27. března 2006 zemřel slavný sci-fista [aktualne.centrum.cz] Stanislaw Lem [cs.wikipedia.org].

Romány Solaris a Pánův hlas sice nebyly žádný velký underground, ale byly o tom. Byla to vrcholná díla klasické science-fiction, ale zároveň ji už svým způsobem překonávala. Tarkovského filmová verze Lemova románu Solaris (která pravda s tím románem neměla až tak moc společného...) pak představovala jeden z naprostých vrcholů kinematografie bývalého východního bloku (a stejnojmený novodobý hollywoodský remake originálu fakt nesahá ani po kotníky).

Zatímco Lemovy povídky s Pilotem Pirxem v hlavní roli představovaly paralelu hardcore science-fiction, jakou psal na Západě třeba Isaac Asimov nebo Arthur C. Clarke, tak Lemova pozdější tvorba, někdy ironická a někdy dosti temná, v podstatě už předznamenávala kyberpunk a odklon od optimistických a vzletných vizí budoucnosti směrem k anlýze a dekonstrukci té budoucnosti, ve které dnes skutečně žijeme. Je zajímavé, že na Západě byla něčeho podobného schopná až následující generace autorů science-fiction - zatímco první generace "klasiků" vesměs podlehla literárnímu úspěchu svých převratných vizí, a po umělecké stránce dopadla v jistém smyslu podobně, jako třeba první generace rockových kapel.

Každému, kdo někdy četl Lemovu angažovanou komunistickou utopii K Mrakům Magellanovým (a nestydí se to přiznat) musí být jasné, že Stanislaw Lem byl svým způsobem i tak trochu taková Leni Reifenstahl východního bloku (přinejmenším tedy co se týče post-stalinského období) a science-fiction literatury. Nicméně jeho životopis prozrazuje, že to vůbec neměl lehké, a že to prostě byl jeden z nás, kteří v té době žili. Spolu s bratry Strugackými a s ruskými filmaři a kosmickými konstruktéry a kosmonauty rozhodně patří k tomu nejlepšímu, co je tato jinak dosti obskurní oblast časoprostoru schopna exportovat do svého okolí.