O Czechteku, D.I.Y. kultuře a o roce 2012 pro Analogon

Tento text má jeden zásadní problém: je sice jasné, že se zmiňuje o vzájemných souvislostech mezi nejrůznějšími fenomény, ale není jasné, co přesně je hlavním vstupním bodem do této pavučiny (anglicky "web") vzájmených vztahů a prokazatelných synchronicit. Pokusím se tedy postupně sepsat svoje postřehy k jednotlivým tématům - s tím, že pořadí nemusí být pro všechny čtenáře zcela optimální, zejména co se týče možnosti snaného nalézání souvislostí mezi těmito tématy - a zejména pak tam, kde možná ani žádné souvislosti vůbec nejsou. Četba napřeskáčku může být výhodou.

Do It Yourself nebo DIY kultura je označení hnutí, u kterého není jasné, zda jde spíše o stoupence Přemka Podlahy, kteří začali v jeho dnes již legendárním DIY skleníku vyzděném z láhví od okurek pěstovat konopí indické, nebo zda jde naopak o uživatele indického konopí, kteří se při řešení svých akutních problémů souvisejících s drogovou prohibicí shlédli v reálně-socialistickém pojetí samozásobitelství. Znepokojivější asociace nás mohou napadnout například v souvislostech s pověstnou českou domácí výrobou pervitinu. Jisté je, že "perníkáři" měli díky své chemicky indukované nespavosti a hyperaktivitě zřejmě spoustu volného času, který potřebovali nějak zabít - a tak mohou některé z kořenů DIY kultury sahat právě sem - mezi lidi, kteří si drogy (a to nejen konopí) nekupují, ale vyrábějí sami. Nicméně tuto paranoidní konspirační teorii nejde nijak jednoduše potvrdit - vnímavý pozorovatelé možná v určitém období okolo začátku 21. století začali v české kotlině pozorovat zvláštní odrůdu nezařaditelných, podivně se tvářících individuí přemísťujících se po okolí zejména v otlučených polorozpadlých škodovkách z 80.let, nejevící přitom přímé znaky příslušnosti k žádné tradiční pop-kultuře či sub-kultuře - nicméně jakoukoliv souvislost tohoto fenoménu s DIY kulturou, s freeteknem nebo s čimkoliv dalším není možné jakkoliv potvrdit, a může jít také třeba jen o halucinační výplod autora tohoto textu. Domácí výroba stimulantů je přisuzována některými komentátory také lidem okolo legendárního soundsystému Spiral Tribe - zatímco podle jiných zdrojů je to naprostý nesmysl. Zdá se, že ať už ti lidé dříve doma dělali cokoliv, tak dnes si dělají především legraci - a dělají si ji svépomocí. Mezi další kořeny DIY kultury určitě patří také tradiční anarchistcky-squaterská kultura: jeden z prvních českých free soundsystémů byl ostatně spojen s konkrétním pražským squatem. Řada soundsystémů také alespoň částečně vychází z myšlenek běžných v prostředí straight-edge hardcore 90. let - tam šlo zase o veganství a naprostou abstinenci od jakýchkoliv drog včetně alkoholu... myslím, že je spravedlivé zmínit oba extrémní přístupy k pozměňování vědomí pomocí psychoaktivních látek, protože jestli lze u nějaké subkultury najít oba extrémy současně, tak to bude právě tahle. A teoretická přítomnost obou extrémů naopak naznačuje, že většina té subkultury bude mít přístup velice rozumný, vyvážený a kompromisní. Ale pryč od drog (ještě se k nim ale vrátíme, jak už to tak u drog bývá). V tom DIY přístupu určitě bude zahrnut i nějaký ten idealistický či ideologický rozměr: komunita sama sobě, nic nekupujte, neplaťte spotřební daně, buďte soběstační... a tak. Označení Do It Yourself má každopádně zjevně znamenat to samozásobitelství - a to rozhodně nejen co se týče ilegálních substancí: DIY kultura si sama staví a opravuje soundsystémy, sama nahrává hudbu, vyrábí dekorace a jiné kulturní artefakty, sama si na svých akcích připravuje jídlo a natočí pivo do kelímku. Svým způsobem jsou součástí DIY kultury i rockové mejdny či malé festivaly pro několik desítek pozvaných kamarádů, na kterých si také všichni sami točí pivo do a (skoro) všichni na nich také sami vystupují. Jinými slovy: právě se mi podařilo zaplnit celý odstavec složitě koncipovanými teoriemi, naznačováním ničím nepodložených bulvárních souvislostí a nakonec přiznáním, že o DIY kultuře vlastně nic nevím. Nejvýznačnější událostí hlásící se bezprostředně k Do It Yourself je zřejmě každoroční pražský DIY karneval, během kterého projede z obřího prázdného parkoviště položeného severně od Spartakiádního stadiónu na Strahově směrem zhruba na Letnou nebo dokonce až na Štvanici dlouhý pestrobarevný karnevalový průvod, ve kterém jede cosi jako alegorické vozy vypravené jednotlivými freetekno nebo junglovými soundsystémy - a za nimi tančí lidé v často docela vydařených a barvitých maskách. Hallucination nation. Já se o tomto karnevlau dozvěděl tak, že jsem prostě jeho první ročník zahlédl z tramvaje, protože bydlím i pracuji kousek od místa, odkud každá rok vyráží. Jsem tedy nezúčastněný pozorovatel.

Freetekno jako označení hudebního stylu je spíše česká specialita, a spíše než jednolitý hudební styl označuje specifické prostředí, kdy se technoparty libovolného stylu odehrává na otevřeném prostranství, místo v uzavřeném klubu nebo na oploceném placeném festivalu. Možná existuje specifický hudební styl, určitá odrůda rychlého techna, sound který obvykle jinde než na free akcích nezaslechnete - ale možná taky jde jenom o pocit, který vyvolává elektronická hudba reprodukovaná mírně zrychleně oproti originálu, na často vysloužilé a přebuzené reprobedny, ve specifických akustických podmínkách, kdy na otevřených prostranstvích vznikají dlouhé ozvěny, a kdy mezi zvukem linoucím se z jednotlivých soundsystémů lze občas zaslechnout fázový posun. Ve skutečnosti rostoucí podíl free parties organizují soundsystémy hrající modernější hudební styly jako je třeba jungle. Ale zpět k freeteknu: tradiční image "freeteknaře" jakožto posledního undergroundového akčního hrdiny, vždy připraveného vyrazit v maskáčích a v kšiltovce s dodávkou plnou reprobeden někam na konec noci je dnes už překonaný - podobně jako když se někdy na začátku 90. let stal masovou subkulturou například punk a změnil se tak v něco úplně jiného - nicméně nějaké společné rysy se tu najít dají: freetkno například vyznává kult čísla 23, a jedinými skutečnými mezinárodními kultovními hvězdami toho stylu byli pravděpodobně lidé ze soundsystému Spiral Tribe, který podle některých neověřených informací projel v devadesátých letech Českou republikou v rámci svého tradovaného přesunu kamsi do Indie. Kromě charakteristických "pravých freetekno desek", které tento hudební projekt nahrával údajně přímo ve svém mobilním nahrávacím studiu, vestavěném v jednom z náklaďáků kterými cestovali, po sobě Spiral Tribe zanechali jakýsi manifest, který svojí atmosférou působí trochu tak, jako kdyby někdo vzal Tao Fyziky od Fritjofa Capry, které vyšlo v roce 1975, a pokusil se z něj udělat program podzemního revolučního hnutí. Freetekno se v tomto světle jeví trochu jako guerillová odnož hnutí New Age, která se rozhodla zhruba stejné výchozí myšlenky (či spíše pocity) propagovat místo čajových dýchánků a meditačních seancí raději formou partyzánské války s mainstreamovou kulturou. Sice jsem se s následujícím manifestem setkal už dříve, ale pro účely tohoto článku jsem ho nepříliš nápaditě okopíroval z webové stránky czechtek.cz:

JEDINÝ ZPŮSOB JAK POSTUPOVAT, JE RŮST.
JEDINÝ ZPŮSOB JAK RŮST, JE PRONIKAT ZA HRANICE TOHO, CO ZNÁME DO NEPOZNANÝCH OBLASTÍ NEZNÁMA.
NEZNÁMÉ JE JEDINÝM ZDROJEM NOVÝCH VĚDOMOSTÍ.

SYSTÉMY, ZAJIŠŤUJÍCÍ NAŠE PŘEŽITÍ, JSOU ORGANICKÉ.
ABYCHOM MOHLI OBNOVOVAT BUNĚČNÉ STĚNY, JE TŘEBA DĚLIT A NÁSOBIT.

STARÉ BARIÉRY PADAJÍ, STAROBYLÉ PILÍŘE SE HROUTÍ A NOVÉ STRUKTURY VZNIKAJÍ NA JEJICH MÍSTĚ.
KAŽDÁ NOVÁ GENERACE RODÍ TU NÁSLEDUJÍCÍ.
STARÉ DÁVÁ VZNIKNOUT NOVÉMU.

ŽIJEME V MOMENTU NEKONEČNÉ PROMĚNY,
PROPOJUJÍCÍM MINULOST, PŘÍTOMNOST A BUDOUCNOST.

CÍLEM NAŠEHO SNAŽENÍ JE OBJEVOVAT NEUSTÁLE SE MĚNÍCÍ HORIZONT.
PRŮBĚŽNĚ ZAVÁDĚT NOVÉ PARAMETRY, PROZKOUMÁVAT A ZABEZPEČOVAT KAŽDÝ NOVÝ STUPEŇ, KTERÉHO DOSÁHNEME.

NAŠÍM ÚKOLEM JE ZNIČIT TU LHOSTEJNOST, KTERÁ JE ZODPOVĚDNÁ ZA ZÁNIK ŽIVOTNÍ SÍLY NA NAŠÍ PLANETĚ.

