Další kosmický turista

Tak především - vždyť on je stejně starý jako já! (Devětadvacet mi bude až v prosinci...). Podniká ve stejném oboru, a i když je jasné, že všichni se do kosmíru zatím podívat nemůžeme (pokud nepočítáme nějaké alternativnější metody cestování, například pomocí drog... :-), rozhodně vás naštve, když vás někdo jiný tímhle způsobem předběhne. Ok, všichni máme různé sny, cesta kolem světa na plachetnici by v zásadě mohla být daleko zábavnější, než cesta na kosmické lodi, a navíc i finančně dostupnější - jedna česká partička teď zrovna na takové cestě je, na svépomocí postavené plachetnici Viktoria, proč ne... ale kosmír je kosmír.... zvlášť pro někoho, kdo od malička rád ulítal na science fiction...

Zkrátka - nezbývá nám zatím než tiše závidět. Zdá se, že kosmická turistika bude právě tím speciálním druhem pokušení pro ty uchylné jedince, které nějak nechávají chladnými takové populární sexuální fetiše, jako rychlá auta, vojenská technika, luxusní hotely, soukromé tryskáče, mejdany za účasti celebrit a VIP všeho druhu, nákladné sexuální úchylky, apod. (Koneckonců, raketa je sexuální symbol jak hrom, a navíc jasně čitelný i pro psychoanalyticky zcela negramotné jedince ... :-).

Mark Shutlleworth prý není kosmickým turistou ve stylu Denise Tita, který na oběžné dráze pouze fotografoval, natočil pár reklam a poslouchal hudbu, ale veze s sebou celou řadu vědeckých experimentů (mj. týkajících se AIDS), které bude stejně jako svou cestu platit z vlastní kapsy. Hmm, někdo v dvaceti osmi stihne tak maximálně svolat pár tisíc huličů na Letenskou pláň, někdo už lítá do vesmíru... měl bych se nad sebou zamyslet ... :-)

Tak, tohle byla ta část příspěvku typu EverythingNothing, která spadá do kategorie "Nothing". Tohle vám řeknou klidně i ve zprávách, a bez ohledu, jestli se o tohle téma zajímate nebo ne, vás to může maximálně tak znudit. Teď zkusíme ještě to "Everything" - to je to, co by internetovou publicistiku snad potenciálně mohlo odlišit od bulváru a mainstreamu. Zatím se už investovala spousta peněz, času i úsilí spíš do toho dokázat, že Internet může být stejně stupidní médium jako všechna ostatní, čehož důkazem jsou všechny ty různé Novinky.cz, co se jich za těch několik let Internetového boomu stačilo nahromadit.

Novináři jsou bůhvíproč zvyklí zejména komprimovat neuvěřitelné množství informací, které dnes máme o světě okolo, do krátých nic neříkajících blábolů pro údajně přihlouplé - ale ve skutečnosti spíš uměle ohlupované - masy. Z krásné profesionální fotografie ve vysokém rozlišení vám udělají ošklivý rastrovaný černobílý náhled. Ztráta informační hodnoty, "kvality rozlišení", zkrátka ztrátová komprese, to je vlastnost vůbec charakteristická pro nejen pro masmédia, ale i pro naši sdílenou realitu vůbec: zdá, že čím větší množství vědomí má danou informaci sdílet, tím bude tato informace ztrátověji zkomprimovaná, rozmazanější, k jejímu přenosu bude použit univerzálnější jazyk bez možnosti vyjádření jemných odstínů, technických zajímavostí i pocitů a prožitků. Pokud chceme lidi zvednout od televize, musíme jim předvést, jak se jejich vlastní realita začne postupně, krok po kroku blížit k "zaostřené nesdílené mediální realitě", kterou si pomocí internetu vytvoří. Tato zaostřená realita není kontrolovatelná žádnou vládou ani institucí, a na internetu zdaleka nejde jen o to stahovat si zadarmo porno a MPtrojky...

Pokud chcete "zaostřit" na tohle kosmické téma, čtěte a klikejte dál... jinak se můžete spokoji s dvěma větami, které na tohle téma přinese třeba televize.

