Francie údajně legalizuje P2P sítě, Linus nesouhlasí s GPL verze 3

Na Slashdotu se zuřivě diskutuje o možné pseudo-legalizacaci peer-to-peer sítí ve Francii [yro.slashdot.org]: Francouzský ministr kultury obhajuje P2P sítě [news.com.com] - sic ! Ovšem nešlo by o žádný jednoduchý generální pardon - ale spíše o jakési "plošné zdanění" ze kterého by se hradily licenční poplatky. V podstatě to není nepodobné licenčním poplatkům za rozhlasové nebo televizné přijímače, o kterém si myslím svoje - a tohle je to samé v bledě modrém - v podstatě se chystají plošně zdanit buď každý počítač, nebo každou internetovou přípojku (šlo by zřejmě o "povinnou licenci", tedy v našich podmínkách o "povinnou pokutu" zaplacenou OSA). Je poměrně překvapivé, že proti tomu protestují zrovna státem už tak dost protěžovaní francouzštší oficiální umělci. Šlo by přitom vlastně jen o posílení stávajícího trendu státní podpory umělcům: francouzský étatistický a v zásadě značně socialistický společenský systém tím chce v podstatě jen dále rozšířit svoji kontrolu nad rozhodováním o tom, kdo je, a kdo není umělec. Celé by to ve výsledku nemuselo být nepodobné 70. letům v normalizačním Československu a nejrůznějším "zkušebním komisím" - snad jen s vyjímkou možnosti, že by na "paušálně zpoplatněný trh" směl vstoupit každý, a peníze by se přerozdělovaly podle reálného počtu kopií (ale jak to změřit ? aby to lidé nemanipulovali různými spamujícími boty, jako teď web...). Za zmínku stojí i to, že je to zejména francouzská (dosti radikální) freetekno scéna, která se (co jsem tak zaslechl) velmi "hlasitě" bouří proti státním protěžování "oficiálních" umělců - snad tam dokonce existuje i něco jako jakási quota, kolik lidí ten státní příspěvek dostat může - a ti ostatní kdo něco tvoří jsou pak naopak dost diskriminovaní. A také tam mají quotu na dostatečné množství "neamerických" filmů v kinech a v televizi - což podle mě není správný způsob, jak to dělat. Před Hollywoodem je třeba se nějak ubránit, ale podle mě je třeba se před ním ubránit tržně a/nebo komunitně/decentralizovaně - každopádně bez státní podpory. Související odkaz: Svaz Nezávislých Autorů [svazautoru.org] nebo stránky Jiřího Hradce [jirihradec.cz]. To jsou podle mě jakési cesty kamsi. Pokud stejně jako já ještě i v postpubertálním věku sníte o tom, že se vám podaří alespoň část života, aspoň pár měsíců, ztrávit dejme tomu kočováním od jedné hospody k druhé a vystoupováním s kapelou (či se soundsystémem, divadlem, cirkusem, nebo s čím vším) - a že vás to těch pár měsíců skutečně uživí - a ne že to bude svého druhu nákladná dovolená, na kterou budete rok šetřit a investovat do vybavení, apod. - tak tohle je podle mě ta cesta. Škemrání o granty je cesta, která vede úplně někam jinam... jak jsem se také dočetl na Slashdotu: kdo je ochoten zříci se své svobody výměnou za bezpečí, ten brzo ztratí jedno i druhé. (Na rozdíl od amerických militaristicky orientovaných liberatariánů si ovšem myslím, že tahle fráze platí i ve chvíli, kdy u sebe začnete například nosit střelnou zbraň, abyste se na ulici cítili bezpečněji... ale to už je složitější koncepce).

Kdo o francouzském systému státních grantů pro dostatečně umělé umělce ví víc, tak sem o tom může něco napsat - já o tom jenom tak letmo slyšel. Každopádně mě to přijde divné - vždycky jsem měl za to, že něco takového můžu očekávat ve chvíli, kdy na mě do nějakého sálu dobrovolně přijde dostatečné množství lidí, a zaplatí vstupné - protože jim to přijde zajímavější, než koukat doma "zadarmo" na bednu. Nebo že si koupí CD nebo jiné médium s mojí hudbou (klidně poté, co si ho nejdřív stáhne z netu nebo okopíruje od známých - reklama musí být...). Ani jedno z toho není bohužel příliš pravděpodobné - ale to se nedá nic dělat, profesionální umělec ze mě holt nebude, zůstanu navždy amatérem. Jenom nevím, proč bych měl předem

Dalším tématem, které s tématem zákazu či zdanění peer-to-peer sítí podle mě docela silně souvisí, je diskuze o nové General Public License verze 3 [gplv3.fsf.org]. (a kdo to nevidí, tak ten prostě není na četbu TečkyCZ duševně zralý, a měl by buď podstoupit nějaké intenzivní školení, nebo se vrátit na diskuzní fóra iDnes nebo podobná "pozvracená" místa českého internetu).

