Pět let homeworkingu

Homeworking, neboli "práce doma", především není nic nového. V podstatě většina řemesel a zaměstnání byla nejprve vykonávána doma - v dílně, která byla součástí hospodářství. Industrializace a hromadná práce mimo domácnost je v podstatě novověký vynález. Práce, kterou šlo vykonávat doma, dostaly na starost většinou "ženy v domácnosti" - viz můj předchozí článek věnovaný obhajobě feminismu - a doma po více než staletí pracovala relativní menšina obyvatelstva, zejména umělci všeho druhu, extrémně bohatí (či vlivní) lidé, kteří pracovat nemuseli, a pak invalidé, pro které se vhodná práce hledala horko těžko (různá výroba páratek, apod.). Odchod do důchodu většinou pro pracující lidi ve 20. století znamenal radikální změnu životního stylu, ukončení každodeního dojíždění do práce, apod.

Dnes se o homeworkingu mluví především v souvislosti s povoláními, které lze vykonávat po internetu - mnohem podstatnější jsou ale potenciální jeho ekologické dopady. Některé činnosti lze vykonávat doma stěží - ale pouze relativní menšina populace dnes jezdí do práce někam do továrny, pracovat u běžícího pásu. S využitím homeworkingu by bylo možné prakticky eliminovat kancelářské budovy a dojíždění do práce, (což bylo i součástí mého volebního programu v roce 2002 :-)

Tento článek je na TečkaCZ zařazen v rubrice Experience, tzn. bude především o tom, jak vypadala moje vlastní zkušenost s homeworkingem.

Různé povalování se doma u počítače jsem provozoval už během "první vlny" vysokoškolského studia - dokud nebyl Internet, byl tu Fidonet, živilo mě různé drobné programování na zakázku, apod. Ráno se mi často nechtělo vstávat do školy, a nikam jinam, než právě k počítači, jsem se za celý den nedovlekl. V důsledku toho jsem byl ve škole, kde jsem v té době studoval (VŠE) brzy ukončen, a nastoupil jsem v roce 1996 jako webmaster ve Video On Line (dnes Volny.cz, Czech On Line) v době, kdy to byl snad druhý nebo třetí komerční provider v ČR (první byl pochopitelně Eunet, druhý tuším Spinet, ale ten byl vlastně jen subproviderem Eunetu... VOL mělo první vlastní nezávislou nemonopolní pevnou linku do světa, snad kromě IBM - jo, to byly časy :-) Ve Video On Line jsem se během půl roku nasytil do té doby nevídané možnosti být celý den online a na e-mailu, a díky nahromaděným vědomostem jsem napsal zárodek browseru Arachne - dodnes jediného alespoň okrajově použitelnéhé grafického WWW browseru pro DOS, který mě od té doby pět let živil - dnes mi živí výhradně webhosting.

Programátorů pracujících doma v té době existovaly už spousty, ale já mohl být v roce 1997 jedním z prvních homeworkerů, které tehdy živily výhradně zakázky získané přes Internet, týkající se Internetu a vypracovávané doma. V té době jsem se připojoval výhradně přes telefon - po letech první bezdrátová linka od firmy Inway nevedla domu, ale do kanceláře, kde se nabízelo daleko víc možností využítí (Radio 16), a teprve za nějaký čas jsem dotáhl konektivitu z kanceláře k sobě domu a položil tak vlastně jeden z nezávislých základů dnešní celopražské sítě CZFree.Net, která určitě rozvoj homeworkingu umožní.

Homeworking je zkušenost, která zásadním způsobem změní váš životní styl - pokud jste zvyklí na každodenní dojíždění do školy nebo do práce. Pokud pracujete doma, zjistíte, že vlastně celé dny nemusíte vycházet ven z domu - nakupujete do mrazničky v hypermarketech, s přáteli (a v dnešní době třeba i s ostatním členy rodiny) komunikujete e-mailem. Tenhle tlak je obzvláště silný, pokud pracujete jako programátor a uživatelskou bázu vašeho programu tvoří převážně lidé ze zahraničí, se kterými se ani scházet nemůžete. Samozřejmě jsem se dopustil celé řady chyb začínajících podnikatelů, které byly ještě znásobené právě zvláštnostmi homeworkingu. V jednom období jsem svoje síly přecenil natolik, že jsem se zhroutil s tzv. únavovým syndromem - homeworking v tom mohl hrát svoji roli.

