Čím nahradit ropu - část 1: Kalous nepřichází s žádnými převratnými nápady, Marigold sází na vegetol

Jestliže jsem ve svém nedávném článku Čím nahradit JE - část 6: ropou fakt ne [teckacz.cz] propagoval analýzy Jindřicha Kalouse, českého energetického vizionáře zabývajícího se nadcházejícím ropným zlomem, tak po jeho posledním článku pod názvem Spád událostí mě předběhl [blisty.cz] mé nadšení poněkud ochablo. Pan Kalous dobře analyzuje situaci, a má nastudováno spoustu zajímavých reálií, které většinové společnosti intelektuálně intoxikované masovými médii zůstávají skryty: např. situace na Kubě po přerušení obchodu s východním blokem, apod. Bohužel, řešení která navrhuje pro éru ropného zlomu jsou vhodná spíše pro 19té, než jednadvacáté století. Pravdu má snad jen v tom, že nulové zdanění leteckých paliv je ve srovnání s masivním zdaněním benzínu a motorové nafty je v podstatě šokující a skandální - i když spotřební daň na pohonné hmoty nemá zdaleka jen ekologické odůvodnění, ale argumentovat se dá třeba i záborem půdy pro automobilové komunikace, apod. Ovšem navrhovat desetinásobné zvyšení dotací pro železnice - to je požadavek z jiného světa. Fandím železnicím, ale mnou navrhované řešení je spíše liberálně anarchistické, a spočívá v naprosté decentralizaci, která by připodobnila železniční dopravdu spíše dopravě lodní - každý vlak by měl jiného majitele (často třeba i s.r.o. tvořené svými zaměstnanci), svého vlastního kapitána a kormidelníka, a železniční trasy by si provozovatelé vlaků pronajímali od místních operátorů. Vlak od vlaku by se lišily i ceny jízdného, a celé by to připomínalo spíše asijskou taxislužbu - obdivuhodný vzor veškerého svobodného podnikání v dopravě :-) No ale chápu, že před většinovou společností bych měl své avantgardnější názory spíše tajit, abych se vyhnul represi ze strany orgánů výkonné moci psychiatrické... :-) Nicméně trvám na tom, že mechanismy svobodného trhu jsou něčím podobným, jako přírodními zákony - není třeba být dogmaticky zaslepeným monetaristou či fiskálním konzervativcem nebo globalizačním ultraliberálem, aby člověk chápal, že pokud kdokoliv (nejen stát) někde něco dotuje, tak nejprve musí někde jinde někomu zase něco sebrat. Nemusí v tom vůbec hrát roli stát ani peníze - jde v podstatě přímo o termodynamické zákony. Pokud je řešením větší rozvoj železnic, pak se musí ježdění vlakem stát módou, civilizačním návykem, být "in" - dotace samy o sobě nejsou řešení - většinu jich stejně shrábnou úředníci a manažeři, a koupí si za ně ještě výkonější a neekonomičtější osobní auta.

Do It Yourself (D.I.Y.) přístup k vysokým cenám benzínu a nafty nečekaně volí i Marigold, a to v článku Zdražila nafta: jak na přestavbu TDi na pohon rostlinným olejem [marigold.cz]. Všímá si ne zcela běžně známé skutečnosti, že naftové motory jsou kromě nafty nebo speciálně vyrobené bionafty schopné spalovat i předehřátý rostliný olej, běžně prodávaný v obchodech s potravinami na smažení a přípravy pokrmů. Po ohřátí na cca 80 stupňů se viskozita tohoto oleje sníží natolik, že se s ním jsou dieselové motory a jejich palivová čerpadla už schopná vyrovnat, a spotřeba na 100 km je prý dokonce nepatrně nižší. Ten, komu někdy vzplál příliš rozpálený olej na plynovém vařiči, se nebude této možnosti příliš divit. Problémem je nutnost přestavby běžných naftou poháněných automobilů buď na systém dvou nádrží (nafta se použije pro startování a zahřátí motoru a čerpadla, pak se přepne na olej), a/nebo alespoň na systém předehřívání palivového rostliného oleje, které sníží jeho viskozitu. Celé řešení má jeden zádrhel - a sice ten, že i pokud dostatečně rychle nezareaguje stát a neuvalí na rostliné oleje spotřební daň, tak jakákoliv masovější poptávka po vhodných olejích by v tržním prostředí vedla ke zvýšení jejich ceny, která by postupně konvergovala s cenou fosilní motorové nafty.

Na Internetu se poslední dobou objevjí další články související s problematikou rostliných (a tedy trvale udržitelných) náhražek pro stávající benzínové a naftové (v podstatě se dá říct olejové) motory. Článek Ethanol More Trouble Than It's Worth? [science.slashdot.org] poukazuje na skutečnost, že při stávajících metodách výroby energie se na výrobu etanolu spotřebuje o 29% více energie, než kolik z něj později lze uvolnit. Pokud k etanolu přistoupíme pouze jako k prostředku akumulace energie, tak to ovšem není špatná bilance - problémem ovšem bude, pokud zemědělské stroje obhospodařující rostliny ze kterých etanol vyrábíme, jezdí ne na bionaftu, ale třeba na běžnou fosilní naftu, pokud elektřinu potřebnou při destilaci vyrobíme z uhlí, apod. Pokud se nezmění technologie používané při výrobě palivového etanolu, tak tudy cesta z pasti závilosti na fosilních palivech opravdu nevede.

