Anarchismus: tisíc cest a jeden cíl

To je trošku sokratovské s tím jeho "vím, že nic nevím". Já tedy nevím moc, ale celkem jist si jsem tím, že tvrdit, že nevím/nevíme/nevíte nic je cesta k rychlému konci, a tak něco málo řeknu úvodem.[http://www.anarchistfaq.org].

Podle některých je anarchismus liberalismem dovedeným do důsledků, podle druhých cestou k libertinskému komunismu, což je v jejich pojetí synonymum svobodné společnosti lidí si navzájem rovných a materiálně zabezpečených. Ať tak či tak je anarchismus projekt emancipační, filosofie a program svobodného jedince ve společnosti dalších svobodných ("Nikdo nemůže být doopravdy svobodný, pokud nejsou svobodní všichni.") Cest, názorů a způsobů jak toho dosáhnout je tolik jako anarchistů, ale obecně jsou podle některých shodných rysů a postupů definovány tři čtyři proudy, které mají dnes jakýs takýs význam (a nečekejte ode mě, že řeknu, že některý je