Válka není nevyhnutelná

Na druhou stranu, nerad bych skončil v jednom davu odpůrců jakýchkoliv cizích vojenských základen na našem území spolu s blouznivými neomarxistickými kazateli, jak bych na základě jeho článku s názvem Na prahu budoucí války [blisty.cz] označil např. Milana Valacha. (BTW: Irán může za malý a technicky zaostalý označit jen ten, kdo přes něj nikdy neletěl v noci letadlem - je to hustě zalidněná a urbanizovaná země, i když ve dne vypadá jako poušť.) Britské listy čas od času přinesou opravdu dobré články - ale tihle skalní neomarxisté a postpolitruci se svými věčnými litaniemi o třídním boji a kapitalismu a nevyhnutelnosti války mě už vážně serou. Marxistická levice patří do starého železa úplně stejně jako neokonzervativní američtí jestřábi, nebo jako konzervativci typu lidovců. Když už budu chtít číst levicovou polemiku s hegemonií USA, tak si přečtu, co se píše u anarchistů [www.csaf.cz]. Antiautoritářství je aspoň sympatické a vede tak či onak k diskuzi; marxistická teologie pracovní síly a vševědoucí telepetické odposlouchávání "skutečných" motivů přímo z hlav "vykořisťovatelů" - to je způsob uvažování, který nerozdejchávám. Hnací silou pokroku je přece lidská lennost, tendence pracovat co nejméně. Proto mě nikdo ke zpěvu nějakých oslavných častušek na lidskou práci nepřiměje - šanci by měl jedině kult lennosti a odpočinku.

Válka není nevynutelná. Válka je stav lidské mysli a lidské společnosti, kterému se musíme snažit zabránit.

Je třeba usilovat o globální ozbrojení, je třeba směřovat k transparentní, průhledné informační společnosti - zveřejňovat, kdo dosahuje zisků prostřednictví výroby a vývozu zbraní, v kteréhokoliv zemi kdekoliv na světě. Shromažďování informací o výrobcích a vývozech zbraní je v silách demilitarizované části lidstva - lze si představit něco jako "pacifistickou CIA". Zároveň si lze představit tuto činnosti i na nestátní, občanské úrovni. Je třeba zlomit past virtuální mediální reality, ve které jsme drženi, a ve které je nám např. současné izraelské ostřelování Libanonu prezentováno jako nějaký nezvratný fakt, který je správně. Přitom to není nezvratný fakt: izraelské i šíitské střely byly někde vyrobeny, někým financovány. Někdo někdo chodí do práce - a živí se tím, že vyrábá rakety pro Blízký východ. Někomu ten zbrojní průmysl patří - a ten dostává na základě obchodů se zbraněmi nějaké dividendy. Ty zbraně se nerodí ze vzduchu.

Obecný požadavek distancovat se jakožto jedinec od průmyslu výroby zbraní vznesl tuším mj. i americký pacifistický spisovatel depresivní sci-fi Kurt Vonnegut - v jistém smyslu následovník našeho Karla Čapka. O zbraních to dneska prostě není: dostatečnou obranyschopnost můžou zajišťovat například dokonalé decentralizované informační sítě, nebo existence potenciálu potřebné zbraně v případě ohrožení vyrobit. Ale hlavní silou je v dnešní době kontrola nad veřejným míněním - a já nechci dovolit veřejnému mínění, aby se identifikovalo s jakoukoliv stranou ozbrojeného konfliktu jako s tou, která vede "spravedlivý boj".

Přijde mi dost inteligentní a zajímavá např. rétorika tohoto článku [blisty.cz], argumentujícího proti americké protiraketové základně daleko inteligentněji a věcněji, a v souvislosti s nejnovějšími událostmi. Ano - z tohoto je třeba vycházet. Životy všech lidí všude na světě mají stejnou cenu. Bez ohledu na to, kolik peněz mají ti lidé zrovna v kapse. Toto není nijak "starolevicové" ani nijak extrémistické a radikální stanovisko. Nehodlám souhlasit s prakticky nekontrolovatelným zdaněním privátního sektoru ve jménu toho, aby byla všem automaticky zajištěná stejná životní úroveň - takže nejsem v žádném případě levice. Ale všichni lidé na světě by měli mít zajištěné stejné výchozí podmínky - a mezi ty patří rozhodně právo nebýt bombardován.

