Jazyk C<<1 čelí od prvních dnů své existence mocné kritice, a to nejen ze strany objektově orientovaných programátorů, ale i ze strany svého autora :-) Proto je nyní k dispozici specifikace 0.2 tohoto jazyka, která hned od počátku upravuje postavení C<<1 jako makrojazyka.

Proč ne objektově orientované programování ? Protože Slashdot - pokud vám já nestačím jako dostatečná hlubina myšlení :-) Jak je vidět, tak paralelně více lidí na různých koncích světa dospívá ke stejným závěrům...

Různé důvody, proč rozvíjet jazyk C, jsem uvedl v prvním díle učebnice, ale pro ty pochybovače kterým to snad nestačilo, uvedu jen jeden příklad: opravdu je nezbytně nutné, aby služby na současných super-nadupadných linuxových serverech startovaly třeba i několik desítek sekund jen proto, že se po bootu systém prokousává tunami špatně optimalizovaných skriptů splacáných dohromady v několika různých skriptovacách jazycích ? V některých případech je podle mě malá a rychlá binární utilitika tím správným řešením. A taková utilitka by měla být samozřejmě napsaná pomocí několika základních příkazů, kterým rozumí všichni...

Proč makrojazyk ? C<<1 hned od počátku porušuje některé syntaktické zvyklosti jazyka C. Je jasné, že jeho konstrukce nejsou funkce - a proto jsem v ve verzi 0.2 změnil dvě makra, která svojí syntaxí funkce připomínala.

Makra mají proti funkcím řadu nevýhod (i když jak jsem ukázal už ve verzi 0.1, většinu jich lze obejít, a můžeme zavést i lokální proměnné), mají však jednu zásadní výhodu - a sice jsou typově inertní. Tedy, typová kontrola během překladu by byla příjemná - ale pokud chceme používat stejná makra pro různé datové struktury bez nutnosti přetypování, jsou makra zajímavým nástroje. Makra kromě toho umí jako parametry přijímat nejen číselné pointery nebo pointery, ale naprosto cokoliv - označní typu, položky záznamu, nebo prostě cokoliv. Za makro lze dále napsat složené závorky, a tím z něj udělat řídící konstrukci - jak jsem v minulém díle předvedl na makrech every() a search();

Konkrétně v případě textových stringů by sice bylo možné místo makra použít funkce - ale jakmile bychom jednou začali s funkcemi, tak už by nebylo výhodné definici jazyka psát do headeru, a museli bychom začít budovat regulérní knihovnu. A tomu bych se rád vyhnul, protože jak říkám - je to jazyk určený především začátečníkům, pro tvorbu jednoduchých prográmků zhruba ve stylu ZX Basic. Zatímco samotný header file je možné nainstalovat do /usr/include pro běžné použití všemi překládanými programy, při použití knihovny se příkazová řádka nepříjemně komplikuje, a přichází čas psát Makefile, apod. Nic proti Makefile - ale Linuxu chybí jednoduché vývojové prostření pro začátečníky, a napsat "make test" a neřešit nic dalšího, to prostě rules...

Změny C<<1 ve verzi 0.2

Kvůli výše diskutovaným zádrhelům se mění se syntaxe maker create, string a insert následujícím způsobem:

create(zaznam,Zaznam);
string(nazev_promenne,delka);
insert(zaznam,hlava_seznamu,order_by,nazev_numericke_polozky);
insert(zaznam,hlava_seznamu,desc_order_by,nazev_numericke_polozky);
insert(zaznam,hlava_seznamu,sort_by,nazev_textove_polozky);
insert(zaznam,hlava_seznamu,desc_string_by,nazev_textove_polozky);

Funkci starého insert() přebírají nová makra append(), resp. push(), která připojí záznam na konec, resp. začátek seznamu. Makro insert() nyní umožňuje zadat operátor a jednu členskou položku záznamu (member), podle které se záznam zatřídí do seznamu - pokud je tato položka číslo, je třeba použít operátor order_by či desc_order_by, pokud je tato položka řetězec, je třeba použít sort_by nebo desc_sort_by. Samozřejmě, pro jiné datové typy si pokročílí uživatelé C<<1 mohou nadefinovat vlastní operátory, no problem.

Pro úplnost uvádím definice nových maker pro práci se seznamy:

#define order_by(K1,K2) (K1>K2)
#define desc_order_by(K1,K2) (K1<K2)
#define sort_by(K1,K2) (strcmp(K1, K2)>0)
#define desc_sort_by(K1,K2) (strcmp(K1, K2)<0)

#define create(A,T) { A=(struct T *)malloc(sizeof(struct T)); A->next=NULL; }
#define push(A,B) { if(A && A!=B) A->next=B; B=A; }
#define append(A,B) { if(B) { void *N=A; A->next=NULL; \
 search(A,B,!A->next) {A->next=N; break;}} \
 else push(A,B); }
#define insert(A,B,EXP,K) { if(B) { void **L=NULL, *H=B; search(B,H,EXP(B->K,A->K)) \ 
 { if(L) {*L=A; A->next=B; } else push(A,H); break; } \
 else L=(void *)&(B->next); if(!B)*L=A; B=H; } else push(A,B); }
#define sort(A,B,EXP,K) { void *C; A=B; B=NULL; \
do { C=A->next; A->next=NULL; insert(A,B,EXP,K); A=C; } while(C); }
#define remove(A,B,C) { void **D=NULL; search(A,B,C) \
 { if(D)*D=A->next; else B=A->next; free(A); } \
 else D=(void *)&(A->next); }
#define drop(A,B) { for( A=B; A ; B=A, A=A->next, free(B)); B=NULL; }
 

Samzořejmě, pokud chcete třídit seznamy jen podle jednoho klíče, tak si při důsledném vynechání maker push() a append() bohatě vystačíte zkrátka s trvalým používáním makra insert(). Ale proč se omezovat na jeden klíč, když třídit podle čehokoliv je nyní tak úžasně jednoduché ?

Dnes si můžete si stáhnout komletní hlavičkový soubor cll1.h a k němu demo cll1demo.c, které pod Linuxem přeložíte příkazem make cll1demo a spustíte příkazem ./cll1demo :-) Věřím, že zejména pro linuxové programátory-začátečníky budou experimenty jazykem C<<1 příjemným odpočinkem po studiu některých záludností skriptování v shellu či některých záludností práce s pointery v jazyce C.

To je pro dnešek všechno - příště se podíváme, jak se verze 0.3 jazyka C<<1 vyrovná se složitějšími operacemi s textovými řetězci tak, aby nepůsobily potenciální bezpečnostní problémy (podle jen velice obtížně...:-)