Dlužno poznamenat, že poslední oficální verzí GPL je verze 2, pod kterou je také licencovaná podstatná část zdrojového kódu Linuxového kernelu, a která je zatím vyvěšená jako jediná oficiální verze na webu www.gnu.org. Zde ovšem začíná babylonské zmatení jazyků:

Všichni jsou tak či onak proti DRM (Digital Rights Management), ve kterém vidí největší nebezpečí pro svět přinejmenším od vynálezu zápalek a elektrické zástrčky. (Já jsem samozřejmě také proti DRM - což ovšem hodlám projevit zejména tak, že si žádný hardware podřízený DRM nekoupím - i kdyby svobodný hardware byl 10x dražší, i kdybych byl v budoucnu odkázán jen na prolézání bazarů...).

Jenomže nové GPL verze 3 především nikdo pořádně nerouzmí. GPL verze 3 velmi zhruba řečeno nově žádá, aby spolu se zdrojovými kódy byly šířeny i "všechny kryptografické klíče nezbytné pro přeložení zdrojového kódu".

Je nad slunce jasné, že GNU a FSF jsou proti DRM - takže Linus si vyložil znění GPL verze 3 tak, že by efektivně zabránila tvorbě GPL-licencovaných ovladačů pro DRM hardware [linux.slashdot.org] - což by samozřejmě těžce poškodilo jeho linuxový kernel. Což se mu samozřejmě nelíbí, protože cílem Linuxové komunity je nenásilně dosáhnout stavu "linux everywhere". DRM se Linusovi Torvaldsovi ani Alanu Coxovi (dle rozhovorů na které diskuzní fórum odkazuje) nijak zvlášť nezamlouvá - ale hodlají "hlasovat peněženkami", a jsou poměrně hodně sebevědomí co se týče toho, že spotřebitelé prostě DRM masově odmítnou, a tudíž ho není potřeba nijak zvlášť řešit.

Odpůrci GPL verze 3 poukazují na to, že GNU a FSF hrozí, že podlehnou snaze o zbožštění principu GPL, a o jeho prosazování i za cenu omezování práv ostatních (například práv výrobců DRM zařízení). Co je neoddiskutovatelné je samozřejmě to, že GNU hnutí nikdy o žádný obří a centralizovaně spravovaný kernel (jakým je napříkl Linux) nikdy nijak zvlášť nestálo, a skutečnost, že z GNU hnutí mohlo vzejít něco jako je Linux, je do určité míry popřením některých výchozících předpokladů hnutí - stejně jako skutečnost, že ze v zásdě anarchistických revolucí a myšlenek mohly vzejít demokratické systémy, nebo že na demokratické půdě se v průběhu času mohly vytvořit vnitřně nedemokratické korporace se značným mocenským vlivem.

Stoupenci GPL verze 3 naproti tomu (poměrně správně) poukazují na to, že snaha o tvorbu open source ovladačů pro DRM zařízení postaví celou myšlenku na hlavu: výrobci a prodejci hardware budou moci vzít existující open source kód, a řídit s ním zařízení - které ovšem zřejmě prodají uživateli/spotřebiteli v takové podobě, že ovšem nebude moci upravit zdrojový kód toho ovladače a použít ho místo ovladače dodávaného výrobcem. Protože kdyby to šlo, tak si efektivně všichni flashnou do svého hardware nějaký non-DRM firmware, a je vymalováno.

Samozřejmě: já a zřejmě i Linus tajně doufáme, že situace vykrystalizuje v jakousi utopickou zlatou střední cestu, kdy si lidé budou nahrazovat DRM firmware non-DRM firmwarem asi se stejnou samozřejmostí, s jakou si dneska přetaktovávají procesory nebo odblokovávají mobily na jiného operátora: prostě tam bude nějaký ten "warranty void if this cover was removed" zádrhel, který každému bude stát za to překročit, výrobci hardwaru se zbaví nutosti řešit větší část reklamací a bude.