NAŠÍM CÍLEM JE POZITIVNĚ MOTIVOVAT LIDI A NÁRODY.
JE ČAS PROBUDIT PLANETU ZE SPÁNKU!

TENTO KROK ZA DOKONALOSTÍ, VYUŽÍVAJÍCÍ NEJMODERNĚJŠÍ DIGITÁLNÍ TECHNOLOGIE, ZKOMBINOVANÉ S ORGANICKÝMI ŽIVOTNÍMI SYSTÉMY,MÁ SÍLU MOHUTNĚ OTŘÁST LIDSKÝMI SMYSLY A TAK POSKYTNOUT TEN CHYBĚJÍCÍ KOUSEK ENERGIE, POTŘEBNÝ PRO KVANTOVÝ SKOK Z POZEMSKÉHO NA MIMOZEMSKÉ VĚDOMÍ.

Taneční, psychedelické, nebo také měkké drogy jsou ty drogy, se kterými se nejčastěji můžete setkat na tanečních parties. Lidé okolo všech žánrů elektronické hudby většinou důrazně odmítají, že by měli cokoliv společného s tvrdými, návykovými drogami (i když příležitnostnou zkušenost s různými nelegálními stimulačními látkami někteří občas naznačují .. tedy, já sice nejsem freeteknař - ale toho kafe, kterého vypiju, než něco napíšu...). Nicméně věřím, že tvrdé drogy se konzumují na různých free parties určitě v menší míře, než na průměrné diskotéce. Podobně jako lze užívání jakýchkoliv drog přirovnat k rychlé jízdě autem přímo proti betonové zdi, tak lze tuto metaforu myslím úspěšně aplikovat i na užívání "tanečních" či "měkkých" drog: V případě konopí jedete proti chatrné, otlučené, polorozpadlé cihlové zdi, a jedete otlučeným ojetým autem, ve kterém popravdě jediné, co pořádně funguje, jsou právě ty brzdy. Nemáte problém se v této rychlosti zastavit už o obrubník - ovšem s trochou štěstí vám po nárazu upadne jedno či více kol, a navíc se zastavíte hned vedle vozidla Městské Policie, která vám obratem udělí pokutu za zakázané parkování. Zcela jinou kapitolou je LSD, které je podle některých zdrojů mezi freeteknaři dosti oblíbené. V případě LSD jedete z kopce proti solidní betonové zdi - a navíc na kole, kterému nefungují brzdy. Váš osud se do značné míry odvíjí od toho, zda se přikloníte spíše k myšlence, že ona zeď se nachází pouze ve vašem vědomí - nebo k myšlence, že to naopak vy se nacházíte ve vědomí té zdi. V každém případě dost záleží na tom, jakou má ta zeď zrovna náladu, jestli se dobře vyspala, a tak podobně. Pokud se proberete deset minut předtím než jste jeli na tom kole z toho kopce, a zjistíte, že už dvacet minut sedíte na zemi za onou zdí, opíráte se o ni zády a kolo stojí opřené vedle vás, tak si můžete celkem gratulovat ... zbývá jenom nezačít si v tomto okamžiku myslet, že to kolo jste ve skutečnosti vy sami. Ještě jinak je tomu v případě populární extáze. V tomto případě proti té zdi jedete v opravdu luxusním autě, dejme tomu v BMW. Jedete opravdu rychle - ale podaří se vám ubrzdit auto přesně tak, že by se mezi váš přední nárazník a zeď před vámi vešel přesně jenom list papíru. Jste překvapeni, že jste to přežili, vystoupíte s přáteli z auta (čirou náhodou jste v tom autě jeli s opravdu dobrými přáteli), a začnete se s nimi ze samého pocitu štěstí objímat. Zážitek se vám natolik vryje do paměti, že tu samou věc příště zopakujete i s jinými přáteli - a začnete brzdit ještě o něco později, aby si to opravdu užili. Z běžnějších "měkkých" drog, pokud pomineme pivo, teď zbývají snad už jen houbičky, tedy obvykle lysohlávky. V případě houbiček jedete proti (nebo ta silnice vede spíš tak nějak podél ?) hezké zdi, jedete vesele pomalovanou obytnou hipísáckou dodávkou (s minimálně předválečným datem výroby), a ta zeď je opravdu velmi pěkně naaranžována ve vašem zorném poli, je například osvětlena zapadajícím sluncem, a je na ní namalován psychadelickým pokrouceným písmem 60.let velký barevný nápis "Pozor zeď". Což koneckonců nemusí znamenat nic jiného, než že si máte dávat trochu pozor na cestu - a pokud by to někomu přišlo jako příliš mnoho náhod najednou, tak je zbytečně podezíravý, a měl by místo braní drog zkusit zase třeba chvíli meditovat nebo cvičit tai-či. Pokud vás případně v této chvíli napadne, že tu zeď rozhodně museli postavit Mayové, tak se jmenujete Terrence McKenna a přeji vám dobrý den.

New Age travellers lze pokládat za svérázné společenské hnutí, které vzniklo v 70.letech ve Velké Británii, a přetrvávalo tam až do začátku 90.let, během kterých se domácí represe stala nesnesitelnou. Do hry vstoupila i masová média, a stále častěji docházelo k exodu travellerů do dalších zemí. Systém Spiral Tribe a jejich parties lze časově zařadit právě do této poslední fáze travellerského hnutí. Toto hnutí nikdy nemělo sjednocující intelektuální program - ale přesto lze vysledovat určitou souvislost s myšlenkami hnutí New Age chápaného v širším smyslu, nebo s myšlenkami a aktivitami alternativní kultury předcházejících desetiletí. Mezi legendární milníky hnutí travellerů patřila například tzv. "bitva o fazolová pole", která se odehrála 1.června 1985 poblíž Stonehenge. Policie se tehdy snažila zabránit konání svobodného festivalu travellerů u Stonehenge tím způsobem, že se rozhodla všechny účastníky směřující na festival bez jakéhokoliv objektivního důvodu zatknout ještě dříve, než dorazí na místo konání. Travelleři tehdy údajně zkoušeli různé vtipné způsoby nenásilného odporu, jako bylo například masivní pouštění slunečních prasátek na pilota policejních helikoptéry pomocí velkého množství malých zrcátek, díky kterému se jim skutečně podařilo vzdušný prostor ovládnout. Nakonec se pokusili o únik mimo veřejné komunikace, napříč přilehlým fazolovým polem, během kterého je ovšem policie vzhledem k jejich velmi nízké cestovní rychlosti nakonec snadno zatkla. Událost tehdy neměla velký ohlas v médiích - zřejmě také proto, že na rozdíl od různých podobným způsobem potlačovaných stávek nebo protiválečných protestů nebyla naprosto srozumitelná tehdejším politickým komentátorům, a také proto, že police tehdy usilovala vzhledem ke kontroverznosti svého zásahu o maximální utajení své akce. Zásah policie byl prý tehdy velmi brutální, a to i vůči ženám a dětem travellerů. Postižení po letech vysoudili na policii určité odškodné, ale to prý stěží pokrylo jejich soudní výlohy. Celá událost je ale dobrým "chybějícím článkem", který dokládá, že kořeny vzájemné averze novodobých nomádů a policie jsou velice kuriozní a v zásadě apolitické a také naznačuje, že minimálně na část tohoto hnutí lze pohlížet jako na novopohanské aktivisty, usilující mimo jiné i o svobodu veřejně praktikovat své náboženské vyznání.

Elektronická taneční hudba je velice široký pojem. Techno je tvořené převážně rovnými rytmy - ale s diskotékovou elektronickou popmusic toho nemá přiliš společného. Složitější rytmické struktury djs dosahovali původně tak, že mísili několik různých tanečních rytmů do sebe, a dnes jsou techno nahrávky už obecně rytmicky značně komplikované - navzdory základnímu pravidelnému rytmu (v taneční terminologii zvaném "rovný") basového bubnu (v rockové terminologii zvaného "kopák"). Basová linka často chybí, a pokud vůbec jsou přítomné jiné než rytmické hudební prvky, tak pouze ve zcela minimalistické podobě. O zpěvu nemůže být řeč. Jungle neboli drum'n'bass představuje ještě modernější variantu taneční hudby, a zakládá si na výrazně složitějších rytmech a dalších složitých přechodech mezi nimi. Tradiční "rovný" rytmus "kopáku" chybí, takže po stránce přímého působení na nevědomou sloužku psychiky vás jungle nepochybně tlačí do trochu jiných psychických stavů než tradiční techno - ovšem o to lépe se na něj tancuje. Mezi kořeny tohoto stylu se uvádí například i reggae, jeho posluchači za svoji oblíbenou drogu rozhodně pokládají konopí, a samotný pojem soundsystém má kořeny na Jamajce, právě u stylu reggae. I když jungle a drum'n'bass jsou hudba, která původodně vzešla z undergroundu, tak dnes se stejně jako dříve jiné žánry širokým obloukem vrací a postupně ovládá hlavní proud popmusic. K tomu co je to psytrance se ještě vrátíme - na tomto místě je ale dobré zdůranit, že i zde zmíněné původně taneční styly jsou dnes často používané jednoduše jako zvuková kulisa, a kvůli celkové atmosféře kterou vytvářejí. Tradičním hudebním nástrojem technoscény klubové i svobodné je samozřejmě dvojice analogových gramofonů a mixážní pult - skuteční djs hudbu pouští z gramofonů a vinylových gramodesek, i když po čistě technické stránce je dnes daleko jednodušší pouštět hudbu z počítače. Jde o podobné dogma, jako je používání elektronkových zesilovačů pro elektrické kytary - rockové kapely se tak snaží dosáhnout "analogově zkresleného" zvuku ... a když se na té scéně pohybujete, tak za pár let uvěříte tomu, že ten rozdíl opravdu slyšíte.