Články reagující na totální uhlovodíkový skepticismus Jindřicha Kalouse se objevily i na českém Internetu. Pavel Blaheta se pod titulkem Ropný šok a katastrofické scénáře z nedostatku ropy? – nikoli pro ČR [blisty.cz] pouští do velmi optimistických kalkulací, dle kterých jen využitím úhorů v ČR za předpokladu přejití na navíc ekologicky čisté palivo do dieselových motorů – na bionaftu – můžeme pokrýt téměř 100 procentně potřebu pohonných hmot v ČR.. Předpokládá se tedy jednak výroba palivového etanolu ze zemědělských přebytků, jednak Marigoldovská přestavba dieslů na olejomobily (tady je otázka, jaký olej je vlastně nejekonomičtější vyrábět - ten potravinový se většinou dělá větinou ze slunečníc, bionafta se vyrábí z řepky olejné... je asi blbost přestavovat auta na potravinový olej, pokud by se ukázalo, že vyrábět rovnou paliovový olej s vhodnou viskozitou není o nic dražší...). Nicméně tento článek vzbudil značnou kritiku (buď přímo ze strany redakce Britských listů, nebo anonymní) - a to pod názvem Nakrmíme buď auta, nebo sebe [blisty.cz]. Cituji: Abychom jím nahradili spotřebu 3 mil. tun ropy, musela by se každý rok pěstovat na rozloze cca 3 mil a 72 tisíc ha orné půdy. Česká republika přitom disponuje přibližně 4,3 milionu ha zemědělské půdy, z toho jsou cca 3 miliony ha orná půda! Tedy - samotný přechod z fosilních na biologicky vyráběná paliva stačit nebude - musí se zároveň změnit i životní styl... a to je prostor pro stylotvorné e-ziny, jako je TečkaCZ ... :-) V této souvislosti bych rád podotknul, že pokud bychom se všichni stali vegetariány, tak nám k obživě stačí asi jen 10% dnešní rozlohy orné půdy - díky tomu přžívá například miliarda obyvatel v přelidněné Indii. Tento požadavek je extrémní - ale kdy se spotřeba masa snížila na poměrně únosných a zdravotně určitě zcela nezávadných (spíš naopak!) 50% dnešní poptávky, jinými slovy - kdyby přišla do módy bezmasá jídla - tak si logicky vystačíme s asi 60% dnešní zemědělské půdy. Tedy - určitě tu existuje prostor jak nakrmit sebe i auta, pokud zároveň omezíme týrání zvířat v našich koncentračních táborech či fabrikách na maso alespoň na polovinu.

V současné době probíhají diskuze, zda ropný zlom může představovat velké dobro pro lidstvo [blisty.cz]. Technologičtí optimisté (už asi posledních padesát let) spoléhají mj. na zprovoznění termojadených elektráren - kterým sice fandím, ale zároveň nevěřím, že představují nějaké trvalé řešení. Už vzhledem k tomu, že jde o obrovsky centralizované zdroje, bude lidská společnost svázaná s těmito zdroji pravděpodobně silně centralizovaná, zbyrokratizovaná, a ovládaná hierarchickými mocenskými strukturami. Představa, že by se natolik centralizované zdroje ekonomické moci jaké budou představovat obří termojaderné elektrány podařilo podřídit nějaké demokratické či decentralizované občanské kontrole je zcela naivní. Samotný "technologicky optimistický" autor Michal Mašín pochybuje o tom, že dnešní mocenské a ekonomické elity budou mít zájem na nějakém všeobecném blahobytu pro masy.

Jaký je tedy závěr ? TečkaCZ podporuje decentralizované trvale udržitelné zdroje energie. I pokud by se skutečně podařilo vyvinout centralizované a zcela ekologicky nezávadné zdroje (v podobě termojaderných elektráren, které na rozdíl od štěpných jaderných elektráren neprodukují radioaktivní odpad), a i kdyby se podařilo masově rozvinout hi-tech vodíkové hospodářství (tzn. skladování a přepravu vodíku a levné a účinné palivové články), tak je žádoucí existence decentralizované energetiky a ekonomiky, která bude pod přímou kontrolou jednotlivců a malých komunit.

Poznámka: Co se týče pojmu "komunita": již dříve jsem setkal se značným nepochopením tohoto pojmu - pokud mluvím o "komunitě", tak nemluvím o nějaké umělé ideologické konstrukci, ale spíš o anglosaské "community": o libovolném společenství lidí, bez ohledu na to, zda jde o malou firmu, sdružení, neziskovku, státní či obecní zdravotnické nebo vzdělávací zařízení, rodinný podnik či farmu... obyvatele městské čtvrti či obce... Pokud budou vznikat nové experimentální typy komunit, tak je to samozřejmě super - ale pokud lidem fungují i různé tradiční komunity, tak na tom samozřejmě nevidím nic špatného... každopádně pokud používám slovo komunita, tak jde o slovo označující lidské společenství fungující k jakés-takés spokojenosti všech svých členů. V podstatě se mi především nechce používat zprofanované bolševické označení "kolektiv" - ale možná bych měl i místo lehce zavádějící "komunity" použít spíš pěkné české označení "společenství"...