Teoretické spory ohledně GPL verze 3 ovšem budou asi ještě nějaký čas zuřit. Richard Stallman se samozřejmě vyjádřil pouze svojí zenově-víceznačnou formulací GPL verze 3 (a omotáváním alobalu kolem různých obojků obsahující RFID chipy na různých konferencích), a ostatní se začali tak či onak ostře vyhraňovat, čímž se potvrdilo známé rčení "rozděl a panuj" :-) Fakt je, že rozdíl GPL verze 3 oproti stávající GPL verze 2 je daleko subtilnější, než rozdíl mezi GPL, LGPL nebo dokonce FreeBSD licencemi, a bude srozumitelnější daleko menšímu množství lidí.

Počítače - zejména osobní a domácí počítače 70tých až 90let a software pro ně - což byly v podstatě výtvory techniků ovlivněných nejprve hippies a LSD, a později punk rockem, technoscénou a kyberpunkovou literaturou - nebo alespoň ovlivněných příšernou popkulturou 80.let, ale přeci jenom nějak ovlivněných - byly v historii západní kultury dosud vždy jednoznačně pokračovateli tradice zařízení, které dělají "to co my chceme". Tedy v podstatě "výrobních prostředků", řečeno jazykem 19. století. Počítače dosud navazovaly na tradici kladiva, soustruhu, vrtačky, psacího stroje, nebo páskového magnetofonu - nebo samozřejmě, všech tradičních hudebních nástrojů - prostě zařízení, která jsou zde, aby dělala to, co chce jejich uživatel - ne to co chce někdo jiný. Je to kategorie zařízení, která jsou extenzí uživatelova ega a vůle - a pokud někdo chtěl donutit tato zařízení, aby dělala něco jiného, tak musel nejdříve namířit nějakou flintu (či použít jinou politickou interakci) vůči uživateli zařízení, aby dosáhl zatlučení hřebíku do své střechy nebo napsání propagandistického pamfletu, nebo tak podobně.

Naproti tomu zařízení jako gramofon či televize (a dovedeno do důsledků třeba i tiskařský lis) byla od začátku koncipována tak, aby dělala to, co chce někdo jiný, než ten kdo je zapne či obsluhuje. A obecně dělicí čárou mezi světem gramofonů a světem psacích strojů jsou navíc telekomunikační zařízení - která ze svého principu nespadala nikdy ani do "světa kladiva" ani do "světa tiskařského lisu" - a dovedeno do důsledků, žádného přímého předchůdce ve světě mechanického low-tech snad ani nemají, snad kromě psaných dopisů, které ovšem nelze v pravém smyslu slova pokládat za "stroje". (a je přinejmenším pozoruhodné, že zrovna ve století, ve kterém poprvé lidé začali prožívat emoci "přímé komunikace" zatímco byli pouze v bezprostředním kontaktu se stroji, místo s lidmi, došlo zároveň k zatím největšímu počtu masakrů a zároveň k největšímu rozvoji technologické sofistikovanosti těchto masakrů...).

Počítač jako zařízení, které má ambice být současně "psacím strojem", "gramofonem", i "telefonem" se tedy stává bitevním polem (nebo možná spíš zabarikádovanou ulicí občanské války), kde se spolu střetávají záměry výrobců, majitelů, spotřebitelů i náhodných kolemjdoucích. Počítač bez softwaru navíc není použitelný ani jako topné těleso (protože pořádně hřeje až když ho pořádně - softwarově - zatížíte), tzn. veškerá bitva o to, kdo tady bude rozkazujícím pánem a kdo bude podřízeným rabem (ale pozor i na tohle uvažování - hegeliánství je leprou intelektu :-) se zdánlivě přesunuje na pole softwarového kódu a nejrůznějších licencí, kterými ho jeho autoři vybavujou - ovšem dodržování těch licencí je potom nakonec stejně jen otázka společenského konsensu, a k nějakému "vynucování GPL" se stejně nikdo nehodlá nikdy uchýlit - doopravdy jde spíš o nastražení jakéhosi "etického minového pole", kdy odvetnou akcí za nedodržování "našich" licenčních ujednání nakonec bude vždycky nanejvýš tak maximálně zase nedodržování "jejich" licenčních ujednání, a nic víc - ovšem už jen tahle zjevná neagresivnost je důvodem být raději na straně GPL než na straně Microsoft EULA.