Kult čísla 23 je čirá numerologie. Toto číslo je shodou okolostí také číslo paragrafu české Listiny základních práv a svobod, který zní doslova takto: "Občané mají právo postavit se na odpor proti každému, kdo by odstraňoval demokratický řád lidských práv a základních svobod, založený Listinou, jestliže činnost ústavních orgánů a účinné použití zákonných prostředků jsou znemožněny". Ale shodou okolností to bylo také "oblíbené" číslo Williama S. Burroughse, a v numerologii je údajně všeobecně spojováno s katastrofami. Existuje sáhodlouhý seznam věcí, kterých je právě 23 - na druhou stranu, nezapomínejme, že existuje opravdu velké množství věcí, kterých je nějaké konkrétní množství... třeba 22 nebo 24. Numerologičtí mystici zmiňují počet chromozómů které nově narozenému dítěti dodá každý z rodičů, pořadové číslo chromozomu určujícího pohlaví (to ale trochu záleží na tom, z které strany to počítate, že ano...), celkový počet velmistrů templářského řádu, počet taktů (veršů? já napočítal 25 řádek anglického textu, ale prý je to na každém albu jinak) v písni I Saw Her Standing There od Beatles, pořadové číslo dnu mezi atentátem na Kennedyho (22.11.1963) a atentátem na Oswalda (24.11.1963), a spousta slavných lidí včetně Dalího nebo Shakespeara zemřela nebo se narodila 23.dne v nějakém měsíci... a písmeno W, které je v pořadí 23. v abecedě, začíná a končí ve dvou bodech, zatímco zalamuje se ve třech bodech... a Mayský kalendář končí 23.prosince 2012 (ale to už jsme někde jinde... a ještě se k tomu vrátíme). Nicméně mimo obvyklé konspirativní teorie ještě dodávám, že Messier M23 je také označení naprosto nezajímavé otevřené hvězdokupy, objevené v 18. století v souhvězdí Střelce (Sagittarius), a jako numerolog-amatér také dodávám, že 23 bude nejspíš číslo pražské tramvaje, ve které se zcela určitě nejčastěji ztrácí číselné označení z důvodu odcizení mladistvými vandaly ... a že konečná této tramvaje 23 je nejbližší zastávka ke specifickému místu na Strahovském kopci (to je tam kde chybí výčep piva...), kde jsou podle některých zdrojů uskladněny reprobedny pražského soundsystému Strahov.

Freetekno parties neboli "kalby" se konají na mnoha místech mnohokrát do roka. Většinou nejsou vůbec velké nebo nějak šokující či obtěžující pro svoje okolí, a konají se často na nekontroverzních místech, jako jsou skládky toxického odpadu, opuštěné vojenské objekty nebo silážní jámy. Největší množství se jich koná okolo "svátku čarodějnic" 30.dubna a nazývají se "čaroteky". Víceméně čirou náhodou jsem se před časem zúčastnil několika podobných free parties jako náhodný zevloun ... některých shodou ještě dříve, než jsem přišel do styku s komerční klubovou technokulturou. Moje dojmy např. z party systému NSK, která se konala někdy okolo roku 2000 v bývalém vojenském prostoru u Milovic lze shrnout velmi stručně: setkání s mimozemšťany. Existovalo jediné možné vysvětlení: ti divní lidé s otřískanými autobusy s sebou vozí mimozemšťany, a ta divná hudba, na kterou se nedá ani tancovat, ani se nedá poslouchat, ale přesto vás nutí zhypnotizovaně stát ve tmě a cukat sebou a mít šílené nápady, ta je jenom přímou projekcí mimozemských psychických vln do našich mozků - a to jsem tehdy ještě ani manifest Spiral Tribe neznal. Měl jsem pocit, že ve skutečnosti tam žádný soundsystém ani reprobedny ani nejsou... že se mi to všechno nepochybně jenom zdálo ... a ti divní lidé, určitě zfetovaní (jak by mě taky mohlo napadnout v souvislosti s takovým mejdanem něco jiného ?) mě ukradli z kola na kterém jsem přijel z konečné metra z Prahy vše, co se dalo ukrást, včetně tuším spacáku a bundy (určitě to byli oni - jak by to také mohl poblíž sídliště v Milovicích být někdo jiný...), jiní divní lidé si pak to kolo ode mě chtěli půjčovat.. byli tam zachovalí třicátníci i zchátralí teenageři a nevypadali jako žádná subkultura kterou jsem do té doby viděl ... všude hořely ohně, a já si říkal, že takhle nějak musely vypadat v 70.letech koncerty Plastic People, které tolik vadily bolševickému establishmentu ... ráno jsem se potom i s kolem vrátil vlakem do Prahy, a všechno mi to připadalo jako naprosto nereálný sen. Viděl jsem produkce různých stylů taneční hudby v různých pražských klubech v předchozích i v následujích letech, z toho některé souvisely i se subkulturou okolo squatů - ale tohle bylo něco diametrálně odlišného... přesto, že se tam platilo vstupné (alespoň do prostoru kde hrála hudba... u ohňů se mohl ohřát každý kolemjdoucí zdarma...), tak to nemělo s klubovými akcemi nic společného.. bylo to naprosto příšerné, a jediné na co jste dokázali myslet bylo, jak se z toho podivného místa dostanete domů do tepla a postele a lezli jste náhodou se účastnícím kamarádům do jejich vyhřátých aut... ale přesto jste to pak chtěli zažít znova. Ještě malá subjektivní vsuvka (omlouvám se, ale jiný než subjektivní pohled tady myslím není aní možný): druhým cyklistou, který tehdy jel do těch Milovic se mnou, byl člověk, kterého dnes možná znáte z televizních obrazovek jako aktivistu vyskytujícího se na nejrůznějších ústavně či mediálně vypjatých místech, a kritizujího policejní zásah na Czechteku 2005. Tuším mu tehdy na těch NSK z jeho kola také někdo něco málo ukradl ... možná u něj ale nebylo co očesat .. už přesně nevím.

Akční umění často postrádá konkrétní politický program - s výjimkou silného důrazu na svobodu tvorby, což je sám o sobě požadavek svým způsobem přeci jenom alespoň částečně politický. Freetekno komunita žádný ucelený politický program zjevně nemá - s vyjímkou toho, že na akcích pořádaných touto komunitou není nikdo předem vyloučen z procesu umělecké tvorby - ať už pro nedostatek talentu, nebo proto, že neprošel nějakým zvláštním školením. Je pravda trochu paradoxní, že této svobody projevu se dožaduje zrovna tak průmyslová umělecká forma, jakou je veřejná hlasitá produkce elektronické hudby - ale na druhou stranu - akce této komunity jsou často otevřené, a je čistě jen záležitostí vaší odvahy a citu pro věc, zda se těchto akcí zůčastníte jako performer, nebo jenom jako divák. Pokud na takovéto akci budete například tancovat, tak je svým způsobem možné, že pro řadu ostatních účastníků se stáváte performerem, kterého je zajímavé pozorovat při tom, co dělá. Nikdo není z aktivní účasti předem vyloučen. Podobně se třeba při výstavách koncepčního výtvarného umění ve skutečnosti stávali šokovaní návštěvníci performery, a autor instalace divákem, pozorujícím jejich reakce. Akční umělci jsou dokonce někdy odhodláni zapojit diváka do uměleckého procesu i proti jeho vůli. Důraz na přímou akci přitom kladly v lidské historii například i tak rozdílné subkultury, jako třeba zenový buddhismus nebo punk. Rozdíl mezi tvorbou a konzumem uměleckého díla se dnes ve většině případů rozmlžuje. Freetekno nedělá nic jiného, než že se inspiruje historickými i aktuálními módními trendy, procesy či postupy, a realizuje je v masové a skutečně lidové podobě. Je možné se v téhle souvislosti dokonce pozastavit nad tím, že na rozdíl od jiných uměleckých směrů 20. století měl surrealismus vžycky problémy se vyjádřit pokud ne akusticky, tak alespoň skutečně hudebně - a pokud se někdo vyjádřil, tak měl problém přesvědčit buď veřejnost, nebo ostatní umělecké specializace v rámci surrealistického hnutí buď o tom, že jde skutečně o hudbu, nebo o tom, že ta hudba je skutečně surrealistická. Klást důraz více na prostředí, ve kterém je hudba provozována, a na to kdo ji poslouchá - spíše než na její kvantifikovatelné aspekty - jako třeba na jaký hudební nástroj se hraje, zda je respektována ta či ona hudební teorie, apod. - přitom není nic nového. Ve většině kultur má hudba funkci, je doplňkem nějakého dění. Udělat z hudby samotné ono dění, které je bezvýhradním středem pozornosti - to je poměrně moderní historický trend, od kterého může být občas zajímavé si odpočinout.

