Věci se nedějí spolu

Nevím proč, ale ostatní Wikipedisté dávají bůhvíproč přednost uploadování všemožných statistických údajů o nejrůznějších českých obcích a katastrech, různých soupisů tramvají a jízdní řádů zmizelých železnic... i když zase na druhou stranu, vědět, že roku 1906 udělil císař Franz Josef mému Břevnovu status města, zatímco dnes to není ani samostatná svéprávná čtvrť, to je také svým způsobem zajímavé.

Každopádně, při té příležitosti jsem se začetl do povídání o kapele 13th Floor elevators... od které jsem zatím sice dosud nikdy nic neslyšel.... ale zaujala mě řada věcí. Např. že kromě toho, že americké mrakodrapy často pro jistotu vynechávají 13. patro (Apollo 13ku nevynechalo... a nakonec mělo neuvěřitelné štěstí v neštěstí...), tak také písmeno M (jako marihuana) je právě 13té v abecedě (a znak CR - Carriage Return má ascii kód 13, neboli Ctrl+M, ale to asi tahle kapela ještě nevěděla :-). Nu, zajímavé povídání a zabíjení času (sice trochu dementní - ale podle mě lepší než sedět u televize a nechat se informačně vyživovat intravenózní cestou...) - co mě ale skutečně zaujalo, bylo, že tahle kapela hrála na "electrofonic jug" - což bylo popsané jako jakási foukačka (snad něco jako kazoo - opět výklad pojmu jug na anglické wiki - jinak jug znamená džbán) ozvučená mikrofonem. Na nahrávkách prý byly účinky tohoto nástroje ehm, ehm - ale na živých koncertech prý byly magické.

No a v pátek 17. listopadu večer jsem šel do klubu Matrix zkoumat terén pro náš dnešní koncert... a zjistím, že jsem dorazil na "Koncert proti komunismu" (ve skutečnosti jsem tam šel na kapelu Slam, ve které na basu hraje bratr/dvojče naší úžasné bubenice Q. .. přičemž jsem se dopustil společenského faux-paux tím, že jsem jejímu bratrovi prozradil, že Q. netuší, jak se jeho kapela vlastně jmenuje... z toho plynu poučení: pokud nevíte něco o někom, kdo předkládá, že někdo jemu blízký by to měl vědět, tak se na to neptejte. Společenské vztahy jsou výrazně složitější, než programování... :-). Nejprve jsem si říkal, že je to po těch 17ti letech trochu "kopání do mrtvého koně" - všechny ty fotografie Klementa Gottwalda pověšené hlavo dolů, navíc stylově se celý večer nesl ve znamení těch nejryzejších tradic českého undergroundového soundu 80.let... takže celé mi to přišlo trochu jako svérázná variace na různé ty slabomyslné eighties parties, které fakt nezvládám, kombinovaná s jakousi "síní revolučních tradic". Ale klub Matrix má zvláštní atmosféru, u baru bylo možné potkat maminku s malým dítětem (!!!), účast byla decentní a naprosto dobrovolná ... a k nějakém "večírku soudobé podnikatelské nomenklatury" to mělo přeci jen nakonec hodně daleko.

Nakonec jsem byl příjemně překvapen - a to právě kapelou Slam. Nejprve to znělo jako nevýrazná směs folku a typické "androše", do které jsou místo zpěvu recitovány jakési intelektuálně-básnické litanie. Svého druhu mi to přišlo jako jakási parodie na Plastic People. Ale pak se ozvala jasná melodie, jasný úderný rytmus a hypnotický slogan: "Věci se nedějí spolu - věci se dějí vedle sebe". Který sám o sobě zaujal - jenže pak zpěvák vytáhl něco, co mohl být jedině onen "electrofonic jug", na který jsem dvě hoďky předtím náhodou narazil na Wiki...

