POZOR! Tento článek byl naposledy aktualizován před více než dvěma lety!

Děkujeme všem, kteří pomáhají opravovat chyby ve starších webových stránkách a udržují tak Internet naživu - redakce TečkyCZ.

Belgie uzavře do roku 2025 svoje jaderné elektrárny

[ + ] 3 [5x] [ - ]

1. moderujte článek kladně (v záhlaví nebo níže) nebo odstraňujte negativní přívlastky, se kterými nesouhlasíte
2. moderujte relevantní komentáře kladně (stanou se nedílnou součástí článku) a nesmyslné naopak záporně
3. napište pod článek sami pozitivní či přínosný komentář (pokud vím, tak většina autorů na webu má ráda komentáře)
4. uvažujte TečkaCZ-kovitě a používejte mikrosyntaxi v komentářích (používejte hashtagy, vkládejte odkazy nebo obrázky...)
5. uploadněte si ikonku ke své přezdívce, pod kterou komentujete články [www.gravatar.com] :-)
6. staňte se registrovaným komentátorem a moderátorem [COMMING SOON]
7. sdílejte tento článek v sociálních sítích a na diskuzních fórech (některé předem připravené možnosti viz níže)
8. followujte (sledujte, spřátelte si...) TečkuCZ v sítích [Identi.ca] [Twitter] [Google+] nebo odebírejte [RSS kanál]
9. zašlete Bitcoin dar dle vlastního uvážení (např. 0.01-0.1 BTC) na účet [19rriLx8vR19wGefPaMhakqnCYNYwjLvxq] :-)
10. zašlete peněžní dar dle vlastního uvážení (např. 1-10 CZK, VS=číslo článku) na transparentní účet [2900242944/2010]

Hodnocení článku čtenáři [ + ] 3 [5x] [ - ]