Czechtek je spíše než co jiného mediální fenomén. Pouze díky značnému mediálnímu ohlasu se totiž (podobně jako např. v roce 2003 poblíž Kopidlna) může stát, že na akci, kterou pro sebe organizuje maximálně tak 5000 lidí a vyláká na ní v nejlepším případě 5000 dalších kamarádů, kteří naprosto netuší která bije, ale kteří jsou tím barevným blikajícím a legračně pípajícím a dunícím mumrajem zcela konsternování, fascinováni a nadšeni, najednou přijede klidně dalších 30 000 návštěvníků a dalších 10 000 novinářů, kteří prostě jen zevlují, a nevěří svým očím a uším. Celkově to působí jako festival, kterého se účastní 50 000 lidí - ale ve skutečnosti jsou většina z těch lidí turisté, kteří se jen přišli na vlastní oči přesvědčit o výskytu jistého vzácného živočišného druhu, ohroženého vyhynutím (podobně, jako kdysi vyhynuly sněhové koule žijící v pekle). Na vině jsem možná i já - protože po shlédnutí předchozího ročníku v Andělce jsem všem svým známým navykládal, že to opravdu musí vidět na vlastní oči. Tedy minimálně tak pět lidí (z těch několika desítek tisíc zevlounů) v roce 2003 jsem tam vylákal já - a mohu se tak pokládat za jednoho z organizátorů Czechteku, a i já tedy nesu zodpovědnost za to, že dnes vypadá tak jak vypadá - a ne tak, jak si ho původně představovali lidé, kteří ten nápad dostali. Ohrožená zvěř se v této situaci ovšem snaží zvýšit svoje šance na přežití prodejem kelímků s pivem nám kolemjdoucím zevlounům. Důvody, proč brát některé z výše zmiňovaných "tanečních drog" na takovéto akci, jsou tedy veskrze nejasné a mlhavé - většina lidí disponuje potenciálem k tomu se na takové akci dočasně zbláznit i ve zcela střízlivém stavu. Nicméně zpět k médiím: já vidím Czechtek v podstatě jako svého druhu "reality hack", kdy technaři dovednou kombinací legálních a ilegálních aspektů akce dokázali přivolat pozornost masových médií, a zpropagovat tak tuto událost před svým potenciálním publikem lépe, než by se jim to podařilo jakoukoliv jinou cestou. Czechtek je tedy skutečným "mediálním virem" - a jako takový je skutečně samoreprodukujícím se a samoorganizujícím se organismem, stojícím zcela mimo obvyklé společenské akce. Je třeba mu také přiznat odlišnost od ostatních freetekno akcí: je multikulurní, je veselý, je pestrý, není temný. Czechtek není o temných postavách zachumlaných hluboko do svých kápí a tančících za světla jediného stroboskopu v mrazivé tmě. Czechtek je plný barevných světel a barevných lidí a přes den můžete dokonce občas obdivovat roštěnky tančící v plavkách. Ale můžete také zažít spoustu jiných věcí - to záleží především na vás, a nebylo by vhodné v tomhle směru jakkoliv manipulovat a ovlivňovat vaši vlastní představivost. Czechtek každopádně není o vyhledávání střetů s policí, a není ani takový, jaký se ho některá bulvární média snažila až do roku 2005 vykreslovat.

Czechtek 2005 byl něco ještě úplně jiného. Czechtek je to jenom, když to neukončí policie, tedy striktně technicky vzato: v roce 2005 se festival Czechtek vůbec nekonal. Loňské policejní cvičení které se konalo místo Czechteku svým způsobem mohlo znamenat, že skutečný Czechtek se konal někde úplně jinde nebo úplně jindy - a že takhle dopadnou všichni ti, kteří nepochopili ducha a smysl free akcí, a chtějí z nich udělat jenom lacinou senzaci pro bulvární média. Nicméně kromě mediálního ohlasu srpnových událostí stojí za zmínku ještě jedna věc: a tou bylo policejní vypnutí či zarušení mobilní sítě v postižené oblasti - cosi jako "gsm swtich-off". Všem, kteří to zažili, to ukázalo neuvěřitelnou zranitelnost našich stávajících sociálních sítí, ve kterých všechny mechanismy sociální komunikace nezávislé na digitálních elektronických mechanismech postupně odumírají. Tedy: ačkoliv ne-Czechtek v roce 2005 nebyl pro nikoho zrovna příjemný, tak byl každopádně v řadě ohledů velice poučný a inspirující. Zajímavý je také určitý bod obratu, který lze pozorovat v masových médiích: poprvé se veřejnost dozvěděla, že účastníci neusilují za každou cenu o to, aby jejich akce byla nelegální, a na veřejnosti se začaly objevovat informace o tom, že stávající mediální obraz této subkultury může být přinejmenším značně nepřesný - aniž by se ovšem vytvořil nějaký jiný jednoznačný obraz, odpovídající mediálnímu dopadu událostí. Technaři dnes podle masových médií a dokonce i řady ústavních činitelů sice nejsou hrdinové, nejsou to Mirkové Dušínové - ale nejsou to už ani zločinci nebo kulturní primitivové. Podle médií nejde zřejmě o uměleckou formu, alespoň ne v tom smyslu, jak bylo umění chápáno v 19. nebo později ve 20. století, ale na druhou stranu se objevuje pocit, že nejspíše by bylo možné celý fenomén přirovnat k jakékoliv jiné formě masové rekreace: vhodnou metaforou jsou třeba lyžaři na sjezdovkách nebo stanující plážoví povaleči - ovšem s tím, že vliv na okolní přírodu nebo společnost je na rozdíl od uvedených forem rekreace pouze dočasný a přechodný.

Terrence McKenna byl nenapravitelný americký fantasta a vizionář, pěstitel halucinogeních houbiček, hledač posvátné ayahuascy, experimentátor s psychoaktivní látkou zvanou DMT, šaman, "skutečný Timothy Leary" (to o něm prý řekl ten falešný Timothy Leary) a také zcela zjevný magor, propagátor "Bodu Omega" a hlasatel konce civilizace a možná i celého světa v té podobě, v jaké ho známe, ke kterému podle něj dojde v čase určité nepopiratelné historické události, kterou je synchronicita mezi koncem Mayského kalendáře a jednou opravdu poměrně zvláštní astronomickou událostí, ke které dojde 21. nebo možná taky 23. prosince 2012. Pracovně bychom to mohli nazvat například "Y2K12 problém". Jedna věc je svérázná McKennova "teorie inovace" (ze které možná tajně vychází ve svém díle firma Microsoft), která chápe plynutí času jako fraktální vlnu neustále gradujících inovací, která bude dramaticky kulminovat v roce 2012 - ale druhou věcí je nepochybná skutečnost, že v tomto roce skončí mayský i aztécký kalendář.

21. nebo možná také 23.prosince 2012 skončí Mayský kalendář. Přesněji řečeno: skončí jeho běžně používaná, zkrácená, a stoupenci hnutí New Age rozhodně daleko více zpopularizovaná verze. U tohoto kalendáře existuje ještě dlouhý zápis, který je schopen očíslovat (nebo pokud použijeme programátorskou terminilogii, tak "adresovat") tak rozsáhlá časová období, že zcela absurdně přesahuje například i potřeby současné vědecké kosmologie - a to může představovat pro důsledné vyznavače New Age v McKennově pojetí určitou naději, že i když něco dosti zásadního (alespoň z úhlu pohledu Mayů a jejich astronomie či astrologie) skončí, tak zároveň také možná něco nového začne. Mayský kalendář je v každém případě kulturní artefakt - a událost, na kterou je jejich konec (nebo spíše dílčí, ale zřejmě velmi důležitý milník) nastaven, má objektivní - a velice zajímavý - astronomický význam. Tady se pravděpodobně projevím jako astronomický diletant - ale na druhou stranu, snad to alespoň bude srozumitelné. Totiž, existuje cosi jako precese zemské osy, posun projekce zeměpisného severního pólu po hvězdné obloze. Polárka nestála vždycky přesně nad severním pólem (a ani dnes se nenachází přesně tamú. Díky tomu se během staletí neustále posouvá i poloha bodu zimního slunovaratu po obloze. V současné době k zimnímu slunovratu dochází v souhvězdí Střelce. Tímto souhvězdím prochází i Mléčná dráha - tedy jinými slovy "rovník" naší Galaxie. Ovšem: v roce 2012 se zimní slunovrat ocitne na průsečíku roviny ekliptiky a galaktického rovníku - a to v bodě který se nám jeví jako "temný ostrov" v Mléčné dráze, a mimo jiné označuje místo, kde mračna mezihvězdného parchu zakrývají supermasivní černou díru ležící ve středu naší galaxie. Mayové toto místo na obloze údajně uctívali pod názvem "posvátný strom". Nyní se pokusím zapůsobit na vaší trojrozměrnou představivost: Země obíhá kolem Slunce v rovině ekliptiky, stejně jako planety. Význam toho, co je to rovina ekliptiky tedy máte v hlavě před sebou, ok ? Nyní Zemi natočíme do okamžiku zimního slunovratu. Vidíte ten skloněný globus před sebou ? Dejme tomu, že je u nás poledne a píše se konec světa, 23 prosince 2012. Severní pól se zaklání vzadu za námi hluboko do tmy polární noci, a tyčí se nad ním mohutný šroub, kterým je globus uchycen ve svém rámu.. My koukáme na jih, na Slunce, které je nízko nad obzorem - ale přeci jen nad obzorem. Kdyby byla noc, ale ne den, tak bychom viděli široký mlhavý pruh Mléčné dráhy, jak se táhne napříč oblohou. Naše Galaxie je ve skutečnosti další obrovský disk, stejně jako naše sluneční soustava - ale ta je v rámci Mléčné dráhy zcela nahodile skloněna, a proto se nám Mléčná draha, projekce naší Galaxie na hvězdnou oblohu nad námi, jeví jako šikmá šmouha tahnoucí napříč oblohou zcela bez ohledu na různé jiné "lokální" astronomické fenomény. Jeví se nám stejně jako souhvězdí v podstatě věčná a nehubná. A teď zpět na náš globus - stojíme v Praze dva dny po zimním slunovratu, v poledne 23 prosince 2012, koukáme na jih, za zády máme onen masivní vrzající šroub, nad kterým (navzdory precesi zemské osy) plus/minus přesně září Polárka, koukáme na Slunce, představujeme si Mléčnou dráhu, kterou ve dne pochopitelně nevidíme - a ta vede kudy ? Protíná Slunce. Slunce samozřejmě vidíme v místě, kterým vede rovina ekliptiky (to je jen jiný název pro totéž). Kterou část Mléčné dráhy zakrývá to Slunce ? Zakrývá bod ležící v souhvězdí Střelce, v bodě ve kterém se v Mléčné dráze za mraky temné mezihvězdné hmoty skrývá nejzáhadnější místo v Galaxii - její střed, rádiový objekt Sagittarius A, v současné době všeobecně považovaný za supermasivní černou díru, singularitu, bod, ve kterém nemají smysl fyzikální zákony tak jak je známe. V souladu s teorií relativity v tomto bodě opravdu existuje horizont událostí, konec plynutí času. Bod zimního slunovratu se na obloze ve skutečnost v současné éře nachází poblíž tohoto bodu docela často - ale přesnost, se kterou 23. prosince 2012 (tedy po zimním slunovratu) projde Slunce přímo projekcí galaktického středu na hvězdnou oblohu, je údajmě zarážející. Jestli si tohle přečte někdo ze skeptického spolku Sysifos, tak celou tuhle moji představu "galaktické konjunkce" nepochybně rozcupuje na kousky - čerpal jsem v podstatě z jediného, maximálně ze dvou zdrojů, zdroj informací je typu "jedna paní povídala": nejsem astronom, neumím hledat v jejich ročenkách, pokud nejsou zpřístupněny na webu. Ale zpět na konec světa. V průběhu toho dne "vyjde" ráno střed Galaxie na oblohu nepatrně dříve než Slunce, to ho v průběhu dne dožene, a teprve pak dojde k něčemu jako k "zatmění středu Galaxie Sluncem". To tedy bude událost, která pouhým okem nebude zcela jednoduše pozorovatelná - ale jistý geometrický význam rozhodně má (pokud jsem to tedy celé dobře pochopil a nezkreslil) a zůstává určitou záhadou, jak ji Mayové mohli předpovědět (nebo jakou náhodou se důležité zlomové datum jejich kalendáře trefilo zrovna do tohohle okamžiku). Podle Mayů je každopádně průsečík roviny ekliptky a jejich "svatého stromu" posvátným místem, ve kterém se otevírá cesta do podsvětí. Plně pochopit astronomický smysl tohoto bodu a jeho pohybu po obloze v průběhu roku nemusí být snadné, ale přinejmenším vám nyní musí být srozumitelnější text jedné písně od Kurtizán z 25.avenue, který obsahuje verš: "nad hlavou černá díra, cestu ti otevírá". Ale třeba je to jen další synchronicita, a třeba jde také jen o zcela pozemsky myšlený chvalozpěv na cunnilingus. Místo, ve které se bude 23. prosince 2012 nacházet Slunce (a tím i střed Galaxie) přímo nad hlavou, se nachází někde na jižní polokouli, na obratníku Kozoroha, ... ale to už je myslím hnidopišství. Konjunkce pochopitelně nastane na celém zemském povrchu, bez ohledu na to, kde zrovna v tu chvíli Slunce na té obloze bude. U všech v historii dosud zorganizovaných revolucí bylo jasné místo, kde se začátek revoluce odehraje. Například Bastila, apod. Méně jasný už byl přesný čas. Většinou byl známý pouze úzkému okruhu zasvěcenců, a navíc ještě nepříliš dlouho dopředu.

