruhy kolem měst (ten Pražský je navržený už od dob první republiky, nicméně letos stále není realizovaná ani jeho životně důležitá jižní polovina...) a záchytná parkoviště. Lidé ve velkoměstech navržených pro pěší chůzi a koňské povozy se zkrátka budou muset smířit s ne-americkým životním stylem - a používat přednostně MHD, jízdní kola nebo chůzi. Zprůjezdnění historických center evropských měst vede k dopravním zácpám, smogu, hluku, nahrazování bytů kancelářemi, apod.

Do dálniční sítě v centru Prahy (proti vnějšímu okruhu nemám nic - a nejen já, ale pokud vím, tak ani třeba Strana Zelených a drtivá většina dalších aktivistů a hnutí) se investují miliardy. Naproti tomu síť cyklostezek je nadále nepoužitelně nepropojená a nesouvislá a příměstská železnice se kromě očíslování základních linek ještě nedočkala ani přehledného označení na nádražích a vlakových soupravách a viditelného vizuálního oddělení od dálkových spojů. Nové luxusní dvoupatrové soupravy zatím jezdí spíše jen o víkendech, než aby skutečně ráno vozily lidi do práce. Atd., atd.

Stejně demagogické jsou Šamanovy výpady proti obnovitelným zdrojům. Jaderná energie je výhodná pouze proto, že se uměle vytváří poptávka po spotřebě elektřiny i mimo špičku (akumulačky, přímotopy, bojlery - přitom ale topení elektřinou je vždy asi 3x méně efektivnější, než přímé topení spalováním čehokoliv...) a tudíž se předem předpokládá, že VŠECHNA vyrobená energie v JE je skutečně poptávaná (což je ale pravda jen částečně). Dále jsou zanedbány externality, zejména v podobě skladování jaderného odpadu (případně jeho nutného přepracování). EROEI koeficient jaderných elektráren je nejasný, a při jeho výpočtu stoupenci JE často předpokládají životnost základní stavby a samotné nádoby reaktoru až 60 let - což ovšem v praxi ještě nikdy žádná jaderná elektrárna nikde na světě nepředvedla. Velké centralizované zdroje jsou navíc zranitelné, omezují konkurenci na trhu s energií, a vyžadují stavbu a údržbu masivních rozvodných sítí. Dnešní reaktory III. generace, které jsou nám předkládány jako "řešení energetické krize", využijí max. asi procento energie obsažené v palivu. A reaktory IV. generace existují zatím jen na rýsovacích prknech - a i když některé jejich parametry vypadají slibně (využití většiny energie v palivu, většina odpadu pouze s krátkým poločasem rozpadu, apod.) - tak zase vyžadují výskyt poměrně velkého množství plutonia (a nebo jiného materiálu s rizikem proliferace jaderných zbraní) přímo v lokalitě jaderné elektrárny.

Zjevně tedy existují skryté náklady centralizace, existují i skryté náklady předání problému vyhořelého paliva příštím generacím - a koneckonců existuje i uhlíková stopa spojená s výstavbou jaderných elektráren a těžbou, přepracováním a přepravou paliva pro jaderné elektrárny. Být skeptický ohledně výhod jaderné energetiky je tedy NORMÁLNÍ - není to fanatismus, extrémismus, ani projev iraconálního myšlení. "Čistá a levná jaderná energie", postavená na extrémní specializaci příslušných expertů, nutnosti vyloučit nekvalifikovanou veřejnost z jakéhokoliv rozhodování a souvisejícím vytvářením maximálně hierarchických a monopolních struktur ve společnosti je prostě jenom jedním z mnoha nenaplněných příslibů modernity, ke kterým jsou i normální, nejen radikální obyvatelé postmoderního 21.století zdravě skeptičtí. Není žádný důvod se kvůli této skepsi nechat obviňovat od zaslepených a ukecaných příznivců slepých uliček 20. století....

Za jak dlouho egonomická rétorika donekonečna přemílající mýty (a ve vybraných případech někdy i lži) o drahých obnovitelných zdrojích a o nutnosti stavět další úžasné tunely Blanka a Temelíny vyjde z módy ? Uvidíme...