Čím nahradit ropu - část 5: čímkoliv levnějším než ropa

Nikdo z nás jistě není natolik naivní, že by se chtěl pokusit zpochybnit základní zákony fungování trhu - tedy jednoduché postřehy týkající se vzájemného vztahu ceny nějakého zboží a poptávky po něm. Tyto zákony je možné pokládat prakticky za stejně spolehlivé, jako Aristotelovskou naivní fyziku - např. skutečnost, že každý pohybující se předmět se vlivem tření po čase zastaví. Muselo příjít až 17. století, a s ním moderní vědci schopní pro Isaaca Newtona zkonstruovat abstraktní kosmický prostor vyplněný (či spíše vyprázdněný) vakuem, ve kterém se předměty pohybují zcela bez tření, aby mohla naivní fyziku nahradit moderní mechanika - která pak skutečně pár století vydržela, a u maturity s ní vystačíme dodnes. Nicméně v běžném životě (např. při řízení auta) si pořád vystačíme s intuitivní fyzikou Aristotelovou - a možná proto jsou nejširší masy automobilismem tak uhranuté - každý jsme někdy někam jeli autem, a kdo by to chtěl popřít, ten jezdí autem dosud...

Je nad slunce jasnější, že rychlost těžby ropy (či spíše rychlost snah o ovládnutí zásob ropy - ať už vytěžené nebo nevytěžené) může v prostředí volné soutěže klesnout pouze ve chvíli, kdy cena ropy klesne. Pokud by cena ropy prudce klesla, tak se může stát neekonomické bojovat o její naleziště, dopravovat ji přes půl zeměkoule, nebo ji těžit na odlehlých místech uprostřed divoké, dosud nepoškozené přírody.

Problém je, že ze zákonů fungování nabídky a poptávky zároveň vyplává, že v případě poklesu ceny ropy zároveň okamžitě stoupne poptávka po ropě. Protože, ehm, poptávka po ropě je docela "pružná" - což opět není neoliberální fráze, ale prostě objektivní pozorování. Lidi prostě baví jezdit auty, a dokud jim nevymyslíte lepší zábavu, tak je to bavit nepřestane. A na rozdíl od sexuální výkonosti se navíc u stárnoucích lidských alfa-samců schopnost řídit automobil příliš nezhoršuje.

Dnešní stát ve skutečnosti reguluje spotřebu ropy jak to jen jde. Prakticky už nereguluje nic jiného. Příjmy ze spotřební daně uvalené na benzín jsou specifikem zejména evropských zemí - a protože je tato daň definovaná v procentech, tak s nárůstem cen ropy musely příjmy z této spotřební daně vzrůst dosti značně. Leda, že by vzrůst cen vedl ke snížení spotřeby - čemuž ale nic nenasvědčuje.

Co by mohlo tedy vést k dramatickému poklesu tempa těžby ropy ? Jedině nasazení nějaké rychlé a nečekané alternativy spalování paliv vyrobených z ropy v dopravě. A to alternativy levnější. Výrazně levnější - protože malý pokles ceny ropy povede jen k pozvolnému poklesu těžby. Jedině díky skokovému, nárazovému, nespojitému poklesu cen ropy by mohlo dojít ke zhroucení celé ropné mašinérie likvidující naší planetu.

Na takovém skokovém poklesu těžby ropy ale nemá zájem celá řada institucí. Nejden jen o korporace ovládající těžbu ropy. Ale jde např. i o to, že dnešní státy by pravděpodobně nebyly schopné dostatečně rychle změnit strukturu svých daňových příjmů tak, aby přestaly být závislé na zdanění paliv. A proti zdanění decentralizovaných energetických zdrojů by se jistě zvedla vlna odporu. Ať už by to byly zdroje jakékéliv - jaderní optimisté mohou chtít zřídit jaderný reaktor a související vodíkou ekonomiku pomalu v každé vesnici - pokud si někdo myslí, že si něco takového neumím představit, tak je na omylu - o tomhle se totiž básnilo už "za totáče"...

Každopádně, co je zajímavé je to, že z toho vyplává, že my nehledáme alternativu k dnešnímu ropnému životnímu stylu, která by vedla k tomu, že místo benzínu budeme u benzínových pump vyměňovat kontejnery se superakumulátory nebo čepovat vodík - a to vše o jen o několik korun levněji, než ten benzín, takže benzínová a alternativní auta by vedle sebe jezdila ještě desítky let. Takže všechna zbylá ropa se vytěží a spálí, a skleníkový efekt se prostě o několik let oddálí.