Homeworking je značným zásahem do života vašich spolubydlících (rodina, partneři) - a naopak jejich tolerance a pochopení je nutnou podmínkou toho, aby homeworking fungoval. V zásadě lze homeworking jedině doporučit šíleným individualistům, kteří stejně bydlí sami, např. sledování televize je deprimuje, a mají sklon ke spaní přes den a k práci v noci. Záliba v noční práci je ostatně důležitou motivací pro homeworking - ve většině klasických firem po vás budou vaši šéfové vyžadovat stálou pracovní dobu....

Zcela nutnou podmínkou homeworkingu, kterou jsem ve svém více než pětiletém období práce doma opomenul, bylo zřízení samostatné pracovny, nebo alespoň vizuálně a zvukově odděleného kouta s počítačem. Počítač jsem měl normálně v obýváku, a v důsledku toho u mě došlo k naprostému splynutí volného času a pracovní doby - ze začátku ve prospěch pracovní doby, později s tím, jak energie docházela, stále více ve prospěch volného času. Nakonec jsem se zmateně přesouval mezi bytem (s počítačem napojeným na Internet) a kanceláří (s počítačem napojeným na Internet) - přičemž v kanceláři jsem se nezřídka věnoval zábavě a doma práci. Do budoucna bych si "homeworkingovou domácnost" představoval rozhodně jinak - nejspíše by byla vybavena počítačovou sítí, přičemž počítače určené k zábavě by se nacházely spíše v obývaku, a počítače určené k práci spíše v pracovně, se vším, co k tomu souvisí - s nepostradatelným "pracovním nepořádkem", apod. Provoz kanceláře je pro firmu ale důležitý - už jen kvůli jednáním a konzultacím se zákazníky, je to prostě prostor, který vytváří image firmy - a v IT branži dnes jsou zákazníci přeci jen zvyklí jednat spíše s firemními subjekty, než s jednotlivci v obývacích pokojích, jak bylo zvykem těsně po roce 1989...

Vzhledem k neustalému "prodlužování dospívání", které lze v dnešní době pozorovat, by taková pracovna byla vlastně přirozeným pokračování "dětského pokoje" - naše generace byla vychována víceméně individuálně v oddělených dětských pokojích, takže se nedá předpokládat, že by se náš celoživotní imprint v naprosté většině nějak výrazně odlišoval od našeho dětství, a to se týká samozřejmě i zaměstnání. Firmy 20. století organizovali manžeři, kteří byli psychologicky formováni výrazně jinak, než naše generace, tudíž všechno co vytvořili (a co občas zdokumentovali v mnohasvazkových učebnicích podnikání), je naší dnešní generaci podnikatelů nanic. Ve struktuře firmy se nutně projevují vlivy, které formovaly její vedoucí osobnost nebo osobnosti v dětství - buď půjde o deformaci rodinnou, nebo deformaci způsobenou školou, případně o jejich kombinaci. Homeworking je přiznáním tohoto vlivu - tvořivost doma pracujících umělců, např. spisovatelů nebo výtvarníků, není koneckonců nic jiného, než pokračování dětské hravosti a kreativity.

