Nebijte feministky!

Téměř všichni kritici feminismu jsou si jisti tím, že feministky jsou ženy neatraktivní a hysterické, hnané pouze potřebou na sebe nějak upozornit, a feministi (mužští stoupenci feminismu) jsou pak převážně pózéři. Za vším jsou údajně skryté snahy získat výhody na úkor všech "normálních" občanů ("pozitivní diskriminace" - v tomto případě zřejmě na úkor všech "normálních" mužů a jejich žen v domácnosti ?!), případně se poukazuje na různé absurdní excesy a zneužití stávajících zákonů. Takové názory dnes zcela běžně prezentují v médiích všeho druhu, a patří ke společenskému bontonu pokládat je za zábavné, vtipné, apod.

Problémem nejsou zdaleka jen pokřikující provokatéři (například jsem zahlédl tragický článek ve studentském časopise Hlava), ale například i všichni ostatní, kteří si feminismus pletou s emancipací žen [blisty.cz] - která byla v podstatě jen vedlejším efektem zapojení evropských žen do válečné výroby pro první světovou válku, ve které se mužská populace se značným úspěchem pokusila navzájem vyvraždit, a která byla později zneužita i pro komunistické budování. Cílem emancipace přitom byla původně ještě před zhruba 100 lety třeba jen základní občanská práva pro ženy (volební právo, ale v takové Francii pak např. i právo na oddělený majetek vdaných žen...). Feministikám dnes rozhodně nejde o to, aby tady bylo víc jeřábnic nebo soustružnic. Nejde ani tak to, že by ženy měly hrát "mužské role", ale spíše o zpochybnění řady tradičních "mužských" a "ženských" rolí, a zavedení rodově neutrálních společenských rolí všude, kde to je vhodné a přispívá to ke zvýšení svobody každého jednotlivce: muže i ženy. Jde především o svobodu.

Tvrdím, že většina základních feministických tezí (více či méně hlasitě artikulovaných) je oprávněná, a každý, kdo plýtvá svoji intelektuální energií na to, aby tyto požadavky zesměšňoval, bagatelizoval, nebo se je snažil hnidopišsky vyvracet, patří v zásadě do zologické zahrady (nejlépe zatopené). Zkusíme si námatkou probrat některé z tezí - mluvit o požadavcích je možná nevhodné, ve skutečnosti je požadavkem spíše dosažení stavu, o kterém zdánlivě nikdo rozumný nemůže pochybovat, ale který přitom v dnešní době ještě není samozřejmostí. Trochu to připomíná diskuze o legalizaci marihuany - spousta lidí poukáže na to, že marihuanu je docela dobře možné kouřit i dneska, tak proč tolik povyku pro nic ? Jenže o tom to přesně je... usilování feministek je stejně neuchopitelné jako můj boj o právo koupit si v hospodě místo krabičky tabákových cigaret jednoho konopného jointa a vykouřit ho tam. Nejde jen o změnu příslušných zákonů, ale je širší snaha o změnu veřejného mínění, která mi přijde pochopitelná.

Je asi nesmyslné označovat se za feministu - jde o tvrzení obdobné síly, jako Kennedyovo "Ich bin auch Berliner". Můžu prohlásit, že jsem taky žena - ale stejně jako Kennedyovo prohlášní, budu se pohybovat v symbolické rovině. Můžu soucítit, ale stejné problémy prostě nepociťuju. Můžu ale pomoci tím, že se pokusím s konečnou platností vymýtit několik stupidních mainstreamových argumentů, a ponechám tak skutečným ženám feministkám, aby si udělali jasno v tom, co skutečně požadují, místo aby plýtvaly energií na polemiky s vtipálky (i když uznávám, že takové diskuze mohou být za určitých okolností zábavné :-)

Inteligentní prezentaci feministických názorů najdete například na stránkách feminismus.cz, které mají opravdu široký záběr, a zabývají se i tématy, u kterých jako muž zřejmě nejsem schopen rozpoznat jejich důležitost.

