Aktuální zprávička o zmenšování RFID chipů [www.osel.cz] až na velikost 0.05x0.05 mm mě přiměla "flushnout" loňský postupně nahromaděný buffer odkazů týkající se RFID: Surgical Tools to Include RFID [science.slashdot.org], VeriChip: Konec individuální svobody [blisty.cz], RFID tagy mohou údajně chytit viry [it.slashdot.org] (www.rfidvirus.org), Wisconsin Could Ban Mandatory Microchip Implants [yro.slashdot.org], RFID Injection Required for Datacenter Access [it.slashdot.org], The RFID Hacking Underground [www.wired.com]

Zbývá jen upřesnit, jak budeme potrestáni za zločiny spáchané ve světě totální kontroly nad vším: V Americe je nyní polovina osob za mřížemi držena za nenásilné trestné činy [aktualne.centrum.cz]. Většina z nich pak za delikty spojené s prodejem drog.

Otázka je, jestli patřím mezi šiřitele zbytečného strachu z nových technologií, ve stylu proroctví "lidé nemohou přežít jízdu ve vlaku rychlostí nad 40 km/h". Co mě zaráží je především obtížně uchopitelná rychlost objevování se nových trendů, z nichž každý má potenciál "změnit všechno". Nikdo z nás jistě nechce pracovat jako pokladní v supermarketu; na druhou stranu, existence podobných intelektuálně nenáročných profesí vytváří ve společnosti jistou iluzi "falešného sociálního dna" - obavy z propadu na naprosté sociální dno (bezdomovci, apod.)jsou vytlačeny do nevědomí, a jediné veřejně připouštěné obavy jsou obavy z nutnosti přijetí nekvalifikované práce typu pokladního v supermarketu. Kterou ovšem RFID chipy slibují učinit zbytečnou...

Kultura sama o sobě je pokračováním hry o alokaci vzácných zdrojů: a protože hra s RFID chipy vypadá zase o něco vznešeněji, než hra s čárkovými kódy, takže se tedy posouváme o level dál od "obchodu se ženami" (tím je samozřejmě myšlena klasická samoobsluha našeho dětství, s ženami-prodavačkami za pultem, s mechanickými pokladnami, bez čárkových kódů, bez RFID tagů...)

Systém absolutní kontroly nad věcmi nás vede směrem, kdy pravděpodobně nebudou existovat už žádné vnější, lidskými smysly patrné a lidským rozumem analyzovatelné a napodobitelné známky toho, kdo smí co konzumovat: nadlidé s korektními implantovanými RFID tagy identifikující tučné osobní účty či otevřené úvěry si budou bez jakékoliv interakce s prodavači odnášet RFID označené zboží, a pro sociálně vyloučeně jedinci bude tato nová hra působit stále méně srozumitelně a racionálně.

Jediný rozdíl je, že ačkoliv dnešní systém kreditních karet s magnetickými stopami a čteček čárkových kódů by na osoby přicestovalé třebas jen ze začátku 20. století působil úplně stejně zmateně, tak RFID změna přichází daleko rychleji, než přišly změny předchozí - dejme tomu než přechod od mincí k bankovkám a od bankovek ke kreditním kartám. Navíc dochází k jakémusi "zamoření infromacemi" - protože není jasné, kdy aktivita RFID chipů skončí - zda tyto chipy opravdu budou deaktivovány průchodem pokladnou, nebo zda směrujeme k jakémusi živoucímu "katalogu všech věcí" (ten by na druhou stranu zřejmě řešil otázku recyklace materiálů zatěžujících životní prostředí).

I kdyby celá záležitost ohledně RFID byla vlastně nakonec úplně neškodná, tak je podle mě logické, že asociace které tahle technologie vyvolává a možnosti totální kontroly které otevírá jsou znepokojivé. A abych se udržel na vlně módního cynismu - ale i to vytváří nové pozitivní možnosti, např. že bych se mohl nechat najmout jako placený terapeut, který bude lidi uklidňovat a rozptylovat jejich obavy z nových technologií, jako jsou třeba RFID tagy.

Otázkou tedy zůstává jenom to, kdo bude pak uklidňovat mě.