Pokud (na rozdíl od Ivana Breziny a Michaela Crichtona) věříme ve varovnost čísel týkajících se globálního oteplování, a pokud zároveň nejsme nepoučitelní socialisté věřící v nějaké zázračné mimotržní opatření, které zařídí osvícený stát ovládaný hodnými strýčky jakéhokoliv druhu, tak nám nezbývá, než nějakým způsobem pracovat směrem buď ke skokové změně životního stylu - tedy drastické, ne nějaké mírné a kompromisní omezení automobilusmu - nebo ke skokové změně technologie - tedy k mírnému snížení nákladů na ujetý kilometr, ale k takovému snížení nákladů, které povede k rychlému kolapsu ropné ekonomiky, a ke vzniku ekonomiky zcela nové (ať už bude jakákoliv - včetně např. ekonomiky dodávající obří geneticky modifikované veverky šlapající v kleci).

Tedy pokud vymýšlíte cokoliv, co vám umožní jezdit za korunu padesát na kilometr místo za dvě koruny, tak si tu snahu můžete odpustit. Jediným skutečně účinným řešením by bylo najít způsob, jak se dopravovat zadarmo - a to zadarmo nikoliv v tom smyslu, že vám nějaké pohonné hmoty zaplatí některý výše zmiňovaný hodný strýček - ale prostě zadarmo nebo skoro zadarmo. A to samozřejmě včetně enviromentálních externalit. Jinými slovy: během životnostni dopravního prostředky by kromě nákladů na jeho údržbu a opravy nevznikaly další vztahy typu producent-spotřebitel. (To by mimo jiné pravděpodobně vedlo k rychlému zániku návyku na popojíždění autem coby nástroje polo-nevědomého sebeutvrzování se ve svém sociálním statutu - protože popojíždět by pak mohl skutečně každý, a šlapání na plyn by přestalo znamenat ono okázalé "já na to mám"...).

Řešení jsou tedy skutečně jen dvě - estetické a nebo technologické. Buď nastane dramatická, skutečně drastická změna životního stylu - na základě které se ježdění autem stane stejně nepopulárním a menšinovým, jako je dnes v české společnosti, co já vím, třeba chození do kostela nebo členství v komunistické straně - a popravdě, takové změny probíhají spíš mezigeneračně, a nedokážu si představit jakoukoliv módní vlnu, ideologii, nebo reklamní kampaň, která by toho mohla dosáhnout v potřebně krátké době - a nebo neméně drastická, revoluční, technologická změna. A z toho v podstatě vyplývá, že pokud technologická singularita nenastane sama od sebe, tak si ji budeme muset vymyslet...

Všimněte si, že jsem vynechal všechny alternativy, na základě kterých by osvícená menšina nějakým způsobem regulovala chování většiny. Totiž to je něco, co se stejně už děje: a nevede to absolutně nikam. Stát je dnes naprosto neúčinným nástrojem sociálního programování - je to prostě jenom struktura, smyslem jejíž existence je prostě její vlastní existence, nic jiného (což se vám samozřejmě bude líbit pokud jste státní zaměstanec, a nelíbit pokud jste podnikatel platící daně, a bude vám to naprosto jedno, pokud ani nevíte čí jste vlastně zaměstnanec, ale víte, že vás zajímá jenom výše vaší výplaty). Jediné sociální programování kterého je dnes stát schopen, je koneckonců udržování přesvědčení, že by to bez něj nešlo. Osvícená menšina radikálních ekoteroristů i kdyby tedy chtěla nějakým způsobem převzít moc a násilně lidem vnutit jiný životní styl - s menší spotřebou ropy - tak toho prostě nebude schopna - protože prostředky, kterými by toho mohla dosáhnout, budou nejspíš energeticky náročnější, než pouhé zachování stávajícího stavu (pokud např. budeme v krajním případě chtít všechny automobility postřílet, tak je pravděpodobné, že tito se začnou bránit neméně agresívně - a samozřejmě přitom budou ještě navíc jezdit autem, konkrétně v tanku - btw, tuto analýzu situace je možné označit za pragmatický pacifismus [cs.wikipedia.org]). Rozhodnutí amerických daňových poplatníků nevybavit svoje námezdné okupační jednotky v Iráku pancéřanými automobily se mi z hlediska této analýzy jeví rozhodně jako dalekosáhle geniální a vizionářské.

Jakožto jediné skutečně optimistické a perspetkivní řešení naší existenciálně-enviromentální situace tedy navrhuju spíše nenápadné lepení samolepek s burcujícími hesly (např. S kyslíkem na věčné časy a nikdy jinak) na spodní stranu zábradlí mimoúrovňových dálničních křižovatek - a to nejlépe na taková místa, aby na ně motoristé ze svého úhlu pohledu pokud možno vůbec neviděli.