Nepodsouvejte linuxákům iracionální idealismus!

Taková představa není nijak přehnaně nereálná. V poměrně nedávné historii evropské civilizace existovaly období, kdy byly tzv. "krádeže z hladu" postihovány poměrně přísně: a státní moc pokládala za svojí zodpovědnost takové počínání klasifikovat jako trestný čin, stíhat ho a trestat ho. V takovém prostředí vznikaly historické myšlenkové školy, které jsou dnes tradičně označovány za "levicové". (Přitom tyto myšlenky byly později brutálně zneužity režimem, který to dotáhl až k hladomoru na Ukrajině...)

Dnes by "krádež z hladu" stěží někdo klasifikoval jako něco závažnějšího, než jen přestupek. Supermarkety se před zloději chrání vlastními silami a na vlastní náklady: státní moc v tom nehraje žádnou roli. Případní drobní zlodějíčci jsou ovšem evolučně daleko dále, a určitě by nekradli chleba, protože mají hlad: pravděpodobně by kradli něco, co má při podstoupení stejného nebo většího rizika větší finanční hodnotu. Tomu se v ekonomické teorii říká "opportunity cost". Takové počíná zlodějům ovšem dlouhodobě snižuje určitý kredit v očích veřejnosti: k tomuto druhu zlodějů budeme cítit daleko menší sympatie, než k původním chudákům zlodějům, kterým šlo jenom o to ukrást si kus chleba.

A to je zřejmě hlavní důvod, proč před samoobsluhami nestojí ozbrojená ochranka. Pokud taková ochranka někde stojí, tak jsou to místa, kde je toho trochu víc k ukradení, než v samoobsluze. Volný trh příležitostí k obecně jakémukoliv druhu činnosti (což zdaleka přesahuje jen představu trhu, kde jde o peníze) prostě odstranil institut krádeže z hladu: daleko výhodnější než krást chleba je totiž zaměstnat se jako ochranka, která postává někde, kde třeba hrozí, že by někdo mohl ukrást něco cennějšího.

A toto je veškerý idealismus, který se nachází za myšlenkami open source. Software je totiž natolik snadno "ukradnutelné" zboží, a to, komu tím vzniká škoda, je natolik špatně rozhodnutelné, že to jeho autoři zkrátka vzdali: a než aby řešili, jakým způsobem do koncové ceny software zabudovávat náklady na jeho ochranu proti kopírování, tak se rozhodli začít uvažovat úplně jiným způsobem. Můžeme to chápat tak, že než aby programátoři nechali svoji prací vydělat více peněz právníkům než sobě, tak se raději rozhodli sami napůl právníky stát. Jinými slovy, dostáváme se ke klasickému problému prostituce: pouze v dávných legendách vydělává (chrámová) prostituce peníze skutečně prostitutkám. V reálu (podle dostupných informací) kolem tohoto fenoménu probíhá masivní sociální evoluce, ve které vznikají nejrůznější ošklivé jevy, které mohou vést až k obchodování s lidmi. Tyto jevy vedou k tomu, že prostituce prostě není moc "vážené řemeslo" - a že ty peníze zřejmě končí někde úplně jinde. A stejně tak se někteří programátoři ve chvíli, kdy zjistili, že obchodníci s krabicemi či právníci by nakonec při vynaložení daleko menšího úsilí vydělávali daleko více než oni prostě rozhodli jít jinou cestou.

Za podporou open source a svobodného software tedy nestojí naivní idealismus. Když se někdo odkazuje na výrok "software is like sex: it's better when it is free" - tak je to často vnímané jako zcela naivní požadavek volné lásky za všech okolností (včetně toho, že rizika, která v případě volné lásky nesou ženy jsou tradičně daleko vyšší, než rizika která nesou muži, apod.). Ve skutečnosti je GPL licence něco jako důkladná manželská smlouva - která poměrně jasně definuje, co jsou to společné zájmy partnerů, co je to nevěra, jaká práva a povinnosti mají obě strany, atd., atd. GPL licence navíc není žádné definitivní neměnné dogma - ale o jejím dalším vývoji se bouřlivě diskutuje: samotný tenhle fakt znamená, že GPL licence je plnohodnotnou součástí "otevřené" či "demokratické" společnosti, a že to není nic sektářského či fanatického.