Psytrance neboli psychedelický trance je hudba, která sama sebe ráda označuje jako "techno pro dospělé". Podle svých propagátorů má psytrance jen málo společného s technem, které je podle nich buď o tom nacpat do sebe co nejvíce drog, nebo o tom protestovat zásadně a za všech okolností proti všemu a nerespektovat žádná pravidla. No, budiž - každý má právo to vidět po svém, včetně promotérů akcí, kteří potřebují vybrat vstupné a uhradit tak svoje náklady. Já je plně chápu. Psytrance je dnes často spojen s charakteristickými fosforeskujícími dekoracemi, a skutečně jde o hudbu, která je schopná lidi roztancovat a vyvolat v nich zajímavé stavy mysli i bez pomoci drog. Jsou zde i technické odlišnosti: psytrance se často hraje naživo, nebo ho djs pouští z digitálních cd, místo z analogových gramodesek. Ovšem: některá tvrzení stoupenců psytrance jsou trochu přitažená za vlasy. Psytrance podle některých údajně působí na rozdíl od běžné hudby přímo na nevědomou složku psychiky - ale mě přijde, že je to právě divoké mísení rovných nebo synkopických rytmů u stylů jako techno nebo jungle, které je hluboce iracionální a muzikantsky neuchopitelné. Psytrance naproti tomu spíše mísí různé kosmické či dystopické zvukové efekty a samply s jednoduchým, "rovným", přímočarým tanečním rytmem - a jako takový je daleko více muzikantsky čitelný a vhodný třeba i jako kulisa k práci nebo odpočinku. Oproti technu má také často velmi výraznou monotóní basovou "linku" či "stopu", která má ale čistě funkční význam a skalní muzikant ji nutně musí pokládat za debilizující. Psytrance spíše než na emoce působí na imaginaci a intelektuální složku vědomí, a navzdory své rytmické jednoduchosti je schopen vyvolávat ve vědomí pozoruhodné asociace a nápady. Navzdory tomu, že je primárně zaměřen na vytvoření určité atmosféry a pocitů, tak není nejmenší problém na tuto hudbu zároveň i tančit. Psytrance mi také celkově přijde jako nejuhlazenější a nejstravitelnější ze všech "undergroundových" odnoží taneční hudby. Autoři i posluchači psytrance se často odkazují na teorie Terrence McKenny - není problém na jejich tričkách nebo projekčních plátnech nalézt odkazy na "Bod Omega" a na "countdown" do roku 2012, a v psytrance skladbách jsou někdy zamíchané McKennovy nasamplované přednášky a citáty. Z toho je vidět, že navzdory různým deklaracím posluchači psytrance o nejrůznější psychopatické zkušenosti jeví obecně velký zájem - možná větší, než freetechnaři, kteří psychedelický život prostě žijí, a příliš o něm nefilosofují. Trochu to připomíná vznik některých lidových náboženství - kdy lidé, kteří autentické zážitky původních mystiků buď nedokázali nebo se neodvážili zopakovat, začali uctívat některé vnější, popisné, estetické aspekty související s původním hnutím. Mezi posluchači psytrance lze často najít i osoby, označované lidově jako "aldouši" - to jsou intelektuálové (inťouši) ovlivnění teorií (a praxí) Aldouse Huxleyho.

Goa je velice svérazný indický stát, bývalá portugalská kolonie. Většina obyvatel jsou křesťané, někteří mají viditelně evropské etnické kořeny, a mimo jiných odlišností také nemají na rozdíl od okoloních hinduistů zábrany jíst maso; ovšem jejich varianta křesťanství nebude dnešním Evropanům připadat zcela srozmitelná, přinejmenším po estetické stránce. Jižní Goa - to jsou nekonečné, nesmírně široké (někde určitě až 100 metrů) a jen velmi mírně skloněné pláže tvořené jemným pískem, ohraničené na jedné straně jenom nidky neustávajícím oceánskýmm příbojem, na druhé straně hradbou kokosových palem. Na těchto plážích přinejmenším v zimní sezóně každý večer zapadá z bezmračného nebe téměř kolmo do oceánu nesnesitelně přesně kruhové a profesionálně rudé slunce. Západ slunce je událostí dne, kterou na pláži pozorují davy lidí.. po západu slunce najednou nastane bezčasí soumraku, smutek, prázdnota a temnota. Atmosféra západů slunce v Jižním Goa jako by byla zakódovaná ve zvláštní odnoži psytrance hudby zvané Goa-trance - jejíž vyznavači se ovšem koncem 20.století setkávali spíše na členitějších a skalnatějších plážích Severního Goa. Sehnat v Anjuně v severním Goa přímo na pláži například LSD opravdu není velký problém ani dnes - já bych to teda nedělal, ale v zájmu objektivity je třeba se o té možnosti zmínit. Goa-trance parties pořádané při úplňku tam stále ještě existují - ale vzhledem ke snaze místních autorit o jejich potlačení a o přilákání "normálních turistů" dnes často začínají třeba až velmi pozdě v noci, prakticky až k ránu. U náhodných kolemjdoucích mohou místní parties na pláži evokovat atmosféru freetekno akcí v přírodě, jako je právě třeba Czechtek. Psytrance akce jsou ovšem navzdory proklamované snaze o plnou legalitu i v Evropě občas pořádány na zajímavých místech přímo v přírodě - podobně jako koncerty ambientních projektů jako byli v 90. letech třeba The Orb. Je pravda, že psytrance i ambientní techno jsou spíše alternativou k užívání drog, a jejich hlavním cílem je vyvolat v posluchači podobné stavy čistě estetickou cestou. Ne nutně proto, že jsou ty drogy stále ještě ilegální, ale spíš tak nějaák ze sportu. V konečné fázi byste po několika hodinách poslechu psytrance měli být ve stavu, kdy techno vnímate stejně jako po požití nějaké drogy - pouze vám na rozdíl od těch technařů trvalo déle se do toho stavu dostat, a více jste se přitom unavili tancem - což je v konečném důsledku možná i zdravější, a řeší to problém, jak zabít zbytek noci.