Skrýt hodnocené nebo méně

P.N. 2. ledna 2003 ★ [ + ] 0 [0x] [ - ] ← pro ohodnocení komentáře se není nutné nikde registrovat → [/-/400] ← na komentář můžete odpovědět nebo ho sdílet Zdravím xChaose alias M.P.: ... [celkem 3135 znaků] [zobrazit] Zdravím xChaose alias M.P.: narážím na Vás všude možně, zřejmě při svém studiu máte hodně volného času :-) a zabýváte se skoro vším, což kvituji s opravdovým potěšením, neb takových renesančních lidí není až tak mnoho. Jsem sice téměř o čtvrt století starší než Vy, takže se už blížím stlučené bedničce, ale mám dost podobnou snahu se seznámit se vším, co je nového a internet je skvělým kanálem, bohužel dost přeplácaný nesmysly. To jen na úvod. Teď polemika o jaderné energii ano či ne. Já beru takové hledisko: budeme muset vyjít s menším množstvím fosilních zdrojů, nehledě na to, že jsou důležité pro chemii. To je jasné. Největším žroutem energie v našich šířkách je vytápění. Asi se na jih všichni nepřestěhujeme. Zdroje dostupné energie mimo fosilních a jaderných? Beru lokálně v ČR: geotermál - jako primární prakticky významně nemáme (nanejvýš pro tepelná čerpadla), vítr - využitelný 20% času v nemnoha lokalitách, bohužel také s výrazným výskytem destruktivního nárazového. Nepoužitelné v hustší zástavbě kvůli hluku. Voda - jednak velmi omezené legislativně (ŽP!), málo dostupných toků, celkový potenciál zvláště pro roční nevyrovnanost malý. Slunce - něco jiného jsou letní ohřevy vody (sranda), počítal jste někdy co by obnášela celosezónní akumulace? Jistě, dobré izolace udělají své, taky je možný spec projekt kombinovaný s pasivním využitím a třeba s kamny na dřevo. Ale to si může dovolit jen při novostavbě pár movitých jedinců. Musíte myslet na celých deset milionů. Energetické plodiny, např. Vámi oblíbené konopí? To má jen lokální význam a vůbec nebere v potaz mnohé externality, jako je energetická náročnost pěstování, hnojiva, doprava, vyčerpání půdy. Dovedete si představit vytápění Prahy konopím? (možná by zhuleným jedincům stačila nižší teplota pro přežívání). Jaderná energie není žádná světlá věc; vím o tom hodně nejen z teorie, ale i z elektrárny, kterou jsem měl možnost několik let za provozu prolézat od reaktoru (za chodu) po úložiště (upozorňuji, nikdy jsem nebyl jejich zaměstnancem, byl jsem jen součástí jisté servisní firmy). Ten problém se jmenuje dlouhodobě vysoce aktivní nuklidy jako odpad. S nimi je to opravdu špatné, zahrabání 0,5-1,5 km pod zem považuji za krajně nevhodné - nebudu podrobně rozebírat. Ale je to prostě tak, je to dáno tím, že jsme se v získávání energie dostali hlouběji do nitra hmoty, no a ty nestabilní izotopy jsou prostě důsledek. Ostatně, jestli se podaří termojaderná syntéza, nějaké ty radioaktivní odpady budou taky. Asi nám však nějaká forma jaderné energie bude muset do budoucna naše potřeby zajistit. Já vidím perspektivu, alespoň pokud se vytápění týče, v použití tepelných čerpadel, poháněných elektřinou. Hrozně by se mi sluneční energie v létě naakumulovaná na celou zimu líbila (a hned bych se do realizace pustil), avšak to bychom museli získat nějakou formu hmoty, která by v malém objemu měla obrovskou tepelnou kapacitu, aby byl zásobník přijatelné velikosti (hmotnost by tak nevadila). Je možné, že časem fyzikové na něco takového přijdou (hmota s jinou kombinací kvarků, neutronium, atd), ale to už je úplně jiná písnička. Pavel Nedbal petr_p (anonym) 7. ledna 2003 ★ [ + ] 0 [0x] [ - ] ← pro ohodnocení komentáře se není nutné nikde registrovat → [/-/405] ← na komentář můžete odpovědět nebo ho sdílet Uvodni clanek mi prijde jen jako suche oznameni. Ator, chtel zrejme rozebehnout diskuzi na tema jaderna energetika. Pan Nedbal ve svem komentari vydi vec dost realisticky, rekneme "technicky", bez emoci. Zrejme protoze lide pracujici (nebo alespon... [celkem 1802 znaků] [zobrazit] Uvodni clanek mi prijde jen jako suche oznameni. Ator, chtel zrejme rozebehnout diskuzi na tema jaderna energetika. Pan Nedbal ve svem komentari vydi vec dost realisticky, rekneme "technicky", bez emoci. Zrejme protoze lide pracujici (nebo alespon pohybujici se at uz myslenkami nebo fyzicky) v nejakem oboru (v tomto pripade jaderna elektrarna) jsou blize danemu problemu a berou ho jako zamestani a ne jako namet vasnivych debat. A to se mi libi.<br> Muj nazor se jinak velmi shoduje s panem Nedbalem. Mnoho lidi si neuvedomuje, ze cely dnesni prumysl stoji a pada s fosilnimi palivy. Prijde mi docela paradoxni, ze stale vyuzivame v takove mire zdroje energie, jako v dobe parnich lokomotiv. Naprosto stejny princip, dokonce i chemicky: vydolujeme kus stare preslicky a ten zapalime. Problemem (krome exhalaci) je, ze v intervalu 50-100 let postupne fosilni paliva dojdou. A pokud se nevynalezne jiny zpusob ziskavani energie, tak jaderne elektrarny jsou jedinym resenim. Myslim si, ze dnesni technika a veda je natolik vyspela, ze pravdepodobnost zavazneho uniku radioaktivy z elektrarny je prakticky nulova (otazkou je, jestli vsechny elektrarny jak budou starnout, budou renovovany nebo zavirany - to je ale na investorech a na legislative). Probleme zustava nakonec jen vyhorele palivo. V porovnani s uhlim ho sice je mnohem mene, ale zato nebezpecne bude jeste po mnoho stovek-tisicu let (jedine ze by se dotahnul vyvoj rychlych reaktoru, ktere dokazou izotopy s dlouhym polocasem rozpadu premenit na izotopy s mnohem kratsim poloc. rozp. a jeste z toho ziskat energii). Je mi take jasne, ze prirodni uran jednou dojde, ale to uplyne mnoho, mnoho casu, mnohem vice nez v pripade fosilnich paliv. Jako reseni do vzdalene budoucnosti bych videl termojadernou fuzy. Ale ta je zatim v nedohlednu. Vojta 12. května 2003 ★ [ + ] 0 [0x] [ - ] ← pro ohodnocení komentáře se není nutné nikde registrovat → [/-/565] ← na komentář můžete odpovědět nebo ho sdílet to je jasný, zavřou je, až skončí jejich životnost, nevim co na tom autor shledává za senzačního, a pak se postaví nové JE, ale výkonější, proto jich bude míň, protože autor si jistě neuvědomuje, že je jaderná energie je zatim to nejekologičtější co lidi maj a taky bych rád věděl, jestli autor už má promyšleno jak by on sám zásoboval ohromné světové metropole el. energií, jinak než pomocí JE, že by řepkou??? :-))) adios chytrolínos .. HAMBAC 22. ledna 2005 ★ [ + ] 0 [0x] [ - ] ← pro ohodnocení komentáře se není nutné nikde registrovat → [/-/1128] ← na komentář můžete odpovědět nebo ho sdílet jak pracují jaderne a teúelne elektrarny HAMBAC 22. ledna 2005 ★ [ + ] 0 [0x] [ - ] ← pro ohodnocení komentáře se není nutné nikde registrovat → [/-/1129] ← na komentář můžete odpovědět nebo ho sdílet Jak pracijí jaderné a tepelné elektrárny centrum11@volny.cz (anonym) 10. května 2006 ← komentářů 2 ☯ -1 [1x] ★ [ + ] -1 [1x] [ - ] [dlouhé[x]] → [/-/9775] ← na komentář můžete odpovědět nebo ho sdílet Nejstarší využití energie hmoty. ... [celkem 21736 znaků] [zobrazit] Nejstarší využití energie hmoty. V době, kdy Aristoteles obeznámil svět fyziky s novým pojmem „éter“, byl tento fenomén již několik tisíciletí využíván. Éter je součástí energie, která v každé kultuře měla své pojmenování. Taoisté ji nazývali „čchi“, Babyloňané „ti“, Indové „Ódžas“, Japonci „rei ki“, Hebrejci „rauch“, Tibeťané „šugs rlung“, védské náboženství „prána“. O čtyři tisíce let později přidělil okultista Reichenbach prostorovému vyzařování životní energie jméno „ód“. V mnoha případech novodobé historie byla energie živé hmoty vyzařující do okolí označována jako „magnetismus“. Tento zavádějící název vycházel z předpokladu, že „magnetismus“ vzniká výhradně vlivem proudící krve, která vytváří v provazcích tepen, žil a vlásečnic elektromagnetické pole. Nesprávná teorie vyplynula z poznatku, že při zástavě srdce a následném zastavení