Indie v alternativních médiích a v našich srdcích

Indická vláda čelí značné domácí kritice ohledně tohoto i jiných témat: Arundhati Roy odmítla prestižní indickou cenu [zpravodajstvi.ecn.cz], protože Indická vláda "násilně a nemilosrdně prosazuje politiku brutalizace průmyslových dělníků, rostoucí militarizaci a ekonomickou neoliberalizaci". Ano, je to nejspíš pravda, a odkaz na předchozí i na tento článek to dokazují. Arundhati Roy [en.wikipedia.org] je přinejmenším podle Wikipedie velice zajímavý člověk. Je to spisovatelka, od které jsem zatím ještě nic nečetl, což bych možná měl změnit. Je ovšem pravděpodobné, že indický ekonomický liberalismus není úplně samoúčelný, a i když třeba jeho ekologické a některé sociální dopady jsou rozhodně katastrofální, tak tato země přeci jen kamsi směřuje, a rozvíjí kromě militarismu třeba i vlastní docela vyspělý kosmický výzkum, a existuje v ní samotná možnost, že se prostá kéralská žena jako Arundhati Roy stane manželkou architektů a filmařů (je podruhé vdaná, což je v Indii velice odvážné), herečkou a nakonec celosvětově známou spisovatelkou a kritičkou režimu. Je ale bohužel pravda, že spousta jiných indických žen takové štěstí nemělo - ale není jednoznačně jasné, jestli právě některé liberální ekonomické a kulturní změny nejsou cestou, která jejich postavení může změnit.

Indie je dnes jediná masivně vegetariánská a multikulturní hi-tech civilizace na této planetě. Na druhou stranu, v zemi s tak velkou tradicí korupce, klientelismu a určitým způsobem odlišně nastavených měřítek vnímání lidského utrpení to je jistě nervy drásající experiment. Ale třeba už jenom z hlediska dnešního všeobecného pocitu ohrožení čínským politickým systémem a čínskými ekonomickými úspěchy představuje rozervaná a kontroverzní Indie zemi, která může možná mít pro naše chápání hodnot jako je osobní svoboda nebo svoboda projevu větší pochopení, než právě Čína - minimálně v její současné podobě. Je pravda, že pro některé skupiny obyvatel Indie představují rovná práva nebo svobody spíše nedosažitelný sen, než něco čím reálně žijí - ale věřím, že se to během jedné nebo dvou generací může změnit. Indie může pro Evropu být inspirující i co se týče soužití s muslimksou menšinou. Ačkoliv odtržení souvislých muslimských oblastí bezprostředně po získání nezávislosti na Britském Impériu vedlo před půl stoletím k humanitární tragédii, tak Indie je jasným důkazem toho, že vedle sebe mohu žít vegetariáni vedle nevegetariánů, zahalené ženy vedle nezahalených, menšinoví muslimové vedle většinových hinduistů. Mají tam pravda svoje vlastní specifické problémy, třeba otázka rozdělení Kašmíru je i po půl století stále ještě ožehavá - ale přesto žije v Indii velké procento obyvatelstva, které se hlásí k islámu - něco přes deset procent - a nějak jim to tam přesto funguje. V jednom indickém státě - v Kérale - se dokonce svého času dostala demokratickou cestou k moci komunistická strana - a také to nedopadlo tak jako v Evropě.

Otázku Indie pokládám tak trochu za "svoje" téma. Tato země představuje jeden z myšlenkově i jinak nejpozoruhodnějších regionů naší planety, a pokud ji navštívíte, tak si k ní nelze nevytvořit silný citový vztah, který je určitou směsicí hrůzy a obdivu současně.

Troufám si říci, že nejsme schopni Indii jednoduše radit, jak by měla nebo neměla v některých otázkách postupovat. Jisté je, že obrovský důraz indické kultury na individální spiritualitu vede v řadě směrů až k totálnímu ignorávání objektivních problémů,jako jsou materiální podmínky lidské existence nebo zmiňovaná ochrana životního prostředí (ovšem u nás to cca od 50tých až někdy do 80. let nevypadalo o nic lépe). Pokud nazveme Indii zemí totálně empatických a solidárních sobců, tvořících nerozbitnou sociální síť velmi komunikativních autistů, tak možná nebudeme daleko od pravdy. Na stranu: je možné, že pozorovatel z jiné kultury nějakým podobným způsobem vnímá kulturu naší ! Jisté je alespoň to, že Indie neokupuje Tibet, je vnitřně nesmírně multikulturní, a politický systém který v ní funguje má rozhodně blíže k evropskému pojetí demokracie, než řada jiných politických systémů ve velké části světa.

Postmoderní pohled na Indii v podstatě může říct jenom jedinou věc: existuje více různých kultur, než je právě jenom ta naše, a toto je důkaz. A nejen to. Existuje už minimálně jeden obrovský kulturní okruh, který je sám o sobě tvořen více kulturami - a tomuto regionu se podařilo přežít 20.století s menším procentem obětí válečných a sociálních konfliktů, než Evropě. Bude hodně napínavé sledovat, jak dopadnou ve století našem...