Většina nekrologů bude jistě zmiňovat Alberta Hoffmana [en.wikipedia.org] především jako člověka, který objevil LSD a zároveň prožil první LSD trip na světě - nicméně, já se zrovna chystal napsat, že svět naprosto nepochopitelně zanedbává skutečnost, že tento prvním trip prožil při jízdě na kole - a to je pro 20. století ostatně typické: naprosto nekriticky se zdůrazňuje, že si někdo přivodil mystický zážitek požitím nepatrné dávky exotické psychoaktivní látky - ale je naprosto zanedbána alternativa vpravdě zenová - a sice, že silný mystický zážitek je možné zažít při jízdě na jízdním kole. No ale než jsem tenhle článek stačil dopsat, tak BUM! - a najednou koukám, a píšu nekrolog.

Tolik tedy nekrolog, a nyní se vraťme k tématu článku. Pochopitelně, daleko pravděpodobnější název článku by byl "od metrosexuality k bicyklistice" - nicméně - v rámci sémantické revoluce, která ukončí dominanci pseudokonzervativních a pseudoliberálních pseudoblogerů na českém Internetu, jsem si dovolil vytvořit úderný buzzword metrocyklismus. Nabízela se také metrocyklistika - nicméně, to by příliš zavánělo sportem, a sport je podle mě naprosto out. Naproti tomu cyklismus je vhodným názvem pro myšlenkový směr - Goggle našel celých 58 výskytů tohoto slova, z toho jeden u Patricka Zandla [www.marigold.cz] už v roce 2007 (poznámka - toto nijak nesouvisí s mým výlevem proti pseudoblogerům o pár řádků výše - protože koneckonců, jde o mého kolegu/skoronadřízeného v současném zaměstnání).

K tomu jak metrocyklismus souvisí s metrosexualitou se dostaneme vzápětí - nejprve je třeba se vypořádat s tou sexualitou v nadpisu... zaprvé zde máme freudovské napětí sex vs. smrt (a sice smrt jednoho z nejvýznamějších švýcarských cyklistů, konkrétně), zadruhé - jde o otvřenou polemiku s postmoderní/poststrukturalistickou koncepcí, podle které lidská sexualita je v podstatě konstruktem jazykových struktur (zřejmě měli na mysli orální sex ?). Já přicházím s odlišnou konstrukcí, podle které především dopravní prostředky jsou konstruktem jazyka - představte si, co by se stalo, kdybychom zaměnili automobilisty a autisty !

Ale od osvícení pro všechny (jinak též mahajána, velký vůz, neboli prostě příliš kouzelný autobus [www.youtube.com]) se vraťme k osvícení individuálnímu (hínajánovému či možná théravádovému) a zpět k ideologii cyklismu, konkrétně pak městského cyklismu.

Městský cyklista při jízdě po Praze notně zapojí - a ne na každém pracovišti, na které míří je k dispozici sprcha. Metrosexuálním řešením je nepochybně deodorant - nicméně, já jsem ze staré školy a po několika experimentech jsem dospěl k tomu, že nedílnou součástí ideologie metrocyklismu by mělo být náhradní čisté tričku a ručník - pravda, stálevlhký sportovní ručník (no, spíše je to taková žínka... ale pomáhá!) nenosím na viditelném místě, takže nejde o to, že bych provozoval ručníkový den [cs.wikipedia.org] každá den (viz též www.root.cz, www.abclinuxu.cz - linuxoví ajťáci evidentně vědí, kdo DOOPRAVDY vynalezl internet - a rucnik.ic.cz).

Douglas Adams, Egon Bondy, Kurt Vonnegut, Arthur C. Clarke ... a teď Albert Hoffman ... zakončeme tuto transcendentální směsici nekrologu s propagací městské cyklistiky otázkou - kdo umře příště ? Totiž to je tak... jednou z nevýhodou stárnutí je i to, že zjistíte, že spousta známých lidí, kterých jste se potřebovali na něco zeptat, stihne umřít dřív, než vy se jich stihnete zeptat....

Nezbývá, než doufat, že i tripocyklista Albert Hoffman - kupodivu, ze všech Albertů 20. století ještě stále ten méně známnější - byl frúd, kterej fakticky věděl, kde má ručník - a že jeho úmrtí v letošním roce s významnou osmičkou na konci není špatné znamení. Přesto, že ve svých 102 letech to byl vlastně ještě mladík (na hobbita...).

Jak zpívá Petr Váša: Cyklisté. A spirály.