Základem pro současnou možnost "kosmické turistiky" je omezená životnost kosmických lodí typu Sojuz, které se na ISS (mezinárodní kosmické stanici) používají jako "záchranné čluny". Rusové deklarují omezenou životnost těchto lodí, a sice 6 měsíců - poté údajně hrozí, že vlivem používaných pohoných hmot, které jsou chemicky agresivní, zkorodují nádrže či pohoný systém. NASA tedy sponzoruje dva starty lodí Sojuz ročně. Zatímco ISS je trvale obsazena třemi kosmonauty, z nichž jeden a půl je Rus a jeden a půl Američan (skutečně - střidá se totiž složení dva američané s ruským velitelem se složením dva rusové s americkým velitelem), Rusové stíhají poslat ročně do vesmíru pořád ještě 6 dalších lidí - sice každého jen na týden, sice to částešně platí NASA :-) a sice je to nesrovnatelně méně, než kolik lidí létá do vesmíru raketoplánem (zhruba 6 startů zhruba šestičlených posádek ročně) - přesto se však s těmito šesti místy na palubách Sojuzů dá úspěšně obchodovat. "Kosmičtí turisté" rozhodně nejsou prvními osobami platícími Rusku za dopravu do vesmíru - vloni letěla na palubě "taxi flight" Sojuzu kosmonautka ESA, nyní letí jeden evropský kosmonaut a jeden turista. ESA určitě za lety svých kosmonautů neplatí méně, než soukromníci - spíše naopak. Přesto jsou lety placené z vlastní kapsy důležitým zlomem - zatímco "stát se kosmonautem" znamenalo prvních 40 let historie zhruba totéž, co stát se vysokoškolsky vzdělaným vojenským pilotem, a narodit se navíc v té správné zemi, nyní do vesmíru létají lidé, kteří piloty nejsou, a kteří víceméně potřebují jen pohádkové množství peněz. 20 milionů USD je asi 680 miliónů Kč - z Čechů by tedy na výlet do vesmíru opravdu moc lidí nemělo. Přeci jenom tu ale vzniká určitý trh, a jakmile tu bude více než jeden operátor komerčních pilotovaných kosmických letů, dá se očekávat vznik konkurenčního prostředí a trhu.

NASA sedadla v raketoplánu zatím prodávat nehodlá - zejména proto, že není schopna nabídnout konkurenceschopné ceny, a američtí daňoví poplatníci by jistě nebyli příliš nadšeni z toho, že už tak velice bohatým osobám jejich zábavu ještě navíc sponzorují ze státního rozpočtu. Jeden start raketoplánu očividně vyjde podstatně dráž, než na 120 nebo 140 miliónů USD, což by odpovídalo dostupným 6-7 místům na palubě. Raketoplán zatím nikdy neletěl v takové konfiguraci, ve které by byly osoby umístěny i v nákladovém prostoru, přestože to je technicky jistě možné - v nákladovém prostoru je možné umístit asi 20 tun nákladu, lety k ISS běžně vozí okolo 12 tun s tím, že v nákladovém prostoru je umístěn i adaptér pro připojení k ISS, přetlaková komora pro výstupy kosmonautů do otevřeného prostoru, apod. Pokud uvažujeme o průměrné váze systémů pro zajištění životních funkcí na týden jako o jedné tuně na osobu, tak teoreticky by do raketoplánu bylo možné naložit asi 18-20 osob - například do upraveného italského zásobovacího modulu Leonardo, ve kterém jsou na oběžnou dráhu dopravovány zásoby pro ISS. 12 osob na palubě tohoto modulu o cca 4 metrovém průměru a ještě větší délce by rozhodně mělo větší komfort, než cestující v Sojuzu. Vzhledem k tomu, že pravděpodonost totálního selhání raketoplánů při startu (ve stylu Challengeru) se sice po rekonstrukci snížila, ale pořád je podstatně nižší než 1:500ti, by ale většina cestujících na palubě asi byla podstatně více vyděšena, než cestující v běžném dopravním letadle :-)