proudící krve v těle zemřelého „magnetismus“ z těla nezmizel. Uvedená „tajemná“ energie ale zaslouženě vyvolává naši stále větší pozornost, proto by bylo vhodné její příliš dlouhé názvosloví sjednotit. V literatuře bývá často označována jako kosmická energie, tak jsme ji také nazvali v našem empirickém výzkumu a myslím, že tento název je výstižný. Ze stejného důvodu bude lepší, když první energetickou složku kosmické energie, kterou jsme dosud v našem výzkumu nazývali „energetický prostor“, budeme nazývat zažitým názvem aura. Kosmická energie se skládá ze tří energetických složek – aury, zón a interzón. Éter se skládá ze dvou energetických složek - zón a interzón. Kosmická energie = aura + zóny + interzóny Éter = zóny + interzóny Vlastnosti aury se vztahují na veškerou hmotu, nejen na organismy, jak je někdy uváděno. Experimentováním s aurou jsme dospěli k poznatku, že při vzájemném kontaktu aury dvou nebo více hmot splynou jejich aury v jednu větší společnou auru. Z dalších experimentů vyplynulo, že mezi hmotami, které společnou auru vytvářejí, dochází k pozvolným přestupům energie až do vyrovnání jejich energetických potenciálů. Tento fenomén, který nebyl dosud nikde popsán, umožňuje výklad pro mnohé nevysvětlené jevy. Nejde o nic nového - vlastnosti aury, které se budeme učit poznávat, využívali lidé již 2 000 roků před stavbou první pyramidy. Na www.miroslavprovod.com , v části „diagrams“ naleznete grafické znázornění tří složek kosmické energie - aury, zón a interzón, s podrobným výkladem jejich vlastností. Dosud nikdo neuspěl při hledání přesvědčivé motivace pro budování statisíců megalitických staveb, přičemž vlastnosti aury nabízejí průkazná vysvětlení. Umístíme-li horninu do aury vodního toku, aury obou hmot splynou v jednu společnou a hornina získává energii. Funguje to stejně, umístíme-li do aury vodního toku i jinou hmotu včetně organismů. Funguje to tak mezi hmotami všech prvků – ve společné auře hmota s menším energetickým potenciálem přejímá energii od hmoty s větším energetickým potenciálem. Příkladů energetického spolupůsobení hmot je bezpočet, podobně jako u jiného fyzikálního zákona. Velikostí aury je snadné manipulovat, nejrychleji a nejúčinněji toho lze dosáhnout pomocí skupin velkokapacitních kondenzátorů. Nedoporučujeme ale experimentovat s kondenzátory o vyšším napětí, dochází při tom ke zvyšování napětí na buněčných membránách, což se může projevit nejrůznějšími zdravotními anomáliemi. Vlastnosti aury nelze dát do souvislosti s účinkem, jaký bychom předpokládali. Negativně nás ovlivní aura skupiny kondenzátorů o poloměru 40 cm, naproti tomu je časem ověřeno, že aura mobilního telefonu o poloměru šesti metrů lidské zdraví neovlivní. Aura – první energetická složka každé hmoty – je známý název. V souvislosti s kosmickou energií jsou neznámými názvy zóny a interzóny, druhá a třetí energetická složka každé hmoty. Zóny kopírují tvar aury jako slupky a v různých rozestupech, většími vzdálenostmi od zdroje nabývají obřích rozměrů a jejich dosah nelze zjistit. Nevíme proč, ale každá třetí zóna je desetkrát širší než první a druhá zóna. V prostoru mezi zónami se nacházejí energeticky slabší interzóny. Jsou zpravidla čtyři, v některých případech je jich více a vždy se nacházejí blíže u zóny, která směřuje ke zdroji. Společně se zónami je jich velké množství a vytvářejí hustý trojrozměrný rastr – éter. V oblastech jakékoliv hmoty, tj. i v oblasti plynných planet nebo mraků, se tedy vždy setkáme se třemi složkami kosmické energie. Samostatnou auru, zóny a interzóny může mít kámen, hromada kamení, budova, seskupení budov, člověk, lidmi zaplněný sportovní stadion, potok, bouřkový mrak, strom, planeta – až do okamžiku, než dojde ke kontaktu s aurou jiné hmoty. V takovém případě obě splynou v jednu energeticky společnou hmotu se společnými energetickými složkami. Tak to funguje v převážné většině případů, jsou ale i výjimky. Naše planeta Země má nepochybně největší auru podle pravidla, které výše uvádím, všechny aury na Zemi by tedy měly mít se Zemí auru společnou. Není tomu tak, snad v budoucnosti něco napoví měřicí přístroje. Protínající se zóny a interzóny vyplňují povrch a okolní prostor naší nebo jakékoliv jiné planety. Tyto éterické složky jsou v prostoru celého vesmíru doslova všudypřítomné a od jejich proměnlivé éterické intenzity jsme schopni určit hustotou a složení jejich energetického zdrojového jádra, neboli strukturálního složení a podstaty jejich „mateřské“ hmoty. Každá hmota vytváří specifické šířky a vnitřní vzdálenosti mezi zónami a interzónami a také vytváří, resp. vysílá do okolního prostoru své specifické éterické složky – jakýsi pro danou hmotu charakteristický čárový kód. Není daleko doba, kdy za pomoci speciálních snímačů a výpočetní techniky budeme schopni identifikovat druh, množství a vzdálenost určitých prvků pod zemským povrchem a to do vzdálenosti několika kilometrů. Na naší planetě se tedy vždy v souvislosti s éterem setkáme se zónami a interzónami. Kosmickou energii a její tři energetické složky využívají lidé již tisíce let. Einstein existenci éteru svou neochvějnou logikou zavrhl a popřel. Éter nepodléhá gravitaci, je nehmotný – éter je „nic.“ Není vidět, nelze změřit ani zvážit. Vypočítat jej neumíme „NIC“ tedy nemůže existovat. Logika a znalosti současné fyziky nedovolují vědcům proti Einsteinovu vetu protestovat a existenci éteru znovu přijmout. Současná fyzika prostě není schopna na základě svých poznatků existenci éteru akceptovat, proto ji musí odmítat. Nehmotný nebo spíše jemně hmotný energetický éter však přesto existuje. Existenci éteru podporuje také satelitní optikou zadokumentovaná skutečnost, že oblaky nevysílají blesky pouze k jiným oblakům nebo k zemi, ale také na druhou stranu, někam do neznáma, směrem od Země. Kudy a kam teče tato nesmírná energie? Důvod a princip tohoto jevu nebyl dosud nikde vysvětlen. Stejné fyzikální vakuum se týká vzniku nesmírné energie až 1000 x energeticky vyšších nábojů blesků na Saturnu, jak je zdokumentovala sonda Cassini. Einstein byl bezesporu geniální, nebyl ale neomylný. V současnosti již např. víme, že rychlost světla není rychlostí maximální. Za nějaký čas již budeme také vědět, že tím, kdo se s hypotézou o éteru zmýlil, nebyl Aristoteles, nýbrž Einstein. Někteří jedinci, kteří dokáží neopticky identifikovat pohybující se živou hmotu, např. člověka a to i často na značnou vzdálenost, hovoří mnohdy o tom, že „registrují“ pohyb lidské aury. Tento termín je ale zavádějící a nesprávný. Energeticky průměrný jedinec má auru „tlustou,“ širokou, nebo spíše vysokou přibližně třicet centimetrů. Pokud tedy osoby s extrémně vyvinutou citlivostí registrují ve statické poloze pohyb éterických energetických složek pohybujícího se člověka, pak na značnou vzdálenost neregistrují pohyb samotné aury, nýbrž éterické prostorové „nárazy“ pohybujících se a od aury do okolního prostoru se „donekonečna rozprostřených“ éterických zón a interzón. Energetická hodnota hmoty (hladina kosmické energie) vzrůstá např. s rostoucím tlakem na danou hmotu. „Auru“ vody je možno mimo působícího tlaku také navýšit na ještě vyšší hladinu tepelným nebo mikrovlnným ohřevem. Dalšího energetického nárůstu u kapalin lze také docílit tzv. dynamizací. (V laboratoři dojde k dynamizaci prostým protřepáním, kterým docílíme mechanického intenzivního vzájemného tření molekul kapaliny. Zvýšeným vnitřním a vnějším třecím pohybem dynamizovaná mořská voda vykazuje u pobřeží vyšší vnitřní energetické hodnoty, jejichž navýšením dochází i k zvětšení okolní aury, resp. její kosmické energie.) Pozoruhodné je, že každá hmota má svou „energetickou paměť.