Šrotovné? NE, NE NE!

Před několika lety jsem se tady na TečceCZ zmínil, že už v 90. letech se vyráběla některá velice úsporná malá auta (reálná spotřeba v městském a dálničním provozu je ovšem u tohohle konkrétního typu více, než avizované 4l/100 km... bohužel to v praxi přeci jen žere spíše někde mezi 5-6l, podle stylu řízení). Samozřejmě, že podle současného návrhu šrotovného by tato existující úsporná auta měla skončit ve starém železe: důvodem je, že pokračování samoúčelné masové nadvýroby je klíčové pro udržení statusu quo, sociálního smíru prostřednictvím již dobře zavedených rituálů přerozdělování nadhodnoty společně vytvářené společností: a protože hlas voliče je hlas boží, tak šrotovné prostě bude...

Nicméně s článkem Šrotovné? NE, NE NE! [blog.ihned.cz] od mého (silně pravicově-liberálně) smýšlejícího vrstevníka Petra Macha se dá víceméně beze zbytku souhlasit: ano, dnešní ekonomika funguje jinak, než si myslí stoupenci jednoduchých řešení, a skutečně pokaždé, když pomůžeme jednomu oboru, tak uškodíme jinému. Spravedlivým řešením jak řešit období hospodářských krizí by byla skutečně jedině všeobecná renta - tzn. umělé vytváření inflace jakýmsi rovnoměrným rozdáváním peněz, rovným dílem mezi všechny občany. Takováto všeobecná renta by jistě nebyla jako ekonomický nástroj udržitelná dlouhodobě - ale jako krátkodobé, časově omezené řešení v době krize by svůj význam rozhodně mít mohla.

Odkazem na tenhle článek také myslím s konečnou platností dokazuju, že i když si pseudoliberální pseudopravicoví žvanilové na diskuzních donekonečna budou cosi mlít o mém salóním levicovém intelektuálství (a mimochodem - značná část aktivních komentujících čtenářů TečkyCZ se skutečně aktivně hlásí k nějaké formě demokratické levice), tak já jsem především kdykoliv připravený podpořit racionální názor, když ho vidím.

Racionální názory překračují rámec tradičního pravolevého dělení politického spektra, a jedno mají společné: ať už tvrdíte, že zcela neregulovaný spekulativní finanční trh se svojí podstatou blíží prostě jenom hazardní hře v kasinu (u té pochopitelně neexistuje žádná strategie zaručující výhru) a nebo že podpora ekonomiky formou státem financovaného šrotovného na auta je antiekologický populistický nesmysl (který mě osobně štve už proto, že jsem člověk odhodlaný nekoupit si žádné nové auto už ze samotného principu), tak to rozhodně není nic, za co by vás masy měly rády. Hráči na burze chtějí slyšet, že jejich profese je zcela seriózní živnost a jejich zisky odpovídaly vynaloženému úsilí a vloženému know-how - a na druhé straně, páni dělníci prostě stejně tak chtějí slyšet, že práce v automobilce u pásu je ta správní poctivá dělnická profese, která jim dává právo připadat si užitečnější než ti, kdo u pásu nedělají. A proto krize nekrize - lid si žádá být utvrzován ve svých sebeklamech, a tak mu v tom politici mají povinnost pomoci.

Šrotovné plošně zaváděné v Evropské Unii je skutečně příznakem dekadence a úpadku: dav si žádá "chléb a hry", a tak je také dostane - a to i kdyby "hry" měly být na úkor toho "chleba", a i kdybychom měli v praxi dovážet do země další levné zahraniční dělníky, aby u nás ta auta vyráběli.

Jestliže můj nepatrně mladší vrstevník Petr Mach může být označen za liberálního ekonoma, pak vám zdůrazňuji: v čistě ekonomických záležitostech jsem liberálem taky - a neočekávejte ode mě (jako od někoho, kdo nečerpá žádné dotace ani granty a naopak platí daně), že v těchto otázkách budu někdy "levicový".

Každý dospělý muž nad 33 let (kristova léta, že) má podle mě v podstatě povinnost pohlédnout do očí vlastní zbytečnosti a postradatelnosti a musí být schopen se s ní psychicky vyrovnat. Pokud někdo takový není schopen uživit sebe nebo rodinu - tak ano, potom samozřejmě věřím v sociální solidaritu: věřím, že bychom mi všichni, tzn. společnost takového člověka měla nějakým způsobem podpořit, aby neskončil o hladu a na ulici. Ta podpora může zahrnovat směrování nějakým směrem, ve kterém by pro společnost mohl být přeci jen užitečný. Ale ta podpora by současně neměla probíhat formou státem podporovaného utvrzování daného člověka v tom, že jeho profese je nadále užitečná a nepostradatelná, když volný trh rozhodl o tom, že není.

V mém oboru - IT, software, telekomunikace - dnes existuje obrovská konkurence. Proč bychom my informatici měli být konkurenci vystaveni, a automobilky nikoliv ? Dobře, chraňme se plošně, celoevropsky jednotně před levným čínským průmyslovým importem - ale proč před ním chránit jen jedno jediné odvětví ?

Já sám si připadám zbytečný a postradatelný - aniž bych se tedy aktivně chtěl nějak sebemrskat, sebeobětovat, věnovat askezi, apod. Prostě si jen tak existuju - neškodím více než je obvyklé - ale ani nejsem užitečnější, než je obvyklé. Můj postoj není obvyklé pravicové machrování "já jsem úspěšný, a ty ne, tak chcípni" - můj postoj pouze zní "já sice nejsem úspěšný - ale ty taky ne, tak si na to nehraj". Sociální solidarita podle mě nemůže zahrnovat i systém vzájemného usilovného poklepávání si na ramenou a dodávání si kuráže. Nikdo nechce tvoje auta ? Sorry - ale pak jsi stejnej loser jako já, smiř se s tím.

Proč by tedy v době krize měly firmy, podnikatelé i dělníci navázaní nějak na automobilový průmysl mít zachovanou iluzi větší užitečnosti, než jaká je přisouzena zbytku populace ? Proč mají mít nárok na něco víc, než je prostá a přímočará podpora v nezaměstnanosti - proč mají mít nárok (i za peníze z mých daní - DPH za 1. čtvrtletí jsem konečně se zpožděním odeslal babám z berňáku včera) na pocit (který třeba já nemám), že jejich energeticky náročná nadprodukce dalších a dalších nadbytečných automobilů je společensky prospěšnější, než to, co v důsledku ekonomické krize bude muset přestat dělat někdo jiný ?

Jestliže potřebujeme v téhle době hladové zdi, tak budiž, stavme hladové zdi - ale šrotovné na auta jakožto tato hladová zeď je nezodpovědný a krátkozraký nesmysl.