Bylo by dobré, kdyby si každý, kdo chce někde veřejně diskutovat o Linuxu uvědomil, že linuxáci jsou především "mladí pragmatici": a to pragmatici techničtí, obchodní i sociální. Pokud je některý uživatel Linuxu idealista, tak je to spíš jeho individuální záležitost, která mu nějakým způsobem komplikuje nebo naopak usnadňuje život (záleží na tom, zda svůj idealismus umí "dobře prodat" - a je jedno, jestli ho prodává za peníze, nebo směňuje za něco jiného).

Je pravda, že samotné GNU hnutí je v rámci širší open source komunity něčím jako "klášterem", který se snaží o co největší "čistotu víry" (i taková snaha může být v jistém smyslu dosti pragmatická ... v jistém smyslu tohoto slova). Ale stejně, jako v rámci různých náboženství vedle sebe existují jednak vyhraněné puristické sekty, jednak pragmatická zlidovělá verze téhož - tak i masy linuxových uživatelů a programátorů nejsou masami fanatiků, idealistů nebo dogmatiků - ale prostě jen lidmi, kteří nějakým způsobem dobývají chléb svůj vezdejší (a snaží se přitom nekrást v samoobsluhách: a to i přesto, že před nimi nestojí ozbrojená ochranka). A nebo je to prostě baví dělat. Programování může být zábava. Já to dělal nejprve pro zábavu - a pak jsem se tím teprve zkusil živit.

Nejde tu o chování etické, ale spíše o něco, co by se dalo nazvat "post-etikou": prostě něco dělám, protože to dělám už 10 let, a teď už ani není důležité, proč jsem to vlastně začal dělat - je důležité jen to, že jsem v tom pravděpodobně asi o něco lepší, než v něčem, co jsem těch 10 let nedělal - a tedy pokračovat v tom i nadále a snažit se to lidem nějak prodat je asi pragmatičtější, než se teď nechat ukecat, a začít dělat něco, co jsem těch 10 let nedělal. (Tedy pokud máte rádi xChaose, tak používejte Linux: protože v takém světě má větší šanci na důstojné přežití, než ve světě, ve kterém budete používat Windows :-)

Je to stejné jako s tím písmenem "G" ve zkratce hesla "GNU is Not Unix", nebo ve zdůvodňování horolezců, proč lezli na Mt. Everest. Používáme Linux prostě proto, že tady je: nejsme schopni rozhodnout, jestli je to počínání čistě racionální nebo čistě iracionální nebo čistě pragmatické, nebo jaké vlastně. Někoho baví "šířit víru", "evangelizovat", jiný hledá způsob jak na tom vydělat peníze, další se žene za spíše estetickou vidinou "čistého zdrojového kódu", ve kterém nebudou žádné chyby... a pro další je to prostě jedna z mnoha počítačových her. Je to prostě jen určitá platforma, na které lidé usilují o nějakou zábavu či seberealizaci, nic víc. Není za tím skrytá snaha o spásu lidstva.

Když už, tak je pro lidstvo důležité, aby počítače neběžely zbytečně a zbytečně nespalovaly elektřinu... jestli na nich poběží Linux nebo Windows, to je možná vedlejší. Nebo není ? Proč svůj počítač nevypnu a nejdu pracovat rukama ? Že by nám šlo nejvíc ze všeho přeci jenom o sociální zařazení a uznání ? Proč se nepřihlásím na úřadu práce o podporu v nezaměstnanosti, a nepíšu open source software jen jako hobby pro ukrácení dlouhé chvíle ? Nebylo by to idealističtější, než to co dělám místo toho ?