Bod Omega je termín, který původně vymyslel jezuitský teolog Teillard de Chardin, a který měl označovat bod, ke kterému směřuje evoluce vědomí, a který lze označit také jako Eschaton nebo ho ztotožnit přímo s Bohem. Bod Omega má být nejzažším možným stavem vědomí, nejvyšší mírou komplexity, ke které může kolektivní vědomí všech živých bytostí - označované jako Noosféra - dospět. Ačkoliv Teillard de Chardin jako teolog mluvil o evoluci vědomí, zabýval se za svého života především paleontologií, hodně cestoval po světě (včetně Asie) a patřil mezi ty teology, kteří navrhli církvi spíše metaforický než doslovný výklad Knihy Genesis a věřili ve slučitelnost myšlenky biologické evoluce s učením katolické církve. Terrence Mc Kenna později vyšel z myšlenek Teillarda de Chardin, přidal k nim trochu četby Ericha von Dänikena a konzumace lysohlávek a DMT, a určil jako datum kdy nastane Bod Omega právě onen 23. prosinec 2012. V důsledku toho se stal kultovní postavou New Age hnutí a guruem psytrance subkultury. Doporučuji věnovat pozornost tomuto pořadí událostí: nejprve si něco přečetl, a pak začal experimentovat s drogami. Spousta lidí, kteří to udělali v obráceném pořadí, se zjevně nikdy žádnými kultovními postavami nestalo. A abych nezapoměl: zvláštností Bodu Omega dle Terrence McKenny bude také to, že v čase těsně před a během něj se "cokoliv a všechno" co si může představit lidská představivost odehraje zároveň. Kdo si to neumí představit, tak nechť se vráti buď k sekci o psychedelických drogách, a nebo nechť shlédne diváckou verzi závěrečného dílu k japonskému anime seriálu Evangelion, který navíc vyobrazuje i některé z věcí, které představitelné nejsou, ovšem který je lepší v zájmu širšího pochopení existencálních souvislostí pro jistotu shlédnout celý - s vědomím, že Japonci snad prý chystají hranou verzi, ve které budou ty obří kráčející roboty pilotovat skutečné dospívající herečky ve skutečném spodním prádle... Alternativou může být také přečíst si i jinde zmiňované Tao Fyziky, které svými kořeny stejně sahá někam do časů McKennovy pěstírny houbiček, a prostě si to celé představit tak, že čas v roce 2012 prudce dupne na brzdu, smykem změní směr, a rozhodne se zamířit někam úplně jinam - hlavně pryč od té ošklivé singularity. Pozoruhodností McKennova výkladu Bodu Omega je také to, že se jeho předpovědi podoby konce světa značně měnily v čase. Jednou hlásal, že v ten den se lidstvo propojí pomocí zatím neznámé technologie do jediného kolektivu, jindy zase tvrdil, že se objeví možnost cestovat časem, že vznikne sebe-si-uvědomující se umělá inteligence nebo že dojde k celosvětovému pozorování UFO. Příležitostně dokonce tvrdil, že se vlastně ani nemusí stát vůbec nic zvláštního - každopádně ale mezi jednotlivými vizemi neshledával žádný rozpor a neměl pocit, že by se vzájemně vylučovaly.

O Internetu už se dávno nepíší žádné palcové titulky, nediskutuje se o něm zdlouhavě jako o technologii zítřka. Je to technologie dneška, částečně možná i technologie včerejšího pozdního odpoledne. Internet je dnes všudypřítomný a vše prostupující fenomén - a to vzhledem k mobilním a bezdrátovým sítím skutečně doslova. Vzhledem k této oslinivé všudypřítomnosti se veřejnost dočasně nachází ve stavu, ve kterém možná byla ve 20.letech, kdy se všeobecně šířil motorismus a automobilismus, a kdy se pásová výroba a sociální role dělníka u pásu stávaly naprostou samozřejmostí. "Uživatel osobního počítače připojeného k internetu" se dnes stává takovou samozřejmostí, jako byl v první polovině 20. století pojem "dělník" nebo "rozhlasový posluchač", nebo v jeho druhé polovině "televizní divák" či "řidič automobilu" - pouze to celé přišlo ještě o něco rychleji, než tyto předchozí fenomény. Podobný je i charakter celé záležitosti: stejně jako po silnicich jezdí zločinci i policie, nebo jako se na televizní obrazovce může objevit prakticky cokoliv, ať už za to někomu platíte nebo ne, tak i Internet je tvořen nejrůznějšími subjekty s naprosto protichůdnými zájmy - a přesto vzniká nějaký jednotný celek, který určitým způsobem nezadržitelně mění náš život a naše návyky. Jsme dnes něco, o čem už přestáváme přemýšlet, že bychom také mohli nebýt. Děláme všichni cosi, co se stalo nedílnou součástí naší kultury a trávení našeho času teprve nedávno - ať už jako zaměstnání nebo jako zábava. V tomto kontextu asi nepřekvapí, že organizátoři Czechtku byli v předchozích letech často hledáni na Internetu. Z pořádání Czechteku byl obviněn například majitel internetové domény czechtek.cz - s tím, že je všeobecně známo, že doménové jméno si může zaregistrovat naprosto kdokoliv, a často jsou cíle majitelů domén spíše spekulativní. Některé soundsystémy se prezentují na serveru freetekno.cz - ale vzhledem ke konspirativnímu charakteru jejich činnost tam příliš informací nenajdete. Z "organizování Czechteku" byl obviňován leckdo. Sám o sobě je to velice kuriózní zločin, protože jak jsem již naznačil dříve, tak z "organizování Czechteku" lze pravděpodobně obvinit každého, kdo existenci této akce prozradil komukoliv dalšímu, kdo projevil zájem vidět ji na vlastní oči a poté se ji zůčastnil. Tuším to byl rok 2003 nebo 2002, kdy byl v souvislosti s Czechtekem vyslýchán Daniel Kafka - zakladatel serveru techno.cz. Tento server se sice převážně zabývá propagací a poté určitým "recenzováním" tanečních akcí zcela legálních, "klubových" nebo řekněme "komerčních" - ale cosi tak zásadním způsobem souvisejícího s elektronickou hudbou a její undergroundovou historií jako je právě festival Czechtek přeci jenom nemohl nechat bez povšimnutí. Na pomezí fenoménu Internet a fenoménu Czechtek lze zmínit ještě několik zajímavostí. Jednou z nich je myšlenka vzniku nezávislé komunitní sítě CZFree.Net, která má (přinejmenším částečně) cosi společného s podobným okruhem lidí, díky kterým jsem se například o existenci freetekno scény dozvěděl, a kteří ji vždy byli generačně i jinak blíž. Druhou zajímavostí je, že skutečně existuje uzavřené diskuzní fórum zvané nyx.cz. To je parafráze na propojovací centrum zvané nix.cz, Neutral Czfree eXchange, což je pro změnu hlavní české propojovací centrum, pomocí kterého mezi sebou spolu jednotliví internetoví poskytovatelé ("provideři") vytvářejí bezplatné propojení ("peerují"). Nyx je ale také pojem z řecké mytologie. Byla to dcera Chaosu, žena svého bratra Ereba, a mezi její děti patřily Eris (bohyně sváru), Kéry (bohyně násilné smrti), Moiry (bohyně osudu), Hypnos (bůh spánku), Nemesis (bohyně spravedlivé odplaty), Thanatos (Bůh smrti) a Hesperidky (strážkyně stromu se zlatými jablky). Na zmíněném diskuzním serveru je možné najít dejme tomu větší procento účastníků freetekno akcí, než na jiných serverech. Při žádosti o účet na tomto serveru je třeba uvést, jaký budete pro komunitu představovat přínos. Já pravdivě uvedl, že žádný, a proto tam žádný účet nemám, ani o to už nijak neusiluji.

Technologická singularita je pojem, který se původně vytvořil v prostředí věd jako je futurologie nebo kybernetika, a který v podstatě označuje blížící se "horizont událostí", za kterým už nebudeme schopni jakkoliv předpovídat budoucnost a zřejmě ani analyzovat události kolem nás. Tedy, někteří z nás toho nejsou schopni ani dnes - ale možná se blíží okamžik, kdy toho nebude schopen vůbec nikdo. V kybernetice je technologická singularita částečně spojována s tzv. Moorovým zákonem, podle kterého se složitost integrovaných obvodů zdvojnásobuje každých 18 měsíců, který víceméně stále platí, a který naznačuje možnost vzniku umělé inteligence nejpozději během třiceti let. Pojem technologická singularita je dnes často dáván do souvislosti s teologií Bodu Omega, a neustále probíhají diskuze o vztahu Internetu k Noosféře, nebo o tom, zda vznik Google je právě předzvěstí té blížící se singularity - zda je prohlížeč Google singularity machine. V podstatě se dá říct, že už prakticky nikdo nic nedělá, neprogramuje, netvoří, nepíše, neobjevuje, a všichni jenom tlachají na Internetu - ale ono se to přesto nějak objevuje samo, vynořuje se to z kolektivního nevědomí kolem nás, a my nejsme schopni natolik důsledného nicnedělání, aby nás to nestrhávalo s sebou. Jsou diskutovány v podstatě dvě možné alternativy vývoje: jednou z možností je vznik umělé inteligence, která další technologický vývoj urychlí na tempo, kterému už lidský intelekt nebude stačit, a posléze se vymkne zpoza lidské kontroly a lidstvo dle svého uvážení buď zničí, nebo ne. Druhá možnost předpokládá rozšíření možností lidského mozku do té míry, že bude s tímto tempem nárůstu vědomostí držet krok. Obě varianty v podstatě očekávají nástup "postlidí" - pouze v první případě "staré" lidstvo buď zanikne, nebo se stane nesvéprávným, a postlidé budou čistě technologické konstrukty - zatímco v druhém případě budou postlidé v podstatě "normální", pouze evolvovaní či nějak uměle modifikování lidé. Každopádně lze pojmem technologická singularita označit blížící se okamžik, ve kterém bude technologie tak vyspělá, že ji nebude možné odlišit od magie - (c) Arthur C. Clarke. Existují myšlenkové směry, které se snaží stavit k otázce technologické singularity nějak pozitivně a propagovat ji. Patří mezi ně například transhumanismus nebo extropie. Vývojem operačního systému s názvem Singularity se zabývá firma Microsoft.