Zkusím se námatkou zmínit o některých tématech, na kterých se dá jasně ukázat, že hysterické jsou spíš všechny pokusy feminismus zesměšňovat či bagatelizovat. Opět - jde takový "feminismus podle xChaose", protože jsou věci, do kterých si prostě netroufám mluvit. Sestavil jsem spíš seznam argumentů, kterými lze podpořit feminismus v běžné "hospodské" debatě (pokud se ovšem nebojíte, že se zesměšníte ;-)

1. České specifickum: příjmení -ová: vězte, že pořídit si jako žena příjmení nekončící koncovkoiu -ová není vůbec jednoduché, ani když si napřiklad v cizině zvyknete používat příjmení bez koncovky. I když u nás zdaleka není situace tak podivná, jako třeba v Maďarsku, kde ženy tradičně přejmají nejen příjmení, ale dokonce i křestní jméno muže (!!!), jedno je jisté: pokud muži a ženy v písemném styku chtějí odhalit svojí pohlavní identu, mají možnost použít křestní jméno. Příjmení by mělo být rodově neutrální - to může hrát značnou roli v úřední nebo profesionální komunikaci.

   Je diskutabilní, jestli koncovka -ová vyjadřuje vlastnictví, jak tvrdí např. Jana Š. Raketa [feminismus.cz]. Čistě lingvisticky vzato, může podle mě jít o druhové označení, jako např. kyselina sírová. Kdyby šlo o přivlastňování, koncovka by byla -ova - nikde ale není řečeno, že koncovka -ová nemá takový původ. Každopádně, ta koncovka zavání přiřazováním žen mužům (stejně jako např. změna příjmení při vstupu do manželství) a znesnadňuje hrát ženám rodově neutrální role. Opět - jak by nám mužům bylo příjmené, kdyby to bylo naopak ?

2. Diskriminace ženské role v jazyce: může mi někdo vysvětlit, proč jsou spojení jako "vzmužit se", "pochlapit se", "buď přece chlap", vnímána obecně jako kladné nebo pozitivní označení, zatímco "zženštilost" nebo "zbabělost" jsou čistě negativní označení, a je vůbec těžké najít nějaké rčení nebo slovo, kde by ženství hrálo pozitivní roli - samozřejmě s výjimkou sexuální přitažlivosti pro muže. Stejně tak oslovení slečna vs. paní může být v některých případech problematické - u nás mužů se prostě oslovení nerozlišuje podle momentálního postavení v mezilidských vztazích, a asi by nám nebylo příjemné, kdyby takové rozlišení existovalo.

3. Nestejné ohodnocení rovnocené práce u mužů a žen: to je prostě realita. Průměrné příjmu žen jsou menší jednak proto, že ženy často pracují v odvětvích, kde jsou příjmy celkově nižší (školství), jednak jsou ale nižší příjmy žen za rovnocenou práci prostě realitou. Souvisí to s nižším sebehodnocením žen - muži prostě tu samou práci za stejné peníze odmítnou dělat, a žádný zaměstnavatel dobrovolně nevyplatí větší mzdu, než musí. To je rozhodně kulturně podmíněný (zlo)zvyk, a chtělo by to s tím něco dělat - já jsem ve svém volebním prograu pro volby v roce 2002 [arachne.cz] navrhoval např. daňové úlevy pro firmy, ve kterých se průměrné příjmy mužů a žen v zásadě neliší. (Samozřejmě by bylo potřeba pohlídat, aby takové opatření nevedlo v konečném důsledku k propouštění žen kvůli zlepšeni statistik...to je ale spíš matematický problém...)

4. Ženy od středověku nedělí staletí, ale dvě generace: to se týká tradičného profesionálního uplatnění, ale zejména celkové image výrazných ženských osobností v médiích. Dnes nejde ani tak o to, že by ženám byla nějaká profese zákonem znemožněna, jako spíš o to, jak je bude společnost vnímat. To pěkně rozebírá tenhle článek [feminismus.cz] - bulvární plátky prostě tolerují např. mužům politikům věci, které ženám političkám netolerují. Když má žena milence, je to skandál a zanedbávání rodiny, když má milenku politik, je to normální.