No dobře. Trošku jsem předtím zahulil - byl koneckonců pátek. Ale fakt jenom trošku... :-)

Někdy v těchto dnech jsem si také četl knížku Keltská mytologie (na papíře, ne na Wiki), a dočetl se tam o promiskuitní bohyni Medb [en.wikipedia.org], která zemřela zasažena hrudkou ztvrdlého sýra vystřelenou z praku. Další keltské božstvo v téže kapitole mělo tužší kořínek, a muselo být z praku zasaženo ztvrdlou směsí lidského mozku a vápna. Firemní informační systém vyvíjený pod hlavičkou Moloch II jsem se rozhodl operativně přejmenovat na Medb (líbí se mi tam to "db"... a trefný název je u sw projektu často stejně nejdůležitější...)

Dozvídám se také jistou zajímavou informaci: Používání Bittorentu není žádná komunitní alchymie, plná setkání na tajných místech, předávání papírků s načmáranými uživatelskými jmény a hesly někdo o půlnoci na hřbitově, spikleneckého pomrkávání na zasvěcence. Je to daleko prostší: oproti nekonečnému a nikam nevedoucímu prolézání DC hubů (a kdysi předtím Napsteru - pomocí klientu Lobster pro Linux) je to dokonce až neuvěřitelně prosté. Nekomunitní a konzumní.

Mým prvním dokončeným downloadem přes Google-torrent bylo aktuální letošní album od The Who, nazvané - příznačně - Endless wire. A hned první písničky nazvaná Fragments mě vysvětluje: "Parts of me belong to you"... skoro jako by se Pete Towshend nedávno díval na Lost, jehož první season mi vesele narůstá hned ve vedlejším Torrentu.

Ve skutečnosti ač si hraju na člena trendy kapely hrající czech-pop [www.skrehule.cz] (možná by také šlo použít angloamerický termín "power-pop" a přeložit ho jako "mocný pop") přibližně kopírující legendární klasickou sestavu Velvet Underground (tedy s tím že já pochopitelně znám detaily a ty je taky znáš), tak mi unikají podstatné detaily, kterými žije opravdový, velký hudební svět: s The Who hraje už od roku 1996 Zak Starkey, syn bubeníka Beatles (Ringo Starr) a bubeník Oasis. Splnil si tak svůj dětský sen: vstoupit do The Who....

Nové album The Who je samozřejmě psychedelické, až to mlátí dveřmi. Ale ostatně: o čem jiném koneckonců skládat písně, že ano. Samozřejmě - když to napíšete dost mlhavě, tak pořád ještě můžete tvrdit, že je to ve skutečnosti milostná lyrika. Viz Stopařův průvodce a kapela Postižená oblast: "Chlapec a děvče se setkávají za noci osvětlené měsícem v úplňku, - který znenadání bez jakékoliv zjevné příčiny vybuchuje"...

We are a million fragments
Exploding outwards
Like broken glass we damage even in defeat
We are tiny pieces
Falling now in ___
Like snowflake crystals building on the city streets

Snowflakes falling [X4]

Are we the parts
Are we the whole
Are we the thoughts
Are we the soul
Parts of me this is true
Parts of me belong to you

To toto je opravdu typické: sotva zjistím, že torrent soubory se dají normálně Googlit (zajímavé, že všechny ty veledůležitě se tvářící online eseje o Bittorrentu se do hloubky prodírají nejrůznějšími technickými detaily - ale nikdo vám neprozradí, že jednoduše u spousty zajímavých věcí stačí do Google napsat název díla a za to magické heslo torrent - je to tak triviální, že musel přijít náš zpěvák Z. a vysvětlit mi to - protože jak už jsem psal, tak já očekával (stejně jako u všeho) nějakou komunitní zradu se spoustu pozvánek od blízkých prátel, tajných hesel a pytlíků přes hlavu (jako v dávném IRC Comic Strip klientu od Microsoftu... to byl BTW spolu se hrou Age of Empires jediný produkt Microsoftu, který bych ve verzi pro Linux opravdu uvítal ... až na to že AOE v Microsoftu nenapsali, ale jenom koupili...).

