Čím nahradit ropu - část 3: decentralizované lihovary

Popravdě, člověk by čekal výrobu "biolihu" (energetického etanolu z přírodních zdrojů) spíše v úrodnějších končinách, než je vyschlý Texas, ale podle článku Mesquite Energy May Be Harvested For Ethanol [www.terradaily.com] hodlají (alespoň někteří) experimentátoři v Texasu přesedlat z naftaření na biolihovarnictví. Zdrojem biomasy mají být zdejší rozsáhlé porosty kaktusů (křovin ?) zvaných Mesquito. Klíčem k rentabilitně je údajně decentralizace. Pokud budete uvažovat tak, že postavíte jednu velkou centralizovanou rafinérii (resp. v podstatě lihovar), tak vaše podnikání zruinují vysoké náklady na dopravu biomasy. Pokud ale postavíte spustu malých rafinérií, které budou využívat lokální zdroje biomasy, a přepravovat budete jen výsledný produkt (tedy etanol), tak by celý podnik měl být ekonomický únosný.

Důkazem, že některé polo-utopické vize lze realizovat, je paradoxně také země, která obecně nebývá označována ani za příklad ekonomického úspěchu, ani za příklad ohleduplnosti k životnímu prostředí. Dost mě ale překvapilo, že zrovna Brazílie generovala (v roce 2005) 43.8% svých energetických potřeb z obnovitelných zdrojů [www.wired.com] - zatímco v USA tento podíl dosahuje pouhých 6%. Samozřejmě, že třeba vodní elektrárna na Amazonce byla dost kontroverzním projektem - ale mezi obnovitelné energetické zdroje Brazílie je započítáváno právě i využívání energetického etanolu. Až 62% automobilů prodávaných v Brazíli je označovaných slovem "Flex" [www.csmonitor.com] - což znamená, že jsou flexibilní co se týče paliva: dokáží spalovat jak benzín tak i etanol nebo směs obou pohoných hmot. To je údajně možné díky elektronické analýze vlastností směsi pohoných látek momentálně přítomných v nádrži. Spotřeba etanolu na jednotku vzdálenosti je sice o čtvrtinu vyšší než spotřeba benzínu - ovšem cena etanolu se dnes pohybuje mezi třetinou a polovinou ceny benzínu.

Zajímavá je celá historie využívání palivového etanolu v Brazílii. Mezi léty 1983 a 1988 prosazovala využítí etanolu jako paliva tehdejší vojenská vláda. Až 88% aut prodaných v tomto období bylo poháněno směsí etanolu a benzínu, nicméně když vládní dotace farmářům ustaly, tak se z cukrové třtiny místo palivového etanolu zase rychle začal vyrábět finančně zajímavější cukr. Nynější renesance etanolu už ale není výsledkem umělých státních zásahů do ekonomiky, ale dobrovolnou reakcí spotřebitelů na rostoucí ceny ropy na světových trzích.

Problémem lihových motorů je, že si s nimi moc "nezajezdíte" - při použití v klasických motorech při stejném stylu jízdy prostě potřebujete pálit více lihu než benzínu - a tedy pro dosažení stejného výkonu potřebujete větší motor o větším objemu. Řešením je jednak nový, všemi svorně nenáviděný silniční zákon který platí od července :-) (a který jasně ukazuje, že většina současných aut má z hlediska předepsané padesátky v obcích zcela naddimenzované parametry) - a nebo (méně masochisticky) - spalování palivového etanolu v hybridních automobilech, které budou schopné v případě momentální potřeby vyššího výkonu využívat elektrické akumulátory.

Svérázným problémům při nahrazování benzínu palivovým etanolem budou jistě čelit regiony s tradičně kladným vztahem k alkoholismu. Podle jistých důvěryhodných zdrojů [www.astronautix.com] byla jednou z prvních úprav, které museli Rusové koncem 40.let a začátkem 50. let provést u svých domácích klonů německých raket V2 změna paliva z původního etanolu na metanol. Důvod byl prostý: strach, že příslušníci raketových jednotek se budou původním raketovým palivem opíjet...

V každém případě spalování v automobilech je jedna z největších blbostí, které lze se světovými zásobami ropy provádět - chemický průmysl samozřejmě nedokáže ropu (jakožto surovinu) jednoduše a bezezbytku nahradit nějakými obnovitelnými zdroji. (A tohle samozřejmě konstatuji jako sváteční motorista, který auto po silnicích rozhodně netlačí...)