Punk je neurčitě definované hnutí sílící již zhruba od 70. let dvacátého století, které se svým heslem No Future! nejvýrazněji zasloužilo o propagaci myšlenek Teillharda de Chardin a Terrence McKenny mezi nejširšími vrstvami obyvatelstva. (v případě McKenny dokonce chronologicky dríve, než s nimi přišel on - ale to nás nesmí nijak překvapit, pokud si uvědomíme, že McKennovy myšlenky svojí existencí samy o sobě porušují termodynamické zákony a tudíž mohou cestovat i proti většinovou společností uznávanému směru plynutí času). Přesto, že zažité konvence hlásají, že punkeři mají poslouchat především punk-rock, tak je možné každý rok na Czechteku zahlédnout řadu očividných punkáčů - kteří často s otevřenými ústy zírají na budoucnost, která podle jejich filosofie nikdy nastat neměla, ale přesto nastala - a je zároveň podobná i nepodobná tomu, co prováděli oni. Za teoretika zodpovědného za intoxikaci undergroundové a punkové komunity v Čechách i něčím jiným než alkoholem a nikotinem (tedy například myšlenkami) lze považovat napřílad Egona Bondyho. To, jak vidí otázku technologické singularity (v jeho případě spíše jenom singularity - o technologii tam nemůže být moc řeč...) nebo třeba elektronické hudby a drog on, si lze přečíst v jeho několik let starém románu Kyberkomiks. Kyberpunk to skutečně není, na to je to příliš diletantské - ale punk ano, ty popelnicové emoce tam jsou. Ostatní díla Egona Bondyho končí buď naprostou individuální agónií, nebo zmateným kolektivním mejdanem - ne zcela nepodobným Czechteku nebo Bodu Omega v podání Terrence McKenny.

Rok 1969 a období které po něm následovalo: Punkrockovou kapelou, cestující z období největšího rozmachu tohoto stylu proti proudu času až do šedesátých let, byli svým způsobem Velvet Underground. Jedna jejich píseň se jmenuje New Age a pochází z roku 1969. Tento rok byl pro naši současnou civilizaci naprosto zlomový - a i když se to později právě ukřivděné punkové hnutí, žijící ve stínu této doby snažilo zpochybnit, tak to zpochybnit nelze. Rok 1969 byl první rok definitivního odklonu posledních zbytků západní levice od tradičních marxistických revolučních ideálů, hlavně v důsledku sovětské okupace tehdejšího reformního Československa. V létě roku 1969 se konal festival Woodstock, předobraz všech budoucích Czechteků. Konal se jen krátce poté, co Američané přistáli na Měsíci - čímž poprvé v historii dosáhli zrušení posvátné hranice, která stála mezi člověkem a nebesy, mezi lidským a božským. Teprve v 90. letech se začala odborná veřejnost postupně dozvídat, že komunistické Rusko mělo do poslední chvíle vlastní supertajný program letů člověka na Měsíc. Ten nebyl úspěšný zřejme jenom díky tomu, že tehdejší Brežněnvovské vedení se rozhodlo, že vojenská převaha nad Západem je pro něj důležitější, než převaha ideologická a propagandistická. V roce 1969 zažil Fritjof Capra na určité pláži v Kalifornii něco tak zásadního, že na základě toho později sepsal svoji knihu Tao Fyziky, která poté ovlivnila milióny lidí. Není těžké si představit, že pophvězdy 60.let byly určitým způsobem inkarnací "post-lidských" entit, po vzoru filmu Dvanáct Opic přicestovavších z časoprostoru nacházejícího se za Bodem Omega do doby, ve které ještě existovala možnost ovlivnit prodejnost klíčových uměleckých děl, která vlastnily/budou vlastnit, a která budou možná po roce 2012 chráněna pomocí DRM - Digital Rights Management. Možná přicestovaly do doby, která předcházela okamžiku, kdy všechny registrované ochranné známky vlastnila (bude vlastnit) už jenom firma Google. Bylo by logické, že cestovatelé v čase, přicházející z doby, kdy média budou totálními nositeli veškeré moci ve společnosti, se stanou mediálními hvězdami místo úspšenými politiky. Závislost na technologiích budoucnosti se tehdy musela jevit našim předkům jako závislost na drogách. Někdy koncem šedesátých let zřejmě dosáhl agregovaný jaderný arzenál obou mocenských bloků potenciálu k totálnímu vyhlazení života na naší planetě. Každý den, kdy se tak nestalo, bylo nutné považovat za zázrak. Někdy v těchto letech byl zahájen proces, který vnímavější pozorovatelé pokládali za nástup zcela nové éry lidstva. Rudý transparent "Nová epocha lidstva" v socialisticky-realistickém duchu nechyběl na žádném z dosavadních ročníků Czechteku. Někdy kolem roku 1969 začaly změny a inovace životního stylu v technicky vyspělejších oblastech planety probíhat rychlostí, již bylo možné vnímat i na jiné než na mezigenerační nebo víceméně intelektuální rovině. Nove vynálezy tehdy jakoby zdivočely a utekly z univerzitních laboratoří a z vitrín na jubilejních výstavách ještě dříve, než je někdo stačil uzamknout do supertajných vojenských podzemních skladů. Úkryt nalezly v domácnostech a v médiích. Czechtek je jakoby ozvěnou toho, co se naší civilizaci stalo v roce 1969. Přežití "post-lidských" entit v tehdejším světě primitivních masových médií nemohlo být jednoduché. V rámci zajištění lepších životních podmínek mohlo být potřeba stimulovat vývoj hostitelské civilizace, aby urychlila vývoj médií a souvisejících technologií - jakožto prostředí, ve kterém vědomí může existovat i mimo vazbu na hostitelský biologický organismus. Techno soundsystémy jsou možná skutečně hybridní, samoreprodukující se organismy, tvořené směsicí biologických i technických součástí, které podstupují pozvolnou a bolestivou evoluci již někdy od roku 1969. Možná, že právě toto je obsahem sloganu Spiral Tribe. Prosím povšimněte si, že se mi podařilo napsat celý odstavec o souvislostech roku 1969, aniž bych zmínil existenci psychoaktivní látky zvané LSD. Je možné, že existuje takový výklad minulosti i budoucnosti, ve které je tato látka pouze placebo. Rok 1969 byl rokem, kdy lidstvo možná proletělo kolem jedné takové takové malé lokální singularity. Vývoj lidstva počínaje rokem 1969 se zdá být zvláštním způsobem zakřivený. A konekců se nám takový jeví už jenom proto, protože je to jediný kus historie lidstva, který řada z nás zná na vlastní kůži.

Kyberpunk byl literární směr rozvíjený v 80tých a 90tých letech 20. století, který se snažil spojit fascinaci klasickou hardcore science-fiction s vlivy alternativní kultury předchozích desetiletí. Taneční rituály subkultury post-lidí za zvuků syrové syntezátorové hudby byly popsány již v prvních kyberpunkových povídkách... přesto, že technologické vize oněch začátků se omezovaly na záznamy programů na magnetofonový pásek a pašování mikročipů. Analýzou podstaty světa zakoušeného vědomím v podobě sdílené halucinace se ve svých dílech poměrně vážně zabývá například Willian Gibson, autor vycházející z tradice toho nejtemnějšího, co do té doby americká literatura poznala, tedy z Williama Burroughse. Gibsonův Neuromancer byl prvním literárním stvárněním dnes již konvenčního literárního klišé, podle kterého technologická singularita nastane v okamžiku zrození skutečné umělé inteligence, uvědomující si sebe sama. Otázkou budoucích směrů evoluce lidstva se naopak zabýval Bruce Sterling, kterému jsem kdysi, ještě když to nebylo vůbec jednoduché, poslal přes modemovou síť Fidonet e-mail, a on mi touto cestou odpověděl (ten e-mail je ale dávno ztracený, takže šlo možná jen o můj paranoidní blud). Vliv kyberpunku i odkaz New age je cítit u všech současných spisovatelů science-fiction: zabývat se přesnou podobou technologické singularity je stále ještě v módě, a dávat umělým inteligencím jméno Eschaton také. Fúze firem Google a Microsoft není vyloučena. Je možné, že k ni dojde v roce 2012.

Analog switch-off je odborný název pro ukončení analogového televizního vysílání. Evropská Unie se usnesla, že k němu musí dojít nejpozději do roku 2012, a například Velká Británie to dříve než do tohoto data zřejmě nestihne. Náš Český Telekomunikační Úřad naproti tomu tlačí na pilu, protože se bojí, že naši operátoři včas nezaberou dostatečné množství rádiových frekvencí pro digitální multiplexy, a rád by viděl analog switch-off realizovaný už v roce 2009 - ovšem já si popravdě nedovedu představit obcházení všech přeživších důchodců a vysvětlování, že si musí pořídit nějaké digitální krabičky. Popravdě - neočekávám od jednosměrného digitálního vysílání nějaký dlouhodobý úspěch. Technologie digitální televize ovšem bude úzce kompatibilní s IPTV vysíláním - tedy s digitálním televizním vysíláním prostřednictvím Internetu - které zjevně otevírá daleko zajímavější (a šílenější) možnosti, než obyčejné plošné digitální vysílání fixních kanálů. Propojení televize s širokopásmovým Internetem s sebou přinese dva naprosto protichůdné trendy: jedním bude naprostá svoboda diváka, daná tím, že televize už nebude možné oddělit od interaktivity. Nikdo tedy už nebude odkázaný na pasivní, jednosměrný přísun informací. Každý se bude moci vyjádřit - nepochybně stejně "inteligentně", "kultivovaně" a "k tématu", jako to již dnes pozorujeme na diskuzních fórech velkých zpravodajských serverů jako jsou iDnes nebo Novinky. Úžasná představa, že. Druhý trend představuje naprosté zotročení, dané tím, že v prostředí individuálních datových toků je již zbytečné vytvářet jakékoliv pevně dané kanály - a je možné pro každého diváka vytvářet individuální, na míru šitý datový tok, odpovídající přesně jeho potřebám. Jestliže tedy diváci nebudou přecházet z analogového vysílání na plošné digitální vysílání - které je v podstatě zakonzervováním stávajícího stavu existence jednosměrných masmédií, s některými ne zcela jasnými technickými výhodami proti analogové televizi a možností snadného šifrování a tím i zpoplatnění - ale budou místo toho masově přecházet na IPTV, tak je docela dobře možné, že nejpozději do roku 2012 se bude každý dnešní televizní divák dívat na individuální proud (částečně interaktivních) audiovizuálních podnětů, který bude nějakým způsobem vycházet jak z dnešního Internetu, tak i z dnešního televizního vysílání, a který bude pro každého z miliard obyvatel planety generovat celoplanetární umělá inteligence vzešlá z prohledávače Google a zrozená v okamžiku technologické singularity. Takovéto prostředí může být silně hypnotické - tedy, budeme schopni vnímat, že část našeho času prožíváme v této silně individualizované virtuální realitě, a část prožíváme "v reálném světě" - ale vzhledem k hypnotickému efektu celé záležitosti naše vědomí nebude doopravdy schopné rozlišit, který svět je který (ovšem ve zcela jiném smyslu, než že bychom si fyzicky nevšimli, že zrovna čučíme na bednu... toto ale není sdělitelná zkušenost). Svět uživatele hypnotických médií jistě není nepodobný světu uživatele těch opravdu návykových psychoaktivních látek - má své pevně vyšlapané cestičky každodení realitou, své rituály, které mozek osvobodí od nejistoty, a dodají mu jeho každodení jistoty. Určitá naděje snad spočívá v tom, že alternativní kultura, DIY kultura nebo dejme tomu technokultura, které s hypnotickými, psychedelickými a jinak schizofreními technologiemi začaly experimentovat ještě v době, kdy nebyly projevem technologické singularity, dokáží naši stávající deterministickou budoucnost nějakým způsobem "hacknout" a ukázat z ní těm, kdo o to budou stát, cestu někam dál - někam za náš dnešní "horizont událostí".