Who will walk through the Mirror Door?
Will there be music or will there be war?
Will we be rich, or will we be poor?
Who will walk through the Mirror Door?*

We found this pile of paper
Written by the ether man
He hatched a mad old caper
He had a mad old plan

He'd turn us in to music
He'd show us to our portals
He'd gather and wire and angels
To entertain immortals

Out on the endless endless
Out on the endless wire
Out on the endless endless
Out on the endless endless endless endless wire
Out on the endless endless
Out on the endless wire
Out on the endless endless
Out on the endless wire

Tak, tady to máme černé na bílém: bezdrátová síť nám nebude nic platná: naše portály nás neminou, "nekonečný drát, někde na nás čeká" :-) a naším údělem je bavit nesmrtelné - leda že těmi nesmrtelnými jsme ve skutečnosti my, a Pete Towsend má ten nelehký úkol nás pobavit.

Každopádně "v miliónech fragmentů" ke mě kradení The Who dorazili... a zatímco na první poslech jsem jenom zíval (ostatně download skončil asi ve tři v noci), na druhý poslech mi to přišlo skoro tak dobré jako album Ecstasy od Lou Reeda (no, každý "známe nějaké ty detaily", i když nikdo asi nezná všechny... ale minimálně Doing a Modern dance je po hudební stránce dost okopírováníhodné pro každou třicátnickou postpubertální bigbeatovou kapelu, která si váží sama sebe)... no a na třetí až čtvrtý poslech shledávám, že je to skutečně dobré... skoro tak dobré, jako staré věci (které v kazetové a CD podobě někdy před lety zmizely v propadlišti dějin spolu s mojí první skoromanželkou) a které se mi teď nadějně stahují ve vedlejším torrentu. Prostě ne všichni stárnoucí rockeři vydávají narychlo poslepované sračky, aby si vylepšili rodinný rozpočet.

Šokující odhalení: hospody ve skutečnosti fungují jako jednoznačný beer-torrent - aneb na kolik piv zatáhnete do hospody své známé, na tolik piv jste později zataženi někým jiným! Jak jinak vysvětlit můj zvolna se rozvíjející alkoholismus [cs.wikipedia.org] typu B (či Beta - tedy decentní konstatní alkoholismus francouzského typu v české pivní verzi - který je odlišný od anglosaského alkoholismu nárazového...). No, na beer-torrent tedy pozor. Jak zjistím, co je ještě menší než velké množství piva ? I když samozřejmě - někteří z nás v tom mají jasno... [www.osel.cz]. Problém je asi v tom, že "zevnitř" nám to zřejmě bude vždycky připadat rozumné...

Na závěr tedy ještě stručný úvod do then-buddhismu. Začnu u programovacího jazyka Python... ve kterém byl mimochodem napsán první Bittorrent klient. Autor jazyka Python je Holanďan, a jmenuje se ... Guido van Rossum. Takže ve hře jsou i Čapkovi Rossum's Universal Robots... (!!!). Můj univerzální robot se jmenuje Bittornado, a dostal se ke mě jakou součást OS Debian... ani jsem nic neřešil. Prostě jsem jen kliknul. V Linuxu, ne ve Windows.

Na první pohled je Python [cs.wikipedia.org] docela sympatický jazyk. Vypadá trochu jako Basic [cs.wikipedia.org]: na koncích řádků se nepíší středníky, print se píše skutečně print (a ne nějaké write, writeln, echo, printf, puts, a jiná zvěrstva - ostatně, příště vám budu vyprávět, jak jsem bohům na Olympu ukradl příkaz print a zabudoval jsem ho do svého jazyka C<<1 ... i když povinný středník tam za něj psát musíte, jinak by se bohové jazyka C rozhněvali. Print tedy máme, proměnné deklarovat nemusíme (jazyk je interpretovaný) - a dokonce ani nemusíme rozlišovat mezi tím, jestli proměnná je jedna, nebo jestli jich je celý seznam. Na první pohled to vypadá jako ráj... takové úpravné, čisté, prosté holandské městečko, kde všichni jezdí po březích kanálů na kolech...