Ne - život Izraelců ani Američanů nemá vyšší cenu, než život civilistů v Libanonu, Palestině, Iráku, Afghanistánu. Pokud kvůli pár uneseným vojákům (kteří si za to holt můžou sami - měli dezertovat, měli bojovat za zrušení povinné vojenské služby, neměli vstupovat do armády - to je řešení! ne bombardovat v rámci odvety civilní cíle) zemře víc jak sto civilistů, tak je to prostě nepřiměřená reakce - a pokud tvrdíte něco jiného, tak jste lidé, kteří se nechali zmanipulovat nějakou opravdu silnou ideologií nebo propagandou. Samozřejmě - zprávy, na základě kterých takové věci tvrdím, jsou pořád částečně mediální virtuální realita. Neznáme celou pravdu. Ale i tak je možné se k tomu nějak vyjadřovat.

Životy všech lidí všude na světě mají stejnou hodnotu - a pokud se někdo chce navzájem zabíjet, ať si odejde někam do tundry nebo do pouště, a tam si to mezi sebou vyříká jako chlap s chlapem, a ať do toho nezatahuje civilní obyvatelstvo. Bohužel, je to právě Blízký východ, kde dosahuje militarizace civilního obyvatelstva nejvyšší míry na světě: ať už jsou to palestinští sebevražední atentátníci, Libanonem zcela nekontrolovatelné milice Hizbaláhu, nebo povinná služba žen v izraelské armádě. Je to celé militarizovaná země ovládaná nebezpečnými ideologiemi. A já nevěřím ani na autoritu Bible, ani na autoritu Koránu. Celý Mojží, Ježíš i dvoutisíciletá židovská diaspora mohou být stejně dobře science fiction, a jisté je jedno: v holocaustu pokud vím neměli prsty libanonští civilisté. Je zkrátka potřeba, aby se lidé v té oblasti zabavili svých archaických náboženských a národních identit, a zašli spolu místo ostřelování občas na špeka a na pivo (a to nejlépe včetně muslimů). Ne náhodou je ale nyní právě relativně multikulturní libanonská občanská společnost v roli nesvéprávných rukojmích.

Libanonci si ani nevymysleli vznik státu Izrael, ani to nejsou žádní extrémisté, kteří by proti němu bojovali. Féničané měli na území dnešního Libanonu civilizaci už v době, kdy národ Izrael bylo pár pastevců halucinujících někde na poušti. Jsou to staré evropské národy - Kelti, Féničané, Etruskové - kteří tímhle neustálým stěhováním národů sem a tam nejvíce trpí. Co je komu do toho, že nějací Dórové, Achájci, Latinové (Římané), Židé, Germáni, Slované, Arabové nebo Turci se chtějí někam stěhovat a expandovat a že mají nějaké posvátné texty ve jménu kterých jsou ochotni zabíjet ? My normální, nezfanatizovaní, svobodně podnikající domorodí pohané žijeme na území Evropy a Středomoří už tisíce let. Žili jsme tady před hloupými ideologiemi, monoteistickými i ateistickými, a budeme tady žít i po nich. Ne pitomý militantní arogantní Bůh - ale Bohyně Země, ve všech jejích podobách: panna, smilnice i matka. Surrealista Antonín Artaud se zabýval Féničany jakožto civilizací uctívající ženský princip - a dnes jsou to libanonské přední političky, které rozdávají pomoc všem postiženým zdarma, bez rozdílu. Dvě monoteistické, maskuliní, patriarchální kultury po sobě házejí rakety-falické symboly - a kdo to odnáší je prastará kultura se svoji megalitickou terasou v Baalbeku kterou postavili mimozemšťani, jejíž součástí jsou dnes i české módní návrhařky píšící o náletech sloupečky do Mladé Fronty Dnes.

Příčinou dnešních konfliktů je zhoubná identifikace Západu s patriarchálními a monoteistickými společenstvími. Soudobé dis-identstvi (ne-identifikace) je tedy především o tom, že se nechci identifikovat s mediálním obrazem lidí ovládaných strachem, které jejich strach vede k tomu, že se po zuby vyzbrojují a vyvolávají pro změnu strach u svých potenciálních protivníků. Na druhou stranu - český radar Věra (nástupce Tamary), jakožto čistě pasivní, pozorovací prostředek, příznačně pojmenovaný ženským jménem, je příkladem pasivní zbrojní technologie budoucnosti. To je skutečně policejní, ne vojenský prostředek - cesta k tomu, že jakákoliv vražda provedená na civilním obyvatelstvu bude posuzovaná globálním civilním soudnictvím jako vražda - bez ohledu na to, zda byla provedena pod rouškou vojenská akce, nebo nikoliv. Zbraněmi 21. století jsou informace, a kdo pod spornou záminkou bombarduje civilní letiště a civilní infrastrukturu, tak to pořád ještě nepochopil, a měl by se teleportovat někam do starověku.