“ Znamená to, že např. nerost, který po vystavení značnému tlaku získá nárůst hladiny kosmické energie, po odstranění působení tlaku svůj energetický náboj okamžitě neztrácí. Každá hmota má tedy určitou schopnost v sobě vytvořenou kosmickou energii na nějaký čas akumulovat. Všichni známe místa jako jsou Lurdy, kde v souvislosti s vodními prameny došlo ke spontánnímu uzdravení. Ve většině případů jsou na těchto místech vystavěny poutní kostely nad vodními prameny. Mnozí skeptici hovoří o zázračných vyléčeních na takovýchto místech nebo o nečekaných vyléčeních v obyčejných termálních lázních s neskrývaným despektem. V těchto případech jde o energeticky upravenou vodu, neboť tato voda byla v hlubinách země vystavena značnému tlaku a byla zahřátá. Je známo, že v některých lázních získává voda také energii z hornin obsahující energeticky silné kovové rudy. Existují i lázně, kde dochází k nečekaným uzdravením vlivem odebrané energie hlubinné vody od radioaktivních hornin, které obsahují např. vysoce energetický prvek uran. V některých lázních dochází k posílení tělesné energie pitím podzemní energeticky intenzivní vody, jinde zase přechází kosmická energie do těla při koupání, kdy dochází k plošnému přenosu kosmické energie z nabité vody do organismu pacienta. Je známo, že nemocný člověk často nepotřebuje pro své vyléčení speciální léky, nýbrž pouze dostatek „vnitřní,“ tj. kosmické energie, aby jeho tělo bylo schopno samo iniciovat léčebné procesy. Zejména starším osobám často chybí dostatek energie k pro vyléčení jejich zdravotního problému. Tělesné buňky mají u některých lidí mnohdy podstatně nižší intenzitu kosmické energie, než obsahují molekuly léčivé vody. Pobytem v energeticky vydatné vodě získávají buňky léčených osob vyšší energetickou hladinu na svých buněčných membránách, která je základním předpokladem správné funkce buněk a zároveň jakýmsi spouštěcím mechanismem pro jejich uzdravení. Energetické složky kosmické energie, mají ale v mnoha směrech velmi podobné vlastnosti jako energie elektrická. U složek neznámé podstaty vytvářející kosmickou energii také dochází u jakýchkoliv hrotů, podobně jako je tomu u elektronů, k fyzikálnímu jevu, který nazýváme „sání hrotem.“ Z oblastí vyšších energetických hladin se kosmická energie přesouvá do oblastí energií nižších. Zatímco u energie elektrické dochází k přesunu skokovou rychlostí, energie kosmická se přemisťuje mezi různými zdroji rychlostí mnohem pomalejší. Některé vlastnosti kosmické energie jsou od energie elektrické ale zcela odlišné. Elektromagnetické vlny nepronikají Faradayovou klecí, u kosmické energie je tomu jinak. Umístíme-li do trezoru (zdroje kosmické energie), jakýkoliv jiný zdroj kosmické energie, je s ním v interakci a výslednou hodnotou je součet obou energetických zdrojů. Stopy po manipulaci s kosmickou energií a s éterem procházejí celé věky. Nahlédneme tedy do historie a budeme zde společně objevovat nezměrné úsilí našich předků, kteří velmi dobře znali rovnici přímo úměrného vztahu a souvislosti mezi intenzitou éterického potenciálu svého těla a zajištění svého pevnějšího zdraví. Vyhodnotíme-li z hlediska kosmické energie megalitické stavby, zjistíme, že hornina ve tvaru hrotu umístěna do aury vodního toku, nebo do místa, které je aktivováno zónami vodního toku, získává od vodního zdroje energii a stává se menhirem. S ohledem na specifickou váhu a složení horniny získává stojící hrot – menhir - větší energetickou hodnotu, než by za stejných podmínek získal stojící hrot – člověk. Hornina funguje jako jakýsi energetický akumulátor. Horní více „dynamizované“ vodní toky s rychlejším průtokem a s kamenným podložím vykazují větší energii, než toky dolní s pomalejším průtokem po měkkém dnu. Dokazuje to i situování menhirů do prostorů horních vodních toků, zejména do prostorů jejich vnitřních ohybů, kde překrytím zahuštěné zóny vytvářejí vyšší energetickou hodnotu. Lze to snadno ověřit jednoduchým experimentem. Horninu o výšce asi 2 metry ovineme plastovou hadicí. Hodnotou její aury můžeme manipulovat počtem závitů hadice, nebo množstvím protékající vody. K energetickému nárůstu ale nedojde nijak rychle. Kosmická energie se přesunuje, jak jsme již uvedli, velmi pomalu. Nejde o „akceleraci,“ jako když v autě přidáváme plyn. Hmota horniny vykazuje značnou energetickou setrvačnost, k energetickému nárůstu bude docházet podle hmotnosti horniny po dobu několika hodin. Stejného energetického „dopingu,“ tj. nárůstu kosmické energie na buněčných membránách buněk lidského těla dosáhneme u osoby sedící na židli, která je desítkami závitů ovinuta plastovou hadicí s protékající vodou. Horninu lze aktivovat nejen energií vodních toků (podzemní prameny, potoky, řeky, mořské proudy), ale i jinými energetickými zdroji jako např.: kovy, ohněm, bouřkovými mraky a celou řadou jiných zdrojů. Klasickým příkladem pro energetický zisk horniny z éteru byl menhir „Mené er Groah“ (zničil jej úder blesku), vysoký 23,5 metru, u Locmariaqueru v Bretani. Jde o případ ojedinělý, ale nadmíru poučný, který dokumentuje znalosti dávných kultur o energetických vlastnostech éteru. Stavitelům bylo uloženo na daném místě vybudovat energetický zdroj s požadovanou kapacitou. Nejsnadnějším řešením by bylo hmotu vysokého menhiru rozložit do více menhirů. To ale nebylo možné, protože v nízkých polohách neposkytovaly zóny éteru dostatečnou hodnotu - ta se nacházela nad zemským povrchem výše. Stavitelé byli tak nuceni požadavek řešit vysokým menhirem. Obelisky budované v pozdějších kulturách měly stejnou energetickou podstatu jako menhir „Mené er Groah“. Osaměle stojící menhir byl nejjednodušší megalitickou stavbou, která mohla lidem doplňovat energii. Pro doplnění či navýšení hladiny kosmické energie v organismu nebylo ale nutné si sednout na několik hodin na vrchol menhiru. Bylo postačující, když se „léčená“ osoba nacházela pouze v prostoru aury menhiru nebo i v místě od menhiru vzdálenější zóny. Lidem neuniklo, že rychleji mohou získat větší množství energie v prostoru mezi dvěma nebo více menhiry, kde dochází k zahuštění jejich aury. To je inspirovalo k překrytí hrotu menhirů další horninou. Takto vznikl energeticky „hodnotnější“ dolmen. Dosud existující dolmeny lze počítat na statisíce. Dávní stavitelé dobře věděli, že není lhostejné, z jakého druhu hornin jsou „léčebné plošiny“ sestaveny. Snaha dosáhnout maximální hodnoty kosmické energie a schopnost porovnat velikost vzájemné energetické interakce související s vnitřní chemickou strukturou jednotlivých druhů hornin přinutila dávné šamany a léčitele k mnohdy velmi náročnému transportu odlišných kamenů. Tito stavitelé museli energetické hodnoty vzniklých vzájemných interakcí velmi dobře znát, neboť přestože měli možnost na menhirovou hrotovou nohu položit desku vytvářející dolmen z kamene nacházejícího se v blízkém okolí, transportovali strukturálně chemicky odlišné velké kameny často z velkých vzdáleností. Dalším vývojovým stupněm energetických staveb minulosti byly zikkuraty (Babylonská věž). Pokrok došel postupem času k poznatku, že hmota stavby, která získává energii z éterických zón, nemusí být monolit ani hornina, ale může to být také hlína ve větším množství. Navíc v zikkuratech byla hmota stavby aktivována kovem (na vrcholu byla umístěna socha božstva ze zlata). V pozdějších dobách bylo těchto poznatků využíváno u všech megalitických i sakrálních staveb. Věže se zvony, minarety s pozlacenými kopulemi apod. energii objektů dynamicky stále zvyšovaly. Nárůst kosmické energie ale není možné pro zdraví člověka využívat donekonečna stále v přímé úměrnosti. Při budování sakrálních staveb se časem dospělo k poznatku, že více znamená méně, jinými slovy - z hlediska poznatků současné vědy - bylo zjištěno, že překročení optimální hladiny náboje na buněčných membránách je