Problém je někde jinde: na koho udělá dojem znalost toho kterého parametru specifikovaného z příkazové řádky ? Udělá to např. na opačné pohlaví (na nevědomé úrovni) stejný dojem, jako třeba vlastnictví opravdu rychlého sportovního automobilu v provedení kabriolet ? Jestliže ne - dá se tato znalost zpeněžit, a převést na vlastnictví takového automobilu ? Nedávno jsem řešil problém, jak nakonfigurovat parametry TCP/IP v MacOS X - což je zřejmě velmi user friendly systém, který ale běžně nepoužívám: a naprosto jsem se v těch ikonách na desktopu ztratil. Konzultoval jsem "přítele na telefonu": ten mi sice vysvětloval, že mám "kliknout na jablíčko": ale já v daný moment prostě ono jablíčko ani na desktopu plném ikon nemohl najít ! Co je to tedy vlastně ta "uživatelská přítulnost" ? Není "přítulnost" vlastně spíše úplně jiná kategorie - něco co bychom měli hledat u živých lidí, a ne u strojů ? K jakému světu vlastně směřujeme, pokud jsme se rozhodli slovo "přítulnost" spojit s nějakou vlastností, kterou by měli mít ne jenom lidé a zvířata-domácí mazlíčci - ale stroje ? V jakém momentě budeme konfrontování s hnutím za práva umělých inteligencí ?

Poučení: uživatelé MacOS jsou naprosto stejně nekompatibilní se "zbytkem světa", jako uživatelé Linuxu. Jsou pravda nekompatibilní jiným způsobem: pokud se budou snažit někomu vysvětlit, jak něco na svém desktopu dělají, tak nejspíš budou muset sáhnout po videokameře, a celý proces klikání (jednotlačítkovou myší) nejspíš nafilmovat. Linuxáci naproti tomu udělají copy+paste scrollback bufferu svého terminálu - a pošlou vzniklý text někomu e-mailem, a ten udělá opět copy+paste: a hle ono mu to funguje, a může se tedy prohlásit za velkého gurua - a ani nemusí mačkat ty samé klávesy v tom samém pořadí, nebo klikat myší na ty stejné ikony, nebo tak něco. A většina - tedy windowsáci - směřují k tomu, že už nebudou muset nikoho nic učit ani se od nikoho nic učit: protože oni prostě dělají s počítači to, co dělají všichni: a tak tu přece není žádný důvod se učit nic nového ani někoho učit něco nového. Windows se přece používají k práci: a PRÁCE, to znamená ráno BRZO vstát (to je důležité - ne abyste se váleli v posteli do osmi nebo devíti, flákači!), někam se přesunout, tam si sednout na stejné místo jako každý den, a nechat mozek kráčet stejnými pěšinkami, jako kráčel včera a jako bude kráčet i zítra: nesmějte se, to je opravdu důležité. Mozek chce dělat každý den zhruba to samé (i když ne přesně to samé). Já také na TečkuCZ píšu dosti pravidelně a soustavně...

No a teď pro změnu něco úplně jiného.

Představme si obor, který nazveme pracovně "informatická sociologie". Máme tu několik možných režimů sociální interakce jak mezi lidmi navzájem, tak i mezi lidmi a počítači:

1. Jsem velký kreativní UMĚLEC, který umí neopakovatelným způsobem šoupat myší po podložce, a k tomu vybraným způsobem preludovat na klávesnici a dosahovat že někde na něčí obrazovce, tiskárně či reprobednách se budou zjevovat podivuhodné ... věci. Není jednoduché někomu vysvětlit, jak to přesně dělám: zdokonaloval jsem se v tom celá léta, a je žádoucí, aby nikdo jiný neuměl přesně to samé. Jsem nenahraditelný - a to je dobře. Tomu, jaký jsem umělec, odpovídá i to, že můj počítač je dražší, než počítač nějakého začátečníka. Je to symbol mého společenského postavení: každý kdo vidí můj počítač také hned vidí, že nejsem žádná socka, ale že mám na to používat kvalitní nástroj. Pravděpodobně už jsem majitelem sportovního automobilu a útulného příměstského obydlí, a počítač je tedy jen další z atributů, který mi můj sociální status může potvrdit. Pokud jsou tu nějaké věci, které pomocí mého počítače udělat neumím, tak je pravděpodobně lepší si najmout někoho specializovaného, aby je udělal za mě. Je logické si najmout specialistu, který se o můj počítač bude odborně starat - stejně jako mám jiné specialisty, které se v mém životě starají o to, čemu nerozumím. Je to tak správné: i já jsem specialista ve svém oboru, příslušník elity. Ti, kteří používají stejný OS jako já, jsou potom nejspíš také specialisté ve svých oborech - a nejen to, skuteční umělci a individuality. Je logické, že to víme - a že se navzájem utvrzujeme jak v tom, že jsme dobří ve svých oborech, tak i v tom, že jsme si vybrali ten správný typ počítače. Utvrzujeme se v tom samozřejmě vybraným a kultivovaným způsobem - říkáme tomu, že máme svůj styl. Je to celé složitá převážně nonverbální komunikace, a jedním z prvků této hry může být i volba toho, jaký počítač používáme při své práci. Je pravda, že s tímhle přístupem utrácím více peněz - ale také díky němu vydělávám víc peněz, tak je to určitě v pořádku: vydělávat více peněz přece nemůže být horší, než vydělávat méně peněz. (správná odpověď: MacOS X - zejména pak v USA)

2. Jsem INTELIGENTNĚJŠÍ než jiní lidé. Na moji obrazovce se objevují tajuplné esoterické texty, kterým nikdo jiný nerozumí. Mohu se nacházet na mnoha místech najednou a dávat příkazy vzdáleným počítačům a strojům, které se nacházejí v jiným místnostech a budovách (pokud jsem opravdu velký hacker, tak i na jiných kontinentech). Komunikace s mým Systémem je složitá, a vyžaduje schopnost operovat se složitými abstraktními konstrukcemi v lidské mysli - taková schopnost je rozhodně obdivuhodná a následováníhodná. Ne každá lidská mysl má na to zvládat tyto abstrakce: je jednoznačné, že já jsem lepší, ne horší, než ti, kterým takováhle boule na mozku nenarostla. Moje komunikace je šifrovaná: a to jak proti lidem ve stejné místnosti, tak i proti odposlechu stejně inteligentními osobami, jako jsem já - které ale nejspíš pracují ve službách nějaké jiné, dost možná znepřátelené komunity. Moje komunikace je šifrovaná i když nepoužívám počítač: používám totiž jazyk, kterému stejně rozumí jen příslušníci naší tajné společnosti. Abych se v takovém světě mohl vůbec pohybovat, musím být součástí nějaké komunity stejně nadřazených a vyvolených lidí. Jen takoví lidé jsou pak nakonec donuceni si alespoň v něčem důvěřovat. Důvěřiví lidé, kteří touto složitou cestou neprošli, nejsou inteligentní, ale úplně blbí a směšní. Když si k mému počítači sedne jiná osoba, tak nejen že pomocí něj nedokáže dosáhnout stejně úžasných výsledků jako já: ona pomocí něj prostě neudělá vůbec nic, protože první co uvidí bude velký přátelský nápis "zadejte uživatelské jméno a heslo". A tak to má být: je to přece Můj počítač, Moje hračka, Můj přítulný mazlíček. Můj systém mi rozumí - stejně jako já je nadřazen ostatním lidem ve firmě/škole/úřadu/ústavu. Nikdo jiný mi na něj nemá co sahat. Ostatní lidé jsou částečně nesvéprávní, a kdyby směli interagovat s mým počítačem, tak ublíží buď sobě, nebo tomu počítači. Moje příjmy sice nedosahují takové výše, abych si mohl kupovat sportovní auta nebo útulná příměstská obydlí, ale co na tom: pokud se na mě obrátí kolega či kolegyně z vedlejší místnosti s tím, že není schopen/schopna (pomocí počítače) vykonávat nějakou rutinní činnost, kterou dostal/a za úkol, a kterou musí zvládnout, aby udělal/a dojem na svého šéfa/šéfovou a zvýšil/a nějak svoje šance na postup v složité a nepřehledné sociální hierarchii, tak jsem to JÁ, kdo je schopen jí jeho/její problém vyřešit: a on/ona to ví a je nucen/nucena se mnou počítat v této složité sociální hře, kterou hrajeme. Přičemž častěji to bude ona - a to je důkaz, že ony jsou intelektuálně méněcenné - ne důkaz toho, že oni věnují více času a energie vymyšlení stále nových a nových sociálních her, ve kterých by zaručeně vítězili (protože koneckonců sami píší pravidla). Nejsem rozhodně looser - umím něco, co umí jen málo jiných lidí, a to se tak jako tak může k něčemu hodit. Je důležité dělat něco, čím budu ostatním dokazovat, že nejsem looser: jinak by je mohlo napadnout, že jsem. (správná odpověď: Unix/Linux - zejména pak v Evropě)