Radši budu anarchopohanský satanofeministopacifista, než abych ve jménu nějakého perverzního jediného boha (a ještě ho natruc napíšu s malým B). Komu za účelem ventilace primitivní kmenových a válečnických pudů nestačí hrát Age of Empires nebo fotbal, tak by se měl jít léčit.

V roce 1990 se neutralita zdála jako nerealizovatelný cíl - riziko změny vývoje v postsovětském bloku se zdálo příliš velké, a všichni jsme se snadno nechali ovládnout strachem, že budeme mít znovu na hranicích ostatný drát a v televizi cenzuru. Ale dnes, s odstupem času, mě přijde, že cosi jako kolektivní evropská neutralita by snad nemuselo být až tak špatné řešení...

Je ale otázka, zda o něčem takovém vůbec uvažovat z hlediska politiky národních států, a jestli se neuvažovat skutečně spíše globálně - z hlediska nadcházející společnosti technologické singularity. Polarizace je dnes skutečně nadnárodní: jde o střet ne bohatých a chudých, vykořisťovatelů a pracujících, nebo židokřesťanů a muslimů, ale o střet mocných vs. bezmocných. Moc jako taková je samoúčelná, parazitní. Něco jako masožraví dinosauři v druhohorách, požírající relativně drobné a primitivní savce. Savci nakonec nad dinosaury v evolučním boji zvítezili.. aby se nakonec stali obětí kovových dinosaurů, sestrojených v rámci evoluce technologické.

Mocní celého světa v konečném důsledku spolu kolaborují, aby se udrželi u moci: jeden druhého nutně potřebují, protože bez existence svého protějšku by nezdůvodnili vlastní existenci (a museli by nedej bože skutečně vstupit na onen tolik oslavovaný trh - na skutečný trh práce, skutečný trh každodeního přežívání).

Cest existuje několik: jedna z nich je například vůbec negativní zpravodajství o lokálních válečných konfliktech nepřinášet, nepodporovat virtuální realitu vytvářenou médii, psát o pozitivních osobních věcech, o kterých média nepíší. Prostě být blogger.

Ale přesto mě přijde, že k dnešnímu dění se nejde nevyjádřit. Možná to dělá to kouzelné globalizační jméno vůdce Hizbaláhu - někdo, kdo se jmenuje Nasralláh, prostě nemůže v českém (tzn. zatím neostřelovaném ... i když proč vlastně spadl ten kubistický dům ve Vodičkově ulici, to je ve hvězdách...) mediálním pozorovateli nevzbudit určité podprahové sympatie... i kdyby to byl jinak po všech stránkách zmrd. Také je to důkaz toho, že ve světě infozábavy už není místo na žádnou parodii, nadsázku, zábavnou interpretaci. Jestliže ještě z takového Husajna šlo dětinsky dělat třeba Hnusajna (a tak relativizovat utrpení iráckého civilního obyvatelstva), tak v případě Nasralláha už celkem není co parodovat. Svoje dělá i určitá podprahová tendence stranit slabší straně konfliktu - Nasralláhova shnilá rajčata mají v tomhle konfliktu výrazně menší dolet i razanci, než izraelská zkažená vejce. Suma sumárum - kdyby to nebyl bídný šítský fundamentalista (prosazující nejspíš v konečném důsledky kamenování cizoložnic v Libanonu - nejen těch šítských - a podobné radosti), tak mu nakonec snad člověk ještě fandí.

Na závěr nezbývá než dodat, že v Praze na pěší zóně Na příkopech v současné době probíhá expozice různých megalitických a jinak megalomanských sochařských výtvorů - přičemž jeden z těch výtvorů bude zjevně disponovat kompletní tankovou věží i s kanónem, svařenou ze solidně vyhlížejícího plechu. (včera, když jsme kolem s K. šli na Krajinu Přílivu do Slovanského domu, tak se to teprve montovalo, a kanón ležel opodál...).