Téměř fašizující elegance programovacího jazyka Python mě ale poněkud šokovala. Jediný další jazyk, o kterém vím, že v něm odsazování zdrojového kódu do jakýchsi odstavců hrálo syntaktickou úlohu, byl pokuď vím Fortran. Zatímco u ostatních jazyků mají takové ty hezké "zuby" ve zdrojovém kódu význam čistě estetický, tak Python je na téhle drobnosti evidentně postaven. Cituji český manuál k Pythonu [www.freenetpages.co.uk]: Nezáleží na tom, jak velké odsazení použijete, ale zvolenou hodnotu odsazení musíte dodržovat. Hmm. Tedy tento programovací jazyk evidentně není pro mě: to není prostředí, kde by se na vás kvůli roztrhaným kalhotám a propocenému tričku dívali špatně: to je prostředí, kde se za takovéhle prohřešky rovnou střílí...

Je pravda, že od časů, kdy jsem se neprozřetelně vyskytl na beer-torrent-trackeru nadšenců pro jazyk Perl (a snažil jsem se jim marně vysvětlit, že já sice používám převážně PHP, ale že to je podle mě v zásadě to samé...) jsem už při snaze o průnik do jednotlivých programátorských sekt poněkud opatrnější.

Každopádně v souvislosti s pohledem na nesnesitelně elegantní odsazení v ukázkových fragmentech zdrojového kódu v Pythonu jsem pocítil silnou nostalgii po jednoduchém a krásném If - Then - Else - Endif, který nabízel Basic. A následně jsem došel osvícení, a založil učení, které nyní nazývám pracovně "then-buddhismus". Do souboru cll1.h jsem přidal tento řádek:

#define then

A to je vážení přátelé, podstata učení zvaného then-buddhismus. Škoda, že pointu pochopí jen dlouholetí uživatelé jazkya C... ale takový už je život. Céčkaři ho jistě neměli lehký, tak tohle mají za odměnu.

Proč definovat then ? No čistě jen proto, že díky tomu pak můžete klidně v C<<1 klidně psát if - then úplně stejně jako v Basicu :-) Čirá nostalgie po 8bitových domácích počítačích... :-)

if (1+1==2) then
{  
 printf("Funguje to.");     
}

(Jediný rozdíl je samozřejmě ten, že vám u C<<1 nikdo nevynadá, když na ten then zapomenete :-) Ať žije svoboda :-)

(A vlastně už můžete napsat i print() místo printf() - ale tuhle vymoženost jsem zabudoval až do C<<1 verze 0.7 - a budete se asi divit: ale napsat puts() které bude akceptovat proměnný počet parametrů, to kupodivu nebyla záležitost jediného #define ... také to nebude zahrnuté v téhle rubrice... :-)

Na vedlejším desktopu se mě tiše sosá kompletní diskografie The Who a jeden nejmenovaný profláklý Sitcom, na který jsem ztratil trpělivost sledovat jednou týdně na Nově - a chci ho vidět v nějakém svižnějším tempu. Ovšem daným tempem oba download poběží ještě mnoho a mnoho dní... což je možná dobře. Parts of me belong to you... klient Bittornado v režimu Automatic ale moudře drží můj share rating někdo okolo 2.00něco. V hlavě mi zní vlezlý refrén Out on the endless endless endless endless wire, ze kterého se léčím poslechem chilloutového rádia Cryosleep, jako kdybych ztrávil celou noc na nějakém technu a nemohl vybřednou z hypnotického transu.

No, poslechněte si je sami. Návod k porušení autorského zákona jsem vám dal myslím dostatečně přesný...

If you don't hear me how can I tell you?
If you don't listen why should I speak?
If you're indifferent how can I reach you?
Just 'cause you're angry don't assume I'm weak.