Souboj open source světa o přesné znění licencí je tedy trochu bouří ve sklenici vody. Je to možná meta-souboj o to, jak bude konsensus v nejblížších letech formálně vůbec znít - ale skutečné dodržování toho konsensu je pak stejně spíš statistická záležitost: přesně doslova nebude asi přeně v souladu se svojí licencí distribuovaný ani program Hello World, a jednotliví uživatelé počítačů se budou nacházet uvnitř nebo vně "pole absolutní kontroly" které se snaží vytvářet obchodníci pomocí DRM (a nebo naopak uvnitř nebo vně "zóny totální svobody", kterou se snaží vytvářet stoupenci GNU a FSF) asi se stejnou pravděpodobností, jako se elektrony nachází přesně ve svojí vypočítané střední vzdálenosti od jádra atomu. Tedy v konečném důsledku bude panovat naprostý chaos: každý z nás bude obklopen řadou DRM i non-DRM zařízení, a bude se snažit se systémem hrát hru, ze které by sám pro sebe vytěžil maximum - a občas bude vyhrávat a občas prohrávat. Pozoruhodná (a ve světě jaderných elektráren docela pravděpodobná) pointa DRM by byla, kdyby nakonec třeba v ceně "předplacených" mediálních kanálů byla i elektřina potřebná pro jejich sledování, apod. - prostě totální kontrola, směřující ke světu nanotechnologických "cév" Stephensonova románu Diamantový věk [en.wikipedia.org].

Celý Internet je v tomto kontextu také možné chápat také jako jeden jediný obrovský hrací automat, a závislost na Internetu se pak jeví podobná gamblerství. Takovou vizi možná nastínil William Gibson ve svém románu All Tomorrow's Parties [en.wikipedia.org] (ale možná jsem to jen špatně pochopil a projektuju na tu knihu svoje vlastní pocity, protože Wikipedia Laneye ani moc nevidí jako hlavního hrdinu románu :-) což svědčí o tom, že v současné anglosaské literatuře nemůže tragický hrdina být zároveň hlavní hrdina, ani když zabírá podstatnou část textu...).

Ovšem třeba teprve DRM-internet by se stal skutečně efektivním hracím automatem - ve kterém průměrný nově příchozí hráč může pouze prohrát. Ale co je vlastně výhrou ? Zdá se, jako by jedinou cestou ke skutečným, neodcizeným emocím, bylo donutit dostatečné množství lidí, aby vám zaplatili za prožívání fiktivních emocí. Jako kdyby možnost prožívat skutečný život byla stále nedostatkovější, a jediná cesta k tomu jako by spočívala v tom, najít si vlastní oběti, které člověk uvrhne do klatby nereálných, neskutečných, a předplacených emocí - ať už skrze drogy nebo skrze konzumní média. Reklama, politika, i novinařina ztrácejí moc, kterou donedávna měly - a posledním útočištěm moci nad ostatními se stává PR - Pí Ár, Public Relations - jakési virtuózní umění ovládat celkovou souhru informací přitékajících nejrůznějšími kanály, a pozměňovat ji dle požadavků zadavatele.

Je zde taky možnost, že podobně jako v situaci kdy RIAA žaluje ženu která nikdy nevlastnila počítač se prostě Open Source hnutí naučilo, že jedině kontroverzní témata dnes dokáží přitáhnout pozornost médií: tedy, jestliže chceme, aby se hodně mluvilo o tom jak je DRM špatné, tak dobrý způsob jak toho dosáhnout, je pohádat se o tom, jakými nástroji je oprávněné proti DRM bojovat. A co je pak obzvláště pěkné je to, že je vcelku uvěřitelné, že open source hnutí se skutečně schopné se opravdově a autenticky rozhádat i bez jakékoliv centrální režie, která by naplánovala, že zrovna to je ten správný způsob, jak pozornost médií přitáhnout... :-)

Na závěr ještě uvedu, že mě mrzí, že kvůli pracovní zazděnosti jsem vloni v době, kdy to bylo aktuální, nestihl nijak analyzovat kauzu Sony rootkit, která tehdy českými médii proběhla pouze letmo. Válka o to, co uvidíte na vašich monitorech a co uslyšíte z vašich reproduktorů, nicméně zuří s neutuchající silou. Ale možná, že navzdory pompéznosti související argumentace se přitom systém tímhle způsobem jenom snaží odvést pozornost od toho, co se skutečně ve vašem vlastním světě děje mimo vaše monitory a mimo vaše reproduktory ... ale taky je možné, že v tomhle žabomyším sporu vás myši (nebo žáby ?) chtějí ve skutečnosti jenom sežrat, zatímco žáby (nebo myši ?) se vás v konečném důsledku snaží dovést do světa za monitorem - což je velice pokročilá a transcendentální koncepce, která předpokládá, že reálný svět je ten, ve kterém se nacházíte když monitor (DRM i non-DRM) vypnete, zvednete se ze židle, a obejdete ho (a jdete si uvařit další kafe :-)

A na závěr připomínám, že v rámci top-twenty hledaných klíčových slov skrze které se návštěvníci na TečkuCZ dostávají ze search enginů už tradičně boduje i spojení "slohová práce" .. :-)