Tento známý spisovatel sci-fi patří nepochybně k autorům, kteří v řadě ohledů definovali dobu, ve které teď žijeme. Za 2. světové války psal o mezikontinentálních balistických raketách s jadernou hlavicí, krátce po ní pak o mírovém využití raket pro umístění telekomunikační družice na geostacionární oběžnou dráhu Země.

Na Kubrickův film podle Clarkova námětu 2001: Space Odyssey se údajně koukala manželka jednoho z astronautů na palubě Apolla 13 večer před tím, než se dozvěděla, že na této kosmické lodi se vyskytly závažné technické problémy.

Arthur C. Clarke [en.wikipedia.org] žil na sklonku svého života na Srí Lance, a v řadě svých děl projevoval značný zájem o buddhismus a respekt k němu. Jeho nezaměnitelný přístup k propojení technologie a mystiky, který nepochybně ovlivnil celý vývoj západní civilizace od 60. let do dneška, je dobře patrný například v povídce Devět miliard božích jmen... a kdy jindy, než v dnešní době, kdy se o nepokojích v Tibetu dozvídá prostřednictvím globální počítačové sítě celý svět, by bylo vhodné tuto jeho povídku připomenout... a pociťuji zvláštní mrazení v zádech, když si uvědomím, že asi není daleko doba, kdy na této planetě bude současně žít 9 000 000 000 individuálních lidských bytostí ...

Jsem přesvědčený, že jedním z nejlepších míst, kde sledovat různé DIY nekrology slavnýc scifistů, jsou diskuze na Slashdotu [science.slashdot.org] - samozřejmě, ne vždy se nesou v pietním duchu, ale hláška He was really a futurist... ... he even died tomorrow! - mluví za vše (ano, i já se o jeho smrti dozvěděl už včera v noci přes ICQ ... díky časovému posuvu Evropy oproti Srí Lance).