Pokud uvěříme tezi o tom, že společenská struktura firem či škol je víceméně odvozena od přirozených rodinných či kmenových svazků běžných ve všech lidských společnostech, a že lidé mají tendenci v dospělosti vycházet z toho, co se naučili v dětství, není překvapivé, že generace vychovaná v sexuálně uvolněných 70. letech má sklon považovat svoje firmy za něco, co slouží čistě k dosažení zisku, a co může být kdykoliv prodáno novému investorovi, apod. Můj přístup k podnikání je spíše individualističtější, anarchističtější a kmenovější. Firma představuje domorodý kmen, který bojuje o přežití v chaotické postmoderní situaci, kdy přebujelý stát i ostatní konkurující firmy představují protihráče, resp. prostředí, ve kterém se firma pohybuje. Smyslem existence postmoderní firmy není ani tak vytvoření zisku, jako spíš vymezení se proti okolnímu světu - firma má jméno, logo, název, image, o její existenci ví určitě procento zákazníků na trhu. Firma má umožnit svým majitelům a zaměstnancům především svobodu a nezávislost na chození do práce, nezávislost na názorech a náladách nadřízených, a vyšší příjmy a sebehodnocení, než by představovala nezaměstnanost. Proto se korporace snaží v rámci své evoluce přijít také s myšlenkou homeworkingu - dnes je stále méně lidí ochotno nechat se motivovat čistě jen penězi, renesanci zažívají hodnoty jako volný čas, kreativita, a hlavně svoboda - absence nadřízených, absence kapitálu, který stojí za firmou, a nutně potřebuje, aby firma douhodobě vykazovala zisk i po zaplacení výplat zaměstnanců...

Pokud někdo založím firmu orientovanou na kosmický výzkum, pak smyslem její existence nebudou nutně černá čísla v účetnicví, ale prostě "doletět tam" - ať už to bude kamkoliv! Je třeba zavrhnout investory, kteří uměle stupňují a současně monopolizují poptávku po nejzákladnějších životních potřebách, aby jistota a předvídatelnost zisku byla co největší, a místo toho se spolehnout na to, že zákazníci jsou lidé, a mají i jiné potřeby, než jídlo, pití, bydlení a zábavu - spolehnout se na touhu po dobrodružství, poznání, uměleckých a jiných neopakovatelných prožitcích. Poptávka po něčem takovém je tak silně individuální, že ji korporace nikdy nemohou uspokojit, tak ji alespoň podceňují... kromě toho, touhu po odlišnosti nelze už z principu uspokojit masovou sériovou výrobou - a to je právě šance, jak korporacím nejlépe konkurovat.

Všechny argumenty mluvící ve prospěch korporací se postupně vytrácejí: moderní technologie, to je open-source know-how a Internet, a levná elektronika dovážená z Asie - stejně levná pro živnostníka i pro obří firmy. Zákazník hledá na trhu jistoty, značky, kterým by mohl důvěřovat - a velké firmy a jména (se svým neustálým fúzováním, přejmenováváním, přeorientováváním na jiné činost, apod.) už tuto důvěru zákazníka ztratily. Jsou odvětví lidské činosti, kde se životnost "výrobku" dostala pod jeden rok - ale poptávka po trvalejších hodnotách tím uspokojena není. Firmy nemohou přežít bez zákazníku, a právě individuální přístup malých firem je to, co velké korporace prostě napodobit nemohou.

Postmoderní firmu je třeba vybudovat tak, aby bankrot (nebo převzetí cizím kapitálem) nebyl myslitelný - veřejně obchodovatelné jsou pouze moderní korporace, a pseudo-firmy, určené k přilákání rizikového kapitálu (venture capital). Postmoderní firma je nezničitelná, nezkrachovatelná - jde v podstatě o grafiti, kterým se zakladatel firmy podepisuje na podkladě společnosti. Vhodnou formou je živnostenský list nebo případně s.r.o. Korporace jsou přebujelí druhohorní dinosauři určení k vyhynutí. Kdo si představuje, že zakládá firmu proto, aby se mu jednou proměnila v monstrum jako je IBM nebo Microsoft, tak je úplně mimo. Naše firmy budou jednou hodovat na mršinách těchto kolosů... ve 20. století se určitá část populace realizovala hrami (sport, motorismus...) sponzorovanými velkými korporacemi - dresy sportovců byly pokryty logy korporací. Pro nás je ale hrou či sportem samotné přežití na trhu - nemáme zapotřebí pokrývat se firemními logy svých sponzorů. Krach bannerové reklamy v podstatě ukázal, že Internet nebude takto fungovat. Internet není hřištěm na kterém by se korporace mohly utkat mezi sebou - internet je divočinou, ve které se občané a malé firmy vrhají na korporace, zaživa z nich rvou kusy masa, a obracejí koeficient fraktální složitosti lidské společnosti od superogranismu zpět k jednotlivci, jeho právům, svobodám, a zájmům.

