Loupežné přepadení

Jak je mým dobrým zvykem, přemýšlím o blbostech a příliš nevnímám svět kolem sebe. Najednou proti mě vyběhnou dva podivní týpci, dle agresivní hlučnosti a krátkého sestřihu je nejprve pokládám za skinheady, ale... všechno je dnes složitější, žijeme v jiné době. S výjimkou batikovaného trička jsem včera působil zcela rasově i subkulturně neutrálně, nechápal jsem, proč by na mě jen tak někdo útočil.

"Ty kurvo, máš nějakej problém ? Máš nějakej problém ? Máš něco proti Hooliganům, co ?". Není divu, že jsem měl zprvu pocit, že jsem pod útokem zbloudilých fotbalových fanoušků, kterým jde prostě o to rozbít někomu hubu. První agresivní vlna tomu odpovídala - dostal jsem kopanec do levého spánku, brýle to naštěstí vydržely. Útočník používal jakousi nepříliš zdařilou imitaci karate či kick-boxu, odkoukanou z asijských akčních filmů - moje vlastní vzdělání v oboru karate a sebeobrany sice nepřesáhlo jeden rok, po kterém jsem neuspěl u žádné zkoušky pro další postup (ani jsem po tom tehdy moc netoužil, po pravdě řečeno), ale před dalšími výpady jsem už poměrně úspěšně vykryl.

Nicméně optimální sebeobrana nepatří mezi moje silné stránky, takže přesto, že správným řešením by bylo v danou chvíli pokračovat v organizovaném ústupu konstantní rychlostí směrem do nejbližší civilizace (což byla v tomto případě autobusová zastávka s jedním apatickým nezúčastněným pozorovatelem a křižovatka na Vypichu, kde jsem se ale mohl snadno ocitnout zahnán do kouta mezi dvě komunikace), začal jsem po odražení prvních útoků diskutovat - v důsledku čehož mi jeden z útočníků vytrh z rukou tašku. Průšvih. Po zkušenostech se ztrácením peněz z kapes nosím v tašce (model žebradlo, design vhodný rámcově i pro obchodní jednání) peněženku i mobil... jestliže doposud jsem měl za to, že cílem je zejména překřičet útočníky, v tuhle chvíli mě polil studený pot.

"Co máš v tý tašce ? Řekni co tam máš a dostaneš to zpátky!". Takže takhle si teda útok krvežíznivých výrostků už nepředstavuju. Co tím sledujou ? Jeden spratek se hrabe v tašce, druhý se mnou pořád ještě "diskutuje". Místo, aby tašku pohodili, a utekli, se chovají zmateně - evidentně nemají natrénovaný přesun z agrese do fáze útěku. "Co blbnete, jste naspeedovaní nebo co ?" povídám. Vedou mezi sebou vzrušenou debatu, něco ve smyslu "nech ho bejt, to stačí...". Jeden z nich jde až ke mě a předává mi prošacovanou tašku do ruky, což je zbytečně nebezpečné gesto. V tašce je mobil, ale chybí peněženka. "Kreténi, víte kolik stojí zablokování kreditní karty?" rozčiluju se. Peněženka je odhozena, a oba útočníci vyklízejí pozice. Samozřejmě se nechávám zmást instiktivním sbíráním drobných, místo abych je pronásledoval směrem do civilizace a křičel "chyťte zloděje" (ostatně asi marně, protože jaký mám proti nim vlastně důkaz ?) V peněžence chybí všechny Kč (cca 2000), zůstalo tam 30 eur, které tam čirou náhodou nosím, i kreditka, občanka, a všechno "důležité".

Na policii jsem se zatím neobrátil. Jednak jsem nestačil zaregistrovat nic podstatného na vzhledu útočníků - jeden měl oranžové tričko a oba poměrně debilní výraz, ale to je příliš málo. Navíc se sám obávám případné hospitalizace v psychiatrické léčebně: "Co se vám vlastně ztratilo ? Peníze z peněženky ? To na vás mířili nějakou zbraní ? To jste jim ji dal ? Jak to, že vám všechno kromě peněz vrátili ?". Kdyby je policie náhodou dopadla, jak jim dokážu, že mě ty peníze opravdu vzali ? Asi ještě na policii půjdu - ale mám neurčitý pocit, že se mi tak maximálně vysmějí...

Kdyby mi tašku opravdu odnesli, hlásil bych ztrátu těchto věcí: dobrá - mobilního telefonu, muzeálního palmtopu HP-CX 1000, horolezecké bundy a posledního čísla časopisu Reflex - ale navíc: sebraných spisů Antonina Artauda a CD Franka Zappy & Mothers of Invention. Což, samo o sobě, nebývá typickým obsahem mého žebradla, protože můj vkus obvykle směřuje spíš k popkultuře - takže celé to mělo být snad určitým druhem kosmického vtipu ? Kdo si s čím zahrává...

Byl jsem okraden už několikrát, ale pokaždé v cizině, více či méně z vlastní blbosti. Jednou v Praze, ale to šlo spíš o ztrátu mobilu než o jeho krádež (možná...). Podstatné je, že jsem nikde ve světě, a přeci jen jsem ho už kus procestoval, nezažil relativně přímočaré loupežné přepadení. Vždycky jsem si ho představoval úplně jinak - jako v pohádkach o loupežnících a zbojnících: "Stůj, nebo střelím! Peníze, nebo život!". A vidíte, ono je všechno jinak. Útočníci předstírají, že vám ve skutečnosti chtějí "jenom" rozbít hubu - a čistě mimochodem vás okradou, a to navíc tak, že nemáte žádný důkaz, že to opravdu udělali. Šlo bývalé o fašizující výtržníky přeškolené na krádeže ? A nebo o abstinující perníkáře imitující chování skinheads před deseti lety ? Zmateně kooperativní a značně "přebuzené" chování by nasvědčovalo té první variantě, předstíraný "bojový pokřik" té druhé, ale nerad bych někomu křivdil, nebo naopak nadržoval. Každopádně jsem si na 99% jist, že nešlo o Romy - mnou zaregistrované romské pokusy o kapsaření v tramvaji číslo 22 mezi Malou Stranou a Břevnovem skončily už před mnoha a mnoha lety, a proti včerejšímu přepadení byly až naivně průhledné, a rozhodně nenásilné. Psychická stabilita útočníků mi taky nepřišla nejvyšší - přišlo mi, že by na ty výrostky bývalo možná stačilo jen trochu víc a sprostěji zařvat... což mě ale nenapadlo dostatečně rychle.

Prostě není mi jasné, o co vlastně šlo, ale smutné poselství mého zážitku je asi takové: v Praze opravdu není bezpečno, i když jsem tomu celá léta nechtěl věřit. Nebo jsem se přesunul z vzhledové kategorie "nemajetný mladistvý" do kategorie "potenciálně může mít něco u sebe" ? Nevím. Každopádně, dávejte si v opuštěných ulicích červencové Prahy pozor. Pokud se někdo tváří, že vás chce zmlátit, může vás ve skutečnosti chtít především okrást... základem je asi mít otevřené oči a koukat se kolem sebe.