   Stejného původu jsou i věčné diskuze o tom, do jaké míry je většinově chápaná ženská role vrozená, a do jaké kulturně podmíněná. Dá se říct, že v naší civilizaci je kulturně podmíněné skoro všechno, a tudíž například směrování žen k různým domácím pracem a většímu podílu na péči o rodinu je zjevně hrubá manipulace. Ano, muži nemůžou kojit děti - ale tady biologické rozdíly v podstatě končí, ostatní je víceméně kulturní tradice. Taky je třeba si uvědomit, že řada domácích prací, které byly ještě na sklonku 20. století běžně očekávané od žen, byly historicky spíše lehčí práce - muži zastali těžkou práci na poli či v továrně, zatímco ženy se staraly jen o zázemí... vzhledem k tomu, jak malé procento zaměstnání dnes ještě vyžaduje nějakou těžkou manuální práci, a jak mnoho žen běžně chodí do práce, je dnes přisuzování domácích prací ženám zcela iracionální kulturní tradicí, ničím jiným. (Je ale pravda, že ženy mají často daleko větší nároky na kvalitu a čistotu domácnosti, než muži - tyhle nároky ale můžou mít také kulturní koženy typu "co by si o mě pomysleli....")

5. Feminismus neznamená matriarchát: řada mužů má zřejmě pocit, že od feministek jim hrozí nějaká matriarchální nadvláda či život pod pantoflem, ale opak je pravdou. Určitý matriarchát panující v rodinných záležitostech šel celá staletí ruku v ruce s dominancí mužů ve veřejném životě - a cílem diskuze s feministickým hnutím by měla být právě rovnoprávnost mužů a žen na všech úrovních, včetně rodinného života a domácnosti. Takže zejména inteligentní a svobodomyslní muži by rozhodně měli vnímat feministky jako potenciální zdroj větší svobody ve společnosti, a ne jako nějakou hrozbu.

6. Jak je to s veřejnými WC: oblíbené obvinění feministek je, že chtějí "zakazovat mužům močit vestoje" - i když jde spíš o bulvární téma, má skutečně reálný základ ve snahách - tuším - švédských feministek dosáhnout toho, aby se veřejné záchody stavěly "unisex", bez prioritních pisoárů pro muže. Cílem by měla být jednoduše eliminace front před WC pro ženy. Jde o zajímavé téma, přičemž obvykle se vyskytují tři přístupy ke "zrovnoprávnění močení": ten nepřirozenější splývá s obecným požadavkem moderní doby na soukromí a čistotu, a spočívá v tom, že se masová WC nahradí individuálními kabinkami, z nichž každé má vlastní umývarnu, samostnatný vstup, a jsou pochopitelně unisex. Přichází v úvahu pouze u pečlivě udržovaných placených veřejných WC, zažil jsem to např. tuším na nádraží v Benátkách, a jde v podstatě o naprosto přirozenou věc. V kabinkách mohou být i pisoáry - jde o to, že frontu stojí muži a ženy společně. Druhá možností jsou oddělená veřejná WC bez pisorů - to je skutečně blbost, to je třeba přiznat. Třetí možnost razí nadšené experimentátorky, ochotné používat speciální pisoáry pro ženy. Jde o téma, které mě jako muži prostě nepřísluší posuzovat - tohle musí posoudit ženy :-), podle mě ale nároky žen na soukromí jsou prostě větší, než u mužů, a nemá cenu to lámat přes koleno.