Je možné, že díky umělé inteligenci a robotizaci se korporace v budoucnu stanou úpně novou viruální entitou, zcela oddělenou od lidské společnosti, a úkolem skutečných (lidských) firem bude snažit se o symbiózu, parazitismus, nebo boj s korporacemi - podle toho, který směrem jejich další evoluce bude probíhat...

Na Lupě se objevil článek, kde se píše kromě o homeworkingu také o teleworkingu a o myšlence tzv. hot-desk. To je záležitost, kterou pod názvem "virtuální kancelář" propaguji už velice dlouho - nutnou podmínkou jsou ale technologie, které díky rychlejšímu připojení na Internet umožní intuitivní virtualizaci desktopu počítače - v první fázi půjde především o sdílení adresářů a bookmarků, později o synchronizaci souborů, a časem třeba na úrovni GUI i o drag'n'drop z jednoho monitoru na druhý...

Myšlenka, že počet pracovních míst ve firmě může být podstatně nižší, než počet zaměstnanců a že zaměstnanci mohou práci pro firmu vykonávat v podstatě odkudkoliv (teleworking), je ale dost zásadní. Naopak, úplná virtualizace firmy nebude nikdy působit důvěryhodně - je dobré, aby firma měla určité stálé sídlo - není ale nutné význam a velikost tohoto sídla nijak přeceňovat. Například Internetové firmě podle mě stačí běžná kancelář, nejlépe v centru města, dostupná pomocí MHD, spíše než bůhvíkolik stovek metrů čtverečních někde na předměstí, kam se dá zajet jedině autem... naopak, kdybych byl maloobchodník a snažil se konkurovat řetězcům supermarketů, zaměřil bych se na přímou komunikaci s výrobci - co se týče potravin, tak zejména ekofarmami a biofarmami, co se týče elektroniky, tak přímo s východní Asii - a na druhé straně o přímý kontakt se zájemci o takové zboží. Právě pomocí moderních komunikačních a databázových nástrojů a souvisejícímu využití pracovní doby ve stylu homeworkingu je možné vytvořit struktury, které budou stávající velkobchodní a supermarketově-maloobchodní struktury úpně obcházet...

Můj současný životní a pracovní styl bych nazval "posthomeworkingový" - Arachne Labs mají už léta stálou kancelář, ve které je jednak jedna ze dvou místností pronajata další firmě (optimalizace nákladů na připojení na Internet), jednak dvě stálá pracovní místa (stav v září 2002) střídavě využívají až čtyři lidé - takže koncepci "hot desk" intuitivně provozujeme vlastně od začátku - aniž bychom pro to vymýšleli nějaké zvláštní pojmenování. Nicméně rozhodně nejde o cílový stav - sklep pod kanceláří plánujeme ve spolupráci s několika rockovými kapelami přestavět na plnohodnotné nahrávací studio připojené na Internet (hlavně pro potřeby pojektu MP3records.cz), a krok po kroku pracujeme na budování takových síťových služeb, které od Internetu odjakživa všichni očekávali, a který vzestup a pád "dot-com" firem nijak zvlášť neovlivnil a neovlivní...

Podstatné není ani tak co neděláte, jako spíš to, co děláte místo toho. Postatný je proces - jestli jste si zkušeností homeworkingu neprošli, nevíte co je 21. století, takže vykašlete se na nafoukané šéfy, a směle do toho! K čemu jsou vám bůhvíjaké finanční příjmy, když vám nezbyde volný čas, ve kterém byste si těch příjmů mohli v klidu užívat ? Přece nestrávíte zbytek života v dopravní zácpě! Homeworking rules!

Jsou nějaké dotazy či připomínky z publika ? :-)