3. Jsem PRACUJÍCÍ člověk. Používám počítač a jeho operační systém k práci. Oboje vypadá zhruba tak nějak, jak to vypadá u ostatních lidí, co dělají něco podobného - a tak to taky má být. Příliš se odlišovat není bezpečné - co kdyby si toho někdo všiml, a snažil se mi naložit na záda ještě více práce, než kolik ji dělám teď. Používat to, co používají ostatní, je zřejmě bezpečné: když to nepokousalo ostatní, tak to nejspíš nepokouše ani mě. Jakákoliv změna počítače nebo verze operačního systému je stejně dost nepříjemná a bolestivá záležitost. Jsme k ni tedy nuceni pouze nekalými piklemi monopolní neporazitelné korporace, které jde jenom o co největší zisk - a nebo neméně nekalou aktivitu podlých hackerů šířících počítačové viry. Těm nahoře na nás nezáleží, ale přeci jen nás k něčemu potřebují: potřebují nás, aby vydělali ještě víc peněz. My přece chceme víc peněz, takže ti nahoře, co nám dodávají počítače a jejich operační systémy, chtějí nejspíš také víc peněz. Otázka ale je, co se všemi těmi penězi vlastně chtějí dělat: nejspíš si za ně chtějí koupit více ropy, či co (všichni přece víme, že ten největší dojem na opačné pohlaví nedělají počítače - ale sportovní auta a krásně zařízené předměstské domky - ale to ti nahoře již mají. Jsou už teď nepředstavitelně dekadentní - to víme, protože to vidíme v televizi - ale určitě chtějí být ještě více dekadentní). Otázka také je, co chtějí zlí hackeři, kteří nám naše počítače neustále zavirovávají: nejspíš chtějí také více peněz, a nás dost možná nepotřebují vůbec k ničemu, protože my ani sami nic neumíme (například zavirovat někomu počítač). Pokud se někomu naučíme zavirovat počítač, zvýšíme šance na naše přežití v této společnosti: je výhodné být aspoň tak dobrý a schopný, jako jsou dobří ti hackeři co mi zavirovali počítač a rozesílají z něj spam. Člověk nikdy neví. Když nebudu dost vychcaný, tak se určitě najde někdo jiný, kdo bude vychcaný místo mě. Resp. práce kterou dělám, je beztoho tak špatně placená a nudná a nesmyslná, že naučit se něco nového nemůže uškodit. Lidi je třeba hlídat, aby nedělali takové věci, jako je psaní virů. Třeba by to mohla být moje nová práce - hlídat lidi, kteří se mi usilovně snaží dokázat, že jsou chytřejší, než já - a dokázat jim, že nejsou. Atd, atd. (správná odpověď: Windows)