Burning man je u nás zatím poměrně málo známý happening probíhající každý rok v kalifornské poušti, který má některé společné rysy s hippie festivaly 60. let, některé společné rysy s Czechtekem, ale v něčem se úplně liší od čehokoliv jiného. Je pokud vím daleko více postaven na performancích jednotlivých účastníků, než na hudbě, platí se tam vstupné, a je daleko více nudistický, pyromaniakální a fetišistický a účastní se ovšem také daleko více stárnoucích důchodců s povislými břichy a koná se to v poušti a je to prý o hubu a Daniel Simmons ho ve svém novém románu Ílion cituje jako prakticky jediný pozůstatek současné americké kultury, který má šanci přežít i v prostředí, ve kterém se lidstvo ocitne po nástupu postlidí.

Myšlenka svobodné účasti a svobodného sdílení se v moderní civilizaci rozhodně neomezuje jenom na free parties - spíš naopak, free parties jsou ojedinělým fenoménem sdílení hudby a prožitků nejen po Internetu, ale i ve fyzickém světě. Svět Internetu - tedy svět, který má šanci po nadcházejícím analog switch-off převzít a překonat roli dnešní televize - je posedlý sdílením. Lidé společně vyvíjejí bezplatný software s otevřeným zdrojovým kódem (open source) a bezplatně sdílejí neznámým a často anonymním lidem obsah svého disku - a svoje filmy, hudbu i obrázky. Tedy, svoje... pointa celého procesu se dá shrnout do úsloví "snadno nabyl, snadno pozbyl" - s tím, že vytvořením další kopie neubude majiteli kopie, ale autorovi originálu, nebo spíše jeho zaměstnavateli. O to matoucnější je souvislost s akcemi typu Czechtek: je to o tom samém ? Nebo není ? Je to součást procesu, nebo už spíš reakce na probíhající akci ? Podstata Czechteku je bližší podstatě open source - tim, že se každý může zapojit a stát se aktivním účastníkem. Ale není jisté, zda má něco společného s kulturou sdílení souborů a peer-to-peer sítí. Nelze si vytvořit kopii Czechteku a odnést si ji domu. Můžete si zkusit nahrát djův mix na diktafon - ale skutečné gramodesky s taneční hudbou jsou ceněnené artefakty, se kterými se obchoduje - není to žádná "popelnicová kultura". DIY kultura ty desky možná vydává svépomocí - ale váží si jich, a každá z těch desek má svého majítele. Konflikt freetekno kultury a mainstreamu možná vzniká právě z důvodu svobodného nekontrolovatelného vlastnictví provozovatelů celého toho cirkusu: zatímco ve světě mimo freetekno kulturu je dnes veškeré vlastnictví kapitalizované - tzn. někdo ho má pod kontrolou, a hlídá, zda vydělává optimální množství peněz - a volné sdílení se omezuje už jen na svět virtuální reality - tak nekontrolovatelné sdílené vlastnictví technařů tento systém narušuje. Ti lidé sdílí to, co jde sdílet - svoji kulturu - ale přitom se nerozdávají, nejsou ekonomicky sebedestruktivní. Czechtek možná představuje vzpouru živelného, nezdaněného a zcela decentralizovaného anarchokapitalismu proti postmodernímu, úředně kontrolovanému, vše prorůstajícímu ekonomickému superorganismu.

Pokud lidé účastnící se taneční party požijí některé z výše zmiňovaných psychedelických drog, tak není jednoduché popsat, co přesně se odehrává v jejich myslích. Problém je v tom, že i když se lidé "pod vlivem" často mohou domnívat, že jsou "na jedné vlně" s ostatními, tak lidé kteří "nepožili" to mohou vidět jinak. Nicméně hypnotická hudba působí na oba tábory, a opravdu dobrý DJ umí v podstatě prolnout "sdílenou halucinaci" těch co "požili" se "sdílenou halucinancí" (rouzměj: běžnou realitou) těch co "nepožili" - a vytvořit prostředí, ve kterém se oba světy mohou potkat, a komunikovat spolu. Lidé v ideálním případě sdílejí svoje emoce - ale každý z nich přitom nachází v dění kterého se účastní svoje zcela vlastní symbolické či jiné významy a souvislosti. Někdo se účastí kmenového rituálu, jiný pohanské bohoslužby, ještě další oslavuje příchod sociální revoluce - ale přesto se všichni tváří, že si perfektně rozumí. Ale samozřejmě jde i o komunikaci jednotlivých buněk uvnitř mozku každého účastníka akce - o dialog mezi levou a pravou hemisférou, o stimulaci odlehlých a v běžném životě nepoužívaných částí mozku, o řízený (a v některých případech bohužel i o neřízený) epileptický záchvat tanečníka/posluchače. Na tomto místě je asi vhodné se zmínit o tom, že celonoční tanec, zejména pokud se tančí pod vlivem stimulujících psychoaktivních látek, s sebou může nést určitá zdravotní rizika. Podobnost se zlomením nohy či páteře nebo úžehem či utopením v případě různých jiných masových rekreačních aktivit jsem již také jednou zmínil. U celenočních tanečních parties se všeobecně předopkládá, že po hyperaktivní fázi bude následovat odpočinek, zchlazení, chill-out. Zatímco na komerčních akcích je chill-out pojímán jako příležitost pro zřízení další stage na které hraje další dj, jsou tam pouštěny další vidoprojekce, umístěné nějaké dekorace, někdy i reklamy, apod., tak naproti tomu nejpřirozenějším chill-outem u free parties v otevřené přírodě je pochopitelně samotná příroda a její nejrůznější projevy, včetně rozmarů počasí. Snad i od toho se může odvíjet značný respekt k přírodě, který tato subkultura navzdory senzacechtivým zprávám médií většinou projevuje.

Analyzovat astrální význam Czechteku není vůbec jednoduché. Czechtek sám o sobě navazuje na tradici některých nejarchaičtějších náboženských svátků tím, že jeho datum konání je plovocí - konkrétně poslední víkend v červenci nebo první v srpnu - a není tedy pevně naplánovatelné do kalendáře. Se zimním ani s letním slunovratem toho moc společného nemá. Vzhledem k intenzivní vazbě na masová média a ojeté automobily by mohlo jít prostě jenom o obyčenou sdílenou halucinaci, kterou už dál není potřeba řešit a rozpitvávat. Nicméně (po předchozí inspiraci například románem Hyperion od Daniela Simmonse) bychom mohli Czechtek označit jako událost v časoprostoru, která k nám cestuje z budoucnosti, proti proudu času. Mohla by to být jedna z čtyřrozměrně-časoprostorových ozvěn (či stínů) Bodu Omega nebo technologické singularity - jakožto události, která zakřivuje naše kolektivní nevědomí ještě předtím, než k ní skutečně dojde. Tento výklad by uspokojivě vysvětloval, proč je Czechtek rok od roku větší a šílenější, vysvětloval by vzájemnou symbiózu tohoto teknivalu s masovými médii a s chystaným ukončením analogového televizního vysílání v roce 2012, vysvětloval by některé zjevně pohanské aspekty celého rituálu ... a vysvětlovalo by to i proč je celá akce tolik přitažlivá pro uživatele psychedelických drog pozměňujících (mimo jiné) i vnímání plynutí času .... a také proč jde o určitý průsečík "konfrontační", anarchistické a tribální freetekno kultury s mystickou, šamanskou a silně ritualizovanou psytrance kulturou... a zároveň je to všechno stejně pořád zase jenom punk.

Nad hlavou černá díra, cestu ti otevírá...

Související odkazy, použitá literatura:

www.levity.com/eschaton/Why2012.html
en.wikipedia.org/wiki/Terence_McKenna
en.wikipedia.org/wiki/Pierre_Teilhard_de_Chardin
en.wikipedia.org/wiki/Omega_Point
en.wikipedia.org/wiki/2012
en.wikipedia.org/wiki/Novelty_Theory
en.wikipedia.org/wiki/The_23_enigma
en.wikipedia.org/wiki/Technological_singularity
en.wikipedia.org/wiki/Spiral_Tribe
en.wikipedia.org/wiki/New_age
en.wikipedia.org/wiki/Battle_of_the_Beanfield
www.infojet.cz/view.php?cisloclanku=2004101401
research.microsoft.com/os/singularity/
www.czechtek.cz