V poslední době se lidé hodně upalují. Dnes v noci se zapálili hned dva mladíci. [iDnes]

Vlna brutálních sebevražd v poslední době nevyvolává vlnu celonárodní solidarity, jako sebevražda Jana Palacha v roce 1969. Média se snaží celou záležitost bagatelizovat tím, že poukazují na celkovou asociálnost a psychickou labilitu pachatelů sebevražd. Nicméně - kdo z nás nebyl v období mezi 15. a 25. rokem života alespoň nějaký čas asociální a psychicky labilní ?

Sebevražda na Václavském náměstí vyvolala velkou pozornost médií, protože proběhla krátce po volbě Václava Klause prezidentem. Ovšem nyní se s hrůzou dozvídám, že nebyla ojedinělá, a že podobných případů bylo v poslední době alespoň pět, přičemž minimálně ve dvou případech sebvrazi uvedli jako důvod svého činu nespokojenost se stavem dnešního světa.

Sebevražda a sebeupálení - to jsou dvě odlišné věci. Sebevražda může být snahou uniknout před utrpením a bolestí existence. Sebeupálení je mimořádně bolestivý způsob odchodu z tohoto světa, je to snaha postavit sama sebe do role mučedníka. Skrytě náboženská motivace je zjevná. Upalující sebevrahy může motivovat pocit viny a spoluzodpovědnosti za stav dnešního světa. Jak silný musí být pocit empatie se stavem planety Země u člověka, který se odhodlá k něčemu podobnému ?

Československá anarchistická federace i prezident Václav Klause se u případu ze začátku března shodli na jediném bodě: pokude prý chcete změnit svět, neupalujte se! Samozřejmě - kdo by také mladým doporučoval upalovat se. Nicméně já bych zdůraznil ještě jeden aspekt těchto činů, který dnešním konformistům i radikálům nedochází: tito lidé hledali alternativu, a nenašli ji. Neuspokojily je ani oficiálně schvalované aktivity, ani rádobypodvratné aktivity - jak různé bezzubé protesty, tak slabomyslné výtržnosti (darkeři v březnovém případě).

Stav duše moderního člověka ja rozhodně katastrofální, pokud se dějí podobné věci. Jisté je jen jedno: je potřeba neustále přemýšlet, jak svět změnit, a je potřeba každodení drobná práce směřující ke změně světa. Je potřeba integrovat citlivé a empatické lidi do společnosti, a najít pro ně přijatelné role, a je potřeba dovést egoistické a bezohledné jedince, firmy, státy a korporace k reálnému ekonomickému krachu a ztrátě možnosti ovlivňovat dění ve světě kolem nás. Protože současný sociální genetický kód to dost dobře neumožňuje, je cestou jednak jeho náhodná mutace (experiment, hra, ...), jednak cílené "přeprogramování" - přičemž je třeba ujistit se, že sociální genetický kód je "open source", že manipulace "shora" je omezena na nejmenší možnou míru.kontrolou.

Obrátit nahromaděnou frustraci a pocit bezmoci proti sobě je katastrofální řešení. Souhlasím s anarchisty, že je třeba obrátit svoji agresivitu nikoliv proti sobě, ale proti abstraktnímu systému - proti firmám, hierarchii, nadřízeným, institucím... Podle mě je potřeba hravě a kreativně hledat nové cesty, jak se vyhnout katastrofě. Je lepší si zapálit jointa, než kanistr s benzínem...