pro zdraví člověka stejně nebo více nebezpečné, jako energetický deficit. Hmota stavby musela být pečlivě vyvážena energetickým ziskem, délkou pobytu ve svatyni a počtem lidí uvnitř se nacházejících. Z těchto důvodů byly fary budovány mimo energetický dosah sakrální stavby. Energetické regulace bylo snadné dosáhnout počtem a výškou věží. Věže tak získávají energii ze tří zdrojů – při průniku zónami éteru, podle známého jevu sáním hrotem a jsou aktivovány kovem zvonů. Nelze pominout polohu zvonů. V 15. a 16. století bývaly zvony zavěšovány také opačně než je obvyklé – srdcem nahoru. Bylo to výhodné zvláště pro těžké zvony, které tak bylo snadné rozhoupat – zvon se rozhoupal vlastní vahou a v pohybu dále udržoval šlapáním. Protože tento způsob zavěšování byl v 17. století považován za nekatolický, na většině věží byly takto umístěné zvony zavěšeny srdcem dolů. Jednoduchým experimentem je snadné prokázat, že zvony zavěšené srdcem dolů zvětšují základní energetickou hodnotu věže o 250 %. Pří zavěšení zvonu srdcem nahoru se základní energetická hodnota hmoty věže zmenší o 30 %. Tvar hmoty zvonu funguje podobně jako tvar hmoty vodního toku, kopule, nebo klenby: vytváří větší energetickou hustotu. Věže sakrálních staveb, které mají na svém vrcholu umístěný kalich (jde o podobný případ jako u zvonu zavěšeného srdcem nahoru), tím snižují energetickou hodnotu stavby. Vypočítat optimální množství hmoty a výšku věží před započetím stavby bylo s ohledem na vzniklé vztahy s energetikou okolních zón a interzón nemožné. Až v průběhu stavby se energetika objektu přizpůsobovala regulací objemu hmoty, množstvím kovů, energeticky silných krystalických polodrahokamů či výškou sacích hrotů na jejich optimální energetickou hodnotu. Charakteristickými energetickými znaky pro všechny druhy sakrálních staveb byla jejich nadměrná hmotnost, věže, oblé tvary a doplňkové aktivační prvky jako kovy, ohně apod. Motivace budování menhirů, dolmenů, kromlechů, mounds, mohyl a jiných podobných staveb byla obyčejně vysvětlována důvody astronomickými, kalendářními, zemědělskými a rituálními. Nelze se tomu divit, známé skutečnosti nemohly jiná zdůvodnění nabídnout. Ale jsou zde ještě mnohem záhadnější megalitické stavby – tisíce kamenných koulí o hmotnosti až 15 tun. Nacházejí se v Kostarice, na americkém kontinentě, a některé dokonce poblíž severního pólu. Pokusy o jejich zdůvodnění nebyly přesvědčivé, ale chápu to, bez znalostí struktury éteru to není možné. Hornina ve tvaru koule umístěná v zóně éteru, je energeticky aktivována a stane se samostatným zdrojem, který do prostoru vyzařuje kulovité zóny. Ty protínají jiné energeticky silnější éterové zóny, jsou s nimi v interakci, a svou vodivostí přivedou do místa, kde je umístěna kamenná koule větší množství kosmické energie. Je pravděpodobné, že kamenné hlavy Olméků přibližně o stejné hmotnosti, mohly mít podobnou funkci. Na planině Nazca jsou zvýrazněny zóny éteru v rovině terénu. Umělé podzemní toky sloužily k propojení zón a tak mohla být energie směrována na jiné místo. Neklamným důkazem o energetickém posílení zón na planině Nazca jsou řady kamenů umístěných v těsné blízkosti některých zón (kameny jsou se zónou v interakci). Současná architektura se energetikou staveb nezabývá, některá stavba může být „rakovinový dům“, nebo pouze plíživě negativně ovlivňuje své obyvatele. Skeptici mohou namítnout, že na ocelových konstrukcích mrakodrapů a jejich výškou by se negativní vliv musel výrazněji projevit. Vysvětlení lze nalézt v historii, když na americkém kontinentě lidé budovali více než sto tisíc mounds, důsledně dbali na to aby hliněné valy nebyly založeny na skalním podloží, ale pečlivě jej od nich odizolovali organickou hmotou. Stejné technologické postupy respektovali lidé i na evropském kontinentě při budování mohyl. Při stavbě mrakodrapů si nelze ani představit, že by mohly být založeny jinak než na pevném skalním podloží. Z toho lze odvodit, že kontakt stavby s kamennou základní spárou funguje jako uzemnění s tím, že energii odvádí do země. Jinak tomu ale mohlo být u některých nízkopodlažních staveb, založených na hliněných základových spárách. V těchto souvislostech by mohlo být zajímavé statisticky vyhodnotit úmrtnost v různých nemocnicích. Je nelehké uvěřit skutečnosti, že již lidé v dávnověku disponovali vědomostmi o éterické energii, kterou se naše civilizace bude učit poznávat. Průběh dvacátého století, kdy se tisíce vědců marně snažily odhalit tajemství megalitické kultury, potvrzuje, že vysvětlení se nenachází v oblasti známých skutečností. Odpověď na stavební hádanky naší historie jsme proto hledali jinde. Duben 2006 Miroslav Provod sen. + jun. centrum11@volny.cz (anonym) 19. září 2007 ← komentářů 2 ☯ -1 [1x] ★ [ + ] 0 [0x] [ - ] ← pro ohodnocení komentáře se není nutné nikde registrovat → [/-/10815] ← na komentář můžete odpovědět nebo ho sdílet Miroslav Provod centrum11@volny.cz ... [celkem 5102 znaků] [zobrazit] Miroslav Provod centrum11@volny.cz Energie tibetských klášterů Stejně jako rituální a sakrální stavby všude na Zemi jsou i tibetské kláštery aktivovány kosmickou energií. Pozoruhodné na tom je, že energetická intenzita jejich staveb je získávána neznámým způsobem – prostřednictvím rotačních těles. V klášterech jsou zabudovány modlitební mlýny (duté kovové válce podobné sudům), které mniši ručně uvádějí v rotační pohyb. V malém provedení jsou používány modlitební mlýnky, které jsou uváděny v rotační pohyb pomocí provázku se závažím. Kosmickou energii z modlitebních mlýnů lze transponovat na jinou hmotu, stejně jako to prokazujeme v jiných případech Doporučuji opakování dvou jednoduchých experimentů. Ruční modlitební mlýnek snadno vyrobíme z kovové konzervy o obsahu asi 200 ml. Minimálním otvorem odstraníme její obsah, v podélné ose vyvrtáme dva otvory, do kterých vsuneme šroubovák. Ve spodním okraji konzervy vyvrtáme otvor pro uchycení provázku o délce asi 10 cm, na jehož konci upevníme malé závaží. Bude-li asistent kmitavým pohybem ruky otáčet konzervou, každou minutou zaznamenáme nevídané zvětšování jeho aury. Objem aury má vzájemný vztah s kapacitou buněčných membrán. Další jednoduchý experiment prokazuje stejnou funkci velkých modlitebních mlýnů, kterými na rozdíl od malých mlýnků lze také manipulovat energetickou intenzitou hmoty kláštera. K provedení pokusu potřebujeme starý gramofon nebo jiné otáčecí zařízení a kovový hrnec, který umístíme na otáčecí desku. Podle pokynů, které popisuji v článku „Dowsing versus aura“ provedeme tři identifikace aury. 1. otočná deska, na které je umístěn hrnec se neotáčí 2. otáčející se hrnec je umístěn dnem nahoru 3. otáčející se hrnec je umístěn dnem dolů Snadno se tak přesvědčíme o energetické funkci modlitebních mlýnů a navíc si ověříme „zvonový efekt“ z 15. století, který níže opětovně popisuji. Pro doplnění energetické intenzity hmoty klášterů se používá ještě oheň v podobě máselných obětí stejně jako v jiných sakrálních stavbách se ke stejnému účelu používají svíce. Od jiných náboženských staveb se kláštery v Tibetu funkčně ničím neliší - je v nich vytvářeno energetické přepětí, ve kterém si přítomné osoby doplňují tělesnou energii. Rotační hmota produkuje kosmickou energii – je to další zajímavý poznatek, který funguje stejně i v jiných případech. Není snadné vyjmenovat rotační tělesa, která nás všude obklopují (astronomická tělesa, kola motorových vozidel, vlaků, turbin, tornáda a nespočet dalších případů). Dáme-li do souvislosti předchozí energetické poznatky s rotační energií, lze konstatovat, že pohyb hmoty produkuje kosmickou energii. V jednom z minulých článku „Dowsing versus aura“ popisuji graf narůstající velikosti aury nepohybujícího se automobilu. U pohybujícího se automobilu je nutné doplnit auru dle nových poznatků. V tomto případě může nárůst energie překročit dosud neznámou energetickou hranici a vyvolat tím mimo jiné opožděné reakce. Energie rotačních těles není jediným poznatkem tibetských klášterů, další zajímavou informaci lze získat z odpovědi na otázku proč právě v Tibetu byl zvolen odlišný energetický zdroj oproti jiným sakrálním stavbám?. Jednou z odpovědí může být, že ve vysokých polohách nejsou obvyklé zdroje dostatečně intenzivní. Je to nejen důležitá informace, která rozšiřuje vědomosti o vlastnostech kosmické energie ve vysokohorském prostředí, ale také podněcuje k dalším experimentům. Nové znalosti z výzkumu napovídají, že energetické a chemické vlastnosti kosmické energie jsou rozsáhlejší než jsme schopni domyslet. Miroslav Provod, září 2007 www.miroslavprovod.com V 15. a 16. století bývaly zvony zavěšovány také opačně než je obvyklé - srdcem nahoru. Bylo to výhodné zvláště pro těžké zvony, které tak bylo snadné rozhoupat - zvon se rozhoupal vlastní vahou a v pohybu dále udržoval šlapáním. Protože tento způsob zavěšování byl v 17. století považován za nekatolický, na většině věží byly takto umístěné zvony zavěšeny srdcem dolů. Zdůvodnění "nekatolický" se mi jevilo málo přesvědčivé pro množství pracných rekonstrukcí, zejména když se to netýkalo zvukového efektu a zavěšení nebylo viditelné. Abych se přesvědčil, jaký mohl být jiný důvod pro změnu v zavěšení zvonů, rozhodl jsem se celou věc zpětně prověřit. Výsledek se dostavil rychleji než jsem očekával, důvod nekatolický je nutné nahradit důvodem energetický. Jako maketu věže jsem použil jeden metr vysoký mramorový šestihran o hmotnosti asi 200 kg a postavil jsem jej do energetické zóny. Pro přehlednost jeho energetickou hodnotu nebudu konkretizovat a označím ji jako základní. Bronzový odlitek zvonu o hmotnosti 1,5 kg jsem umístil na maketu věže (srdcem dolů) a po krátké době se její základní hodnota zvětšila téměř na trojnásobek. Při umístění opačném (srdcem nahoru) se základní hodnota věže zmenšila asi o 20 %. Tento pokus jsem mnohokrát opakoval vždy se stejným výsledkem. Není tedy o čem diskutovat, pracná rekonstrukce kostelních věží byla pouze energetická záležitost. Miroslav Provod 19. září 2007 ★ [ + ] 0 [0x] [ - ] ← pro ohodnocení komentáře se není nutné nikde registrovat → [/-/10816] ← na komentář můžete odpovědět nebo ho sdílet Miroslav Provod centrum11@volny.cz ... [celkem 5102 znaků] [zobrazit] Miroslav Provod centrum11@volny.cz Energie tibetských klášterů Stejně jako rituální a sakrální stavby všude na Zemi jsou i tibetské kláštery aktivovány kosmickou energií. Pozoruhodné na tom je, že energetická intenzita jejich staveb je získávána neznámým způsobem – prostřednictvím rotačních těles. V klášterech jsou zabudovány modlitební mlýny (duté kovové válce podobné sudům), které mniši ručně uvádějí v rotační pohyb. V malém provedení jsou používány modlitební mlýnky, které jsou uváděny v rotační pohyb pomocí provázku se závažím. Kosmickou energii z modlitebních mlýnů lze transponovat na jinou hmotu, stejně jako to prokazujeme v jiných případech Doporučuji opakování dvou jednoduchých experimentů. Ruční modlitební mlýnek snadno vyrobíme z kovové konzervy o obsahu asi 200 ml. Minimálním otvorem odstraníme její obsah, v podélné ose vyvrtáme dva otvory, do kterých vsuneme šroubovák. Ve spodním okraji konzervy vyvrtáme otvor pro uchycení provázku o délce asi 10 cm, na jehož konci upevníme malé závaží. Bude-li asistent kmitavým pohybem ruky otáčet konzervou, každou minutou zaznamenáme nevídané zvětšování jeho aury. Objem aury má vzájemný vztah s kapacitou buněčných membrán. Další jednoduchý experiment prokazuje stejnou funkci velkých modlitebních mlýnů, kterými na rozdíl od malých mlýnků lze také manipulovat energetickou intenzitou hmoty kláštera. K provedení pokusu potřebujeme starý gramofon nebo jiné otáčecí zařízení a kovový hrnec, který umístíme na otáčecí desku. Podle pokynů, které popisuji v článku „Dowsing versus aura“ provedeme tři identifikace aury. 1. otočná deska, na které je umístěn hrnec se neotáčí 2. otáčející se hrnec je umístěn dnem nahoru 3. otáčející se hrnec je umístěn dnem dolů Snadno se tak přesvědčíme o energetické funkci modlitebních mlýnů a navíc si ověříme „zvonový efekt“ z 15. století, který níže opětovně popisuji. Pro doplnění energetické intenzity hmoty klášterů se používá ještě oheň v podobě máselných obětí stejně jako v jiných sakrálních stavbách se ke stejnému účelu používají svíce. Od jiných náboženských staveb se kláštery v Tibetu funkčně ničím neliší - je v nich vytvářeno energetické přepětí, ve kterém si přítomné osoby doplňují tělesnou energii. Rotační hmota produkuje kosmickou energii – je to další zajímavý poznatek, který funguje stejně i v jiných případech. Není snadné vyjmenovat rotační tělesa, která nás všude obklopují (astronomická tělesa, kola motorových vozidel, vlaků, turbin, tornáda a nespočet dalších případů). Dáme-li do souvislosti předchozí energetické poznatky s rotační energií, lze konstatovat, že pohyb hmoty produkuje kosmickou energii. V jednom z minulých článku „Dowsing versus aura“ popisuji graf narůstající velikosti aury nepohybujícího se automobilu. U pohybujícího se automobilu je nutné doplnit auru dle nových poznatků. V tomto případě může nárůst energie překročit dosud neznámou energetickou hranici a vyvolat tím mimo jiné opožděné reakce. Energie rotačních těles není jediným poznatkem tibetských klášterů, další zajímavou informaci lze získat z odpovědi na otázku proč právě v Tibetu byl zvolen odlišný energetický zdroj oproti jiným sakrálním stavbám?. Jednou z odpovědí může být, že ve vysokých polohách nejsou obvyklé zdroje dostatečně intenzivní. Je to nejen důležitá informace, která rozšiřuje vědomosti o vlastnostech kosmické energie ve vysokohorském prostředí, ale také podněcuje k dalším experimentům. Nové znalosti z výzkumu napovídají, že energetické a chemické vlastnosti kosmické energie jsou rozsáhlejší než jsme schopni domyslet. Miroslav Provod, září 2007 www.miroslavprovod.com V 15. a 16. století bývaly zvony zavěšovány také opačně než je obvyklé - srdcem nahoru. Bylo to výhodné zvláště pro těžké zvony, které tak bylo snadné rozhoupat - zvon se rozhoupal vlastní vahou a v pohybu dále udržoval šlapáním. Protože tento způsob zavěšování byl v 17. století považován za nekatolický, na většině věží byly takto umístěné zvony zavěšeny srdcem dolů. Zdůvodnění "nekatolický" se mi jevilo málo přesvědčivé pro množství pracných rekonstrukcí, zejména když se to netýkalo zvukového efektu a zavěšení nebylo viditelné. Abych se přesvědčil, jaký mohl být jiný důvod pro změnu v zavěšení zvonů, rozhodl jsem se celou věc zpětně prověřit. Výsledek se dostavil rychleji než jsem očekával, důvod nekatolický je nutné nahradit důvodem energetický. Jako maketu věže jsem použil jeden metr vysoký mramorový šestihran o hmotnosti asi 200 kg a postavil jsem jej do energetické zóny. Pro přehlednost jeho energetickou hodnotu nebudu konkretizovat a označím ji jako základní. Bronzový odlitek zvonu o hmotnosti 1,5 kg jsem umístil na maketu věže (srdcem dolů) a po krátké době se její základní hodnota zvětšila téměř na trojnásobek. Při umístění opačném (srdcem nahoru) se základní hodnota věže zmenšila asi o 20 %. Tento pokus jsem mnohokrát opakoval vždy se stejným výsledkem. Není tedy o čem diskutovat, pracná rekonstrukce kostelních věží byla pouze energetická záležitost. PMV 7. prosince 2008 ★ [ + ] 0 [0x] [ - ] ← pro ohodnocení komentáře se není nutné nikde registrovat → [/-/11501] ← na komentář můžete odpovědět nebo ho sdílet Co mají srágory pana Provoda společnýho s jadernou energií, Belgií nebo elektrárnama .. to mi někdo objasněte.

Pozor, vložením komentáře souhlasíte s pravidly hry TečkyCZ! [zobrazit pravidla] →

1. Uživatelé Internetu smějí komentář anonymně moderovat způsoby, o kterých rozhodne provozovatel webu (dále jen Provozovatel).
2. Komentáře bez uvedení e-mailové adresy autora budou viditelně označeny jako anonymní.
3. Provozovatel odstraní komentář pouze na základě a) e-mailem ověřené žádosti autora nebo b) rozhodnutí soudu České Republiky.
4. Provozovatel nenese odpovědnost za způsob, jakým uživatelé Internetu budou na komentář reagovat.
5. Provozovatel smí libovolně šířit komentář pod licencemi typu GNU-FDL, Creative Commons, apod. (cokoliv se mu bude hodit více).
6. Provozovatel smí libovolně měnit pravidla moderace příspěvků (včetně pravidel implicitní moderace nového příspěvku).
7. Provozovatel smí archivovat e-mailovou adresu uvedenou u příspěvku (ale nezpřístupní jí třetí straně jinak, než jako MD5 hash).
8. Provozovatel smí archivovat IP adresu, ze které byl vložen komentář (ale nezpřístupní jí třetí straně).

Ochrana proti spambotům - tři-krát-tři je ... ? (napište číslicí - nemělo by byt potřeba při zapnutém JavaScriptu)

Nekopírovat nikam Kopírovat na Identi.ca Kopírovat na Twitter Sociální síť (přihlaste se předem, 1. řádek<=96 znaků=status, zbytek=odkaz)
Držím se tématu Píšu na zeď vzkazů Píšu na zeď odkazů Chci dělat bordel !!!! :-) Offtopic resolver (týká se odpověď původního tématu, nebo patří jinam?)
Přezdívka (povinně) - nepoužívejte speciální znaky, mezery=podtržítka
E-mail (volitelně) - nebude zobrazen, zobrazí se ikonka z [www.gravatar.com]

Nelze použít HTML [zobrazit mikrosyntax] →

1. Konce řádků budou zachovány
2. Systém se pokusí o autodetekci platných URL (například http://www.domena.tld/cesta)
3. Vložení obrázku do textu: +URL (prozatím nelze kombinovat s vložením odkazu)
4. Odkaz na jeden konkrétní příspěvek: @přezdívka:id (předvyplňuje se automaticky při psaní odpovědi)
5. Odkaz na aktuální příspěvky pod danou přezdívkou: @přezdívka
6. Odkaz na aktuální příspěvky obsahující daný tag: #hashtag (hashtag má minimálně 4 znaky)
7. Zvýraznění části textu: *text*

Nápověda: ve vlastním zájmu uvádějte u komentářů pouze funkční a dostupnou e-mailovou adresu. Přezdívku, která je jednou spojená s konkrétní e-mailovou adresou, už nyní nelze bez zásahu administrátora serveru spojit s jinou adresou. Uvedením neplatné e-mailové adresy si v budoucnu znemožníte upload ikonky i možnost použít některé další chystané neanonymní funkce vázané na uvedení platné e-mailové adresy.

•  
• Komentáře →

• TALK - Nejnovější
• BUZZ - Ohodnocené
• BEST - Nejlepší nové
• Nejlepší relativně ★★★
• Nejlepší absolutně ★ NN
• Kontroverzní [NNx]-|NN|
• Nejdelší komentáře
•  

• Nástěnky →

• CHAT - Zeď vzkazů
• LINKS - Zeď odkazů
• TROLL - Dům hádek
•  

• Debaty →

• WALL - Nejnovější
• BUZZ - Ohodnocené
• Nejlepší relativně ☯☯☯
• Nejlepší absolutně ☯ NN
• Kontroverzní [NNx]-|NN|
• Nejvíce komentářů
• Kvalitní komentáře
• Nejvíce znaků
•  

• Články →

• HOME - Nejnovější
• BUZZ - Ohodnocené
• Nejzajímavější ★ ☯ NN
• Nejlepší relativně ★★★
• Nejlepší absolutně ★ NN
• Kontroverzní [NNx]-|NN|
• Nejčtenější průměrně
• Nejčtenější via Twitter
• Nejčtenější via Google
• Nejčtenější via Seznam
• Nejčtenější via NYX
• Nejčtenější via Facebook
• Nejčtenější via RSS kanál
• Všechny články
•  

• Ročníky →

• Nejčtenější v roce 2012
• Nejčtenější v roce 2011
• Nejčtenější v roce 2010
• Nejčtenější v roce 2009
• Nejčtenější v roce 2008
• Nejčtenější v roce 2007
• Nejčtenější v roce 2006
• Nejčtenější v roce 2005
• Nejčtenější v roce 2004
• Nejčtenější v roce 2003
• Nejčtenější v roce 2002
•  

• Rubriky →

• Akce, plány, termíny
• Audio, video, písemno
• Dojmy a pocity
• Experience
• Globální vesnice
• HowKnow
• Hrobor a smrtor
• Kosmír a věda
• Linux a internet
• Nesmrtelní chrousti
• Pí-ár a spam
• Povídky a fikce
• Samohyby
• Slunce, vítr, voda
• Technologické úlety
• TečkaCZ
• U.R.Log
• Vyšší dívčí
• Y2K012 bug
• Zátoka Pirátů
•  

• RSS kanály →

• RSS nových článků
• RSS komentářů (digest)
• RSS komentářů (<2 kB)
• RSS k. (24h >-1 digest)
• RSS k. (24h >-1 <2 kB)
• RSS tisk 7d+komentáře
•  

• Vzhled →

• DARK - Underground
• BIG - Alternative
• RED - Radical
• SERIF - Conservative
• LIGHT - Mainstream
• IVO - Seznamovič
•  

• Ostatní →

• Editorial, kontakt
• Statistiky obsahu
• Statistiky Toplist.cz
• Statistiky webserveru
• TečkaCZ na Identi.ca
• TečkaCZ na Twitteru
• TečkaCZ na Google+
• Transparentní účet u Fio
• Redakční systém