   Existuje ještě čtvrtá možnost, jak problém vyřešit, a ten je tak jednoduchý, že se divím, že ještě nikoho nenapadl: vznikají-li fronty žen před WC v důsledku toho, že ženám to prostě na WC trvá déle, stačí jednoduchým matematickým výpočtem zkorigovat poměr ploch vyhrazených mužským a ženským WC tak, aby se před oběma tvořily zhruba stejně dlouhé fronty (resp. netvořily žádné, protože mužská WC bývají předimenzovaná). Ostatně tohle přirozené řešení jsem vícekrát zažil na různých tanečních parties, kde odbourání zábran způsobené drogami vede k max. efektivnímu využití i kabinek na WC pro muže (ono se tam ale jednak na WC provozuje ledacos jiného než močení, jednak může jít do značné míry o moji soukromou halucinaci, takže bych tímto směrem raději příliš neargumentoval :-) Každopádně v prostředí, kde se neužívá MDMA, by pak šlo podobného rovnoprávného efektu dosáhnout jednoduchou stavební úpravou.

   Může se zdát, že jde o maličkost - ale když si uvědomíme, jaké obrovské prostředky jsou vynakládany například na zrovnoprávnění tělesně postižených (bezbarierový přistup), je s podivem, že základní znevýhodnění celé poloviny populace je léta ponecháváno bez povšimnutí, i když řešením by bylo třeba jen spočítat ten správný poměr místa vyhrazený oběma WC.

7. Jak je to s pornografií: rozhodně ne jednoduché, a feministky, které ji paušálně a plošně odsuzují, se paradoxně ocitají na jedné lodi například s ortodoxně-katolickou a krajně-konzervativní pravicí. Jenomže to prostě není tak jednoduché - existují například pornoherečky a dokonce i prostitutky, které se označují za feministky [southam.com], též rozhovor s Annie Sprinkle [sexuality.org], a ještě jeden [wired.com] - i když taky může jít třeba jen o chytrý obchodní trik (ale co vlastně není ?). Existují pokusy točit pornografii, která by ženy neurážela - základním problémem je ale to, že ženy většinou nejsou tak přímočaře vizuálně vzrušivé, jako muži, takže lze těžko točit "pornografii pro ženy" nebo "přijatelnou pro ženy" - je to prostě přeci jen trochu problém... každopádně, na Internetu lze na toto téma najít snad více diskuzí, než kolik je na něm samotné pornografie...

   Každopádně jede o to, že feminismus odsuzuje skutečné násilí na ženách, skutečné ponižování, apod. Dělící čára mezi erotickým uměním a pornografií je navíc v naši kultuře značně nejasná. Diskuze se vede spíš o to, jestli pornografie spíše škodí nebo spíše pomáhá (může být totiž jistou prevencí třeba proti výskytu znásilnění...ovšem stejně tak dobře i jeho inspirací. je to velice podobné např. diskuzím o škodlivosti/prospěšnosti počítačových her...) jaké formy pornografie jsou případně škodlivé. Existují ženy, které se označují za feministky, a které s takovými názory silně polemizují [amazoncastle.com], a případně připouští, že je vzrušuje. Existují ale skutečně feministky, které jsou pro cenzuru [spectacle.org] co se týče pornografie, a pokládají ji za útlak žen - stejně jako existují feministky, které by uvítali úplné vyhlazení mužů, nebo anarchisté, kteří by uvítali více explozí bomb v parlamentech, apod. V těchto případech jde ale už o zájmové skupiny, jejichž názory by neměly být přisuzovány celému myšlenkovému směru.

   Jsem docela zvědav na komentáře čtenářů...

Upozornění: následující obrázek určitě porušuje něčí copyright, takže se omlouvám... ale jde o fotomontáž, nebo halucinaci z Burrougsova Nahého Oběda ? Uráží následující obrázek ženy, nebo muže, nebo všechny ? Musíte uznat, že bez detailů by se ze záběru zcela vytratila pointa :-)

Každopádně - stručné shrnutí: já vidím ve feminismu spíše pozitivní -ismus, stejně jako v jiných radikálních hnutích - anarchismu, libertariánství, ekologickém hnutí, pacifismu, open source, a v ledasčems jiném. Nebijte feministky - podporujte je !