Klub Delta [www.noise.cz] byl snad poslední pražskou vzpomínkou na "mírný underground v mezích zákona" konce 80.let - a největší rozkvět a k prasknutí narvaný sál zažíval nejspíš v době kdy jsem maturoval, tzn. začátkem 90. let.

Koncerty posledních let mívaly návštěvnost daleko sporadičtější - hlavně kvůli relativně nesmyslnému umístění zcela na okraji Prahy - a možná i vinou toho, že autobus 108 (přes Břevnov, kde bydlím) nejezdí o víkendech. Koncerty musely také striktně končit přesně ve 23 hodin kvůli nočnímu klidu.

Navzdory tomu všemu šlo o výborný klub s výborným zvukem a zvláštní "retro atmosférou 80.let", lze-li to tak nazvat - klub, který zkrátka nebyl stavěný na to, aby se přizpůsobil trendu celonočního kalení na život nebo na smrt, charakteristickému pro začátek 21. století, ale který zato nabízel výbornou dramaturgii a výborně ozvučené, žánrově rozmanité koncerty - co se kvality a profesionality stálého ozvučení týče, tak v Praze mohl Deltě konkurovat zřejmě jen Palác Akropolis (nejsem úplný expert, a v Roxy se občas některé koncerty podařily, ale přeci jen - jen na Deltě a v Akropoli člověk v posledních letech měl pocit, že fakt jde o hudbu, a ne jen o kombinaci rámus + chlast)

Včerejší předposlední koncert na Deltě odehráli Oswald Schneider (nevím o tom, že bych tuhle kapelu někdy slyšel hrát jinde než na Deltě a mimochodem - hudebně se vyvinuli velice zajímavě, směrem k jaksi "globalizovanějím" zvukům a rytmice - nicméně zní to velice slibně) a "stadiónoví" Tata Bojs, u kterých rozhodně zafungoval pokus nacpat dnes už vysloveně hvězdnou českou velkokapelu do relativně komorních prostorů "kulturáku", kde zamlada začínali (sice jsem na Deltu chodil spíš na jiné koncerty - ale pamatuji si, že na plakátech Delty tehdy nechyběli Tata Bojs snad ani jediný měsíc v roce :-)).

Tata Bojs jsou vizionáři, kteří už před lety pomáhali odstartovat "sémantickou revoluci", na které dnes frčí půlka národa (klín je clean, malé lži jsou lžičky, malé lásky jsou lasičky, býk či nebýk...). Když člověk přemýšlí, odkud se vzal nyní už masově rozšířený styl schizofrenně-psychedelické dekonstrukce jazyka, ze které si např. herec Jaroslav Dušek (divadlo Vizita) udělal regulérní živnost a které proniká už i do největšího mainstreamu a do reklamy, tak si nutně uvědomí, že právě v textech Tata Bojs se tenhle styl hry z jazykem objevil snad už před více než deseti lety - a že místo aby je tyhle pubertální hrátky přešli, tak se jimi nakazila celá společnost.

Tata Bojs ironicky prohlašují, že "není malých rockenrolí" - a můžou si to dovolit, protože jim se podařilo získat roli relativně titulní. Na jejich koncertně člověk pociťuje zvláštní druh mírně ironické hrdosti na to, že máme takovýhle "exportní artikl". No, posuďte sami, že i "kapela lokálního významu" tvořená partou českých kluků z Hanspaulky co "nikdy nebudou jako Pixies nebo Bowie", je schopná zkomponovat stadiónovou hymnu s vlezle melodickým refrénem (a nezapomeňte se na You Tube zalogovat a dát jim pět hvězdiček):

Případně kompletní videoklip:

Několik fotek ze včerejší Delty (skutečně, ten klub musel vyhlásit že končí, aby byl poprvé po letech narvaný k prasknutí...) - zpěvačka kapely Oswald Schneider tancuje na stole (nebo na čem):

Zpěvák a bubeník kapely Tata Bojs tancuje na stoličce od bicích (nebo na čem):