Technologická singularita a zbrojní průmysl

Z jiného soudku jsou zprávy o zbraních, které se v podstatě už samotným svým principem vymykají nějaké lidské kontrole v reálném čase. V případě bezpilotních asymetrických nadzvukových bombardérů [www.cnn.com] jde o neuvěřitelnou komplexitu navigace letounu, který by hranici rychlosti zvuku překonával v podstatě letem šikmo kupředu, v případě laserových zbraní použitých k sestřelování raket a dělostřeleckých projektilů [www.blisty.cz] zase pochopitelně ve skutečně nadlidské rychlosti, se kterou je potřeba vyhodnocovat informace o poloze a rychlosti letu sestřelovaného projektilu.

Zajímavá mě přijde zejména skutečnost, že zatímco původně povinnou vojenskou službu bylo už nějaký čas ve vyspělých zemích možné nahradit náhradní službou v civilním sektoru, a následně je ve většině zemí rušena úplně, tak například programátor - pochopitelně - nemůže rozhodnout o tom, zda například jeho algoritmus bude využit vojensky nebo ne. Zajímavé je, že k tomuto tématu se nevyjadřuje i GNU licence - nicméně samotný fakt, že by armáda musela poskytnout zdrojáky k softwaru licencovanému pod GNU každému, kdo o ně požádá - tedy v podstatě i svému protivníkovi - mě přijde jako dostatečně pacifistický mechanismus.

S tématem podle mě úzce souvisí i diskuze Slashdotu o využití biometrických údajů při platbách v běžných supermarketech [yro.slashdot.org] - kde budou použity zřejmě jako nějaká alternativní forma autorizace platby kreditní kartou.

Řekl bych, že nadšení extropistů a transhumanistů pro post-humání entity bude trvat jenom tak dlouho, dokud se jim poprvé nestane, že nedostanou najíst v plně automatizovaném supermarketu, kde se bude platit ultrapohodlně, jen na základě snímání biometrických údajů - a nebo jsou tak neotřesitelně sebejistí, že oni prostě vědí, že vždy a za všech okolností budou jejich biometrická data uložena na té "správné straně barikády" ?

Technologická singularita je v podstatě jen jiný název pro jednu z nejzprofanovanějších zápletek béčkové sci-fi - dávnými R.U.R. počínaje, a Terminátorem konče. Nebo konče třeba i Matrixem - i když v tomto případě jde spíše o převyprávění gnostické verze evangelií v podobě, která by měla být srozumitelná i řadovým konzumentům - a sci-fi rekvizity v tomto případě slouží pouze jako "nosná frekvence", která posloužila k "zavirování masových distribučních kanálů", a přitom je modulovaná nějakým jemněji členěným či rafinovanějším poselstvím. Jenže zatímco z hlediska autorů různých fikcí vlastně vždy šlo o jakousi "vzpouru" strojů proti lidem, tak současní singularisté jsou v tomhle ohledu vlastně jakýmisi "marxistickými politruky" téhle už staletí diskutované vzpory: jsou přesvědčení, že evoluce technologického vědomí bude jednoduše probíhat rychleji, než evoluce vědomí biologického - ale zároveň zavírají oči před logickými důsledky, které s sebou může nést kombinace technologické singularity a hi-tech zbraňových systémů. Přebírání moci těmi, kdo byli původně najati a smluvně zavázáni k ochraně moci stávající je skutečně jedním z hlavních motivů lidských dějin. A hi-tech zbraňové systémy se samozřejmě v současné době jeví jako naděje těm, kteří dnes vidí "lidové zbraně" jako kalašnikovy, rakety scud, nebo jednoduše jakékoliv lidmi řízené zbraně, rakety, tanky a letadla na technologické úrovni druhé poloviny 20. století v rukou zjevně ohavných despotických a militaristických diktatur. Představa, že jsme podřízeni moci nějakého všemocného a vševědoucího stroje "Moloch" z legendárního filmu "Metropolis" se nám může jevit jako snesitelnější, než představa, že svět ovládají post-stalinističtí nebo šítští fundamentalisté. Představa je to o to složitější, že my samozřejmě moci strojů a nástrojů už dávno podřízeni jsme - v jistém smyslu celá staletí - ale tempo fungování těchto mechanismů zatím bylo vždy nějakým způsobem "lidské". Letadla měla mechaniky a piloty, počítače svoje programátory a operátory. Zatímco ovládání nově vynořujících se hi-tech zbraní bude mít v lepším případě podobu jakéhosi "válečného DJingu". Představa technologické singularity je jednoznačně spojena s představou stále rychlejšího odbourávání tohohle "sociálně-mediálního polštáře", kterými jsme odfiltrováni od všech těch (zatím spíše jen tušených) automatů na plnění kelímků s jogurtem.

Tedy - ve světě kolem nás se evidentně dějí věci, které směřují k něčemu znepokojivému. Rozumným řešením se může zdát alespoň se na nich nepodílet, když už nemám jakoukoliv šanci stáčet vývoj jiným směrem - jenomže já kolem sebe nevidím žádné jednoznačné návody k tomu, jak by takové "nepodílení se" mělo vlastně vůbec vypadat...

Zdá se, že v našem světě zhroucených sociálních vazeb a vypjatého individualismu je spousta lidí stále připravena důvěřovat spíše jakýmkoliv technologiím, než jiným lidem. Já tedy samozřejmě do světa vypjatého individualismu neustále sklouzávám také, takže v případě samozřejmě nejde o nudnou moralistní kritiku - ale spíše o snahu shromáždit na jedno místě tak velké množství vysoce radioaktivních argumentů, aby došlo k zahájení řetězové reakce, při které dojde k rozštěpení vět na jednotlivá slova a později případně i slov na jednotlivá písmena...