Zajímavostí je, že i když ruská kosmická technika je v podstatě neuvěřitelně zastaralá - stále se používá stejná startovací rampa a první stupeň nosné rakety, jako při Gagarinově letu - tak bezpečnost jejich startů je v podstatě daleko vyšší. Jak ví každý čtenář časopisu ABC a přilehlých publikací z 80.let :-), start Sojuzu lze přerušit v libovolné fázi letu, a zajistit bezpečný návrat posádky i v případě selhání motorů rakety, a snad i v případě její exploze (to by ovšem asi záleželo na konkrétní intenzitě této exploze...), a to už od okamžiku zážehu motorů. Naproti tomu raketoplán má sice k dispozici celou řadu záložních scénářů při zrušení startu, ale až počínaje určitou sekundou letu - první sekundy jsou jištěny v podstatě jen tím, že boostery na pevné pohonné hmoty mají poměrně velkou spolehlivost. Raketoplán ale není schopen ustát poruchu a následnou explozi systémů booseterů a palivové nádrže. Turisté v raketoplánu by si na oběžné dráze ale mohli spokojeně vydechnout, protože spolehlivost raketoplánu při návratu byla zatím vždy stoprocentní. Naproti tomu Rusové měli s bezpečným návratem Sojuzů vždy problémy - kromě dvou zcela fatálních sestupů (celkem 4 mrtví) se po odtajnění všech informací z éry studené války zjistilo, že několik dalších letů mělo velice těžké problémy (například návrat kabiny v opačné poloze - tepelným štítem dozadu - kvůli neoddělení servisní sekce, přistání zcela mimo obydlené oblasti, atd.). (Zdroj: www.astronautix.com)

V posledních letech se ale zdá, že ruští "šílení pouštní stavitelé raket", kteří ve své téměř misijí činosti začali koncem období stalinismu, pokračovali během studené války, perestrojy, anarchického období rozpadu SSSR i Ruska a nyní se víceméně úspěšně přeorientovávají na čistě komerční provoz, vyladili většinu technických problémů. Přeci jenom - pokud tu samou činnost provozujete téměř beze změny přes 30 let, dosáhnete v ní jisté profesinální úrovně :-) Lety pomocí ruské technologie se ale asi stěží někdy podaří zásadním způsobem zlevnit, protože veškeré vybavení je určeno pro jednorázové použití. Naproti tomu raketoplán je sice "recyklován" - na to je ale potřeba zaměstnat tolik lidí, že cena za jeho provoz je ještě daleko větší, než u jednorázových kosmických prostředků, kde cenu může trochu snížit "sériová výroba" všech komponent. Každopádně je "ve hvězdách", zda se dožijeme toho, že výlet na oběžnou dráhu bude jen trochu dražší dovolenou, na úrovni dejme tomu jachtingu, nebo tak něco. Lidí se zájmem o tento druh zábavy jsou ve světě jistě miliony - nicměně otázkou je, kolik těchto zájemců je dostatečně solventních, a na jakou částku sníží příští cenový skok cenu letenky do kosmu: budou to pořád milióny dolarů ? Nebo statisíce či dokonce desetitisíce ? Podstatné asi nebude ani tak to, kolik lidé se podaří "vystřelit" najednou, jako spíš to, kolikrát bude možné turistické kosmické dopravovadlo použít bez zásadní rekonstrkce, inspekce či generální opravy. Jistou roli by mohly sehrát nanotechnologie - tohle je, spolu s medicínou, jediný obor, kde si dovedu představit nějaké jejich rozumné využití... recyklovatelný dopravní prostředek bude nutné vyrobit ze samochladících se konstrukčních prvků s autodetekcí mikrotrhlin, detekcí nežádoucích vibrací, apod. Současná kosmická technologie se ale spíše řídí heslem "když to uděláme z titanu, tak to snad vydrží a navíc to nebude zas tak strašně těžký". Je možné ji přirovnat k prvním pokusům o mořeplavbu pomocí různých vorů, veslic, apod.