4. Existují možná určité činnosti, které je daleko vhodnější svěřit počítačům, než lidem. V dnešní době se ale už pomalu ztrácí povědomí o tom, jaké činnosti to vlastně byly: zřejmě něco, co by bylo hodně výpočetně náročné: taková práce se ale obvykle vykonává na zakázku... pro jiné lidi. Je tedy možné i činnost těchto lidí, kteří tuto náročnou práci zadali, svěřit počítačům ? Tomu se přece v programování říká princip rekurze. A vida: zdá se, že většinu činností je možné svěřit počítačům. Co ale potom vlastně budou dělat lidí ? To je tedy zapeklitý a zajímavý problém... budou lidé vůbec potřeba ? Budou v něčem lepší než počítače ? Co se stane, když nebudou lepší ? Budou tedy počítače majetkem lidí ? A kdo tento majetek bude hlídat - najmeme si jiné počítače, aby nám ho ohlídaly ? No, ale asi jsem BLÁZEN, když s takovými dětinskými úvahami ztrácím čas. Vždyť je to vlastně rekurzivní definice v lidském jazyce, ve kterém o tom uvažuji. A volat v programu rekurzivní funkci bez udání maximálního povoleného počtu vnoření nebo bez znalosti toho, kolik paměti je alokováno pro stack, nebo bez znalosti toho, kolik místa na stacku zabírají lokální proměnné té rekurzivní funkce, to je krajně nezodpovědné (ale ve skutečnosti to nikdo už dávno neřeší, protože je přece jednodušší přikoupit RAM, než to řešit...). Lze tedy vůbec mluvit o těchto věcech - nebo bych raději měl mlčet a jít si přečíst konečně něco od Wittgensteina ? No jo, ale ten člověk byl zřejmě docela cvok - co když ze mě potom bude taky cvok ? Proč tolik osobností důležitých pro vývoj výpočetní techniky, Lady Adou Byronovou počínaje přes Alana Turinga až po Richarda Stallmana bylo zřejmě tak či onak praštěných ? Dokážu v případě potřeby dostatečně účinně předstírat, že nejsem cvok ? A pokud jsem cvok, podaří se mi přesvědčit ostatní, že to jenom předstírám ? Případně pomůže mi předstírání toho, že jsem cvok, k úspěchu v IT ? (správná odpověď - věřím, že na světě už existuje pár lidí, kteří takhle uvažují :-)

5. Z počítačů už mi HRABE. Znamená to většinu času prostě SEDĚT a NEMLUVIT S LIDMI. Mám tak zřejmě víc času vysvětlovat jim, proč nedělám nikdy PŘESNĚ to, co po mě chtějí (a já to nedělám). Nebo jsem možná autista (i když tohle označení se mi víc líbí, pokud se použije pro automobilisty bez spolucestujících ;-). Hledám, o čem jiném se s lidmi bavit, než o počítačích. Ba co víc: hledám způsob, jak se živit něčím, co by s počítači vlastně ani nesouviselo - ale přitom abych takovou práci považoval za uspokojivou a také aby mě uživila. Bohužel: jediné co pořádně umím, je práce s počítačem a ani se mi zatím nepodařilo dodělat vysokou (takže na ní ani nemůžu učit). A na střední škole učit nemůžu, protože by se mi pořád zdálo o středoškolačkách. Umím pravda ještě trošku hrát na kytaru... ale to dneska nejspíš už ani nikoho nezajímá. Počítače hrají na kytaru daleko lépe, než já. Rodiče mi vždycky říkali, že když nedostuduji vysokou, tak skončím jako popelář. Odvoz odpadků je ale nyní stejně už dávno řízen pomocí počítačů. Pomóóóct ! (správná odpověď - ve většině případů :-)))

Jak vidíte: tak nejvíc možností jak pokračovat ve hře nabízí používání OS Windows: je to nikdy nekončící hra, a proto ji také hraje nejvíce lidí. (samozřejmě: je tu ještě varianta 0. - nepoužívám počítač).

Cože... že jsem původně psal článek o Linuxu a o GNU licenci ? :-)

Každopádně... vítejte v xChaosově psychologické poradně pro "všechny, kterým z počítačů už hrabe". Máte někdo nějaké dotazy ? Rád se s vámi podělím o svoje zkušenosti... a plánuji dokonce i založení nízkoprahového centra, kde by byla jen omezená možnost kontaktu s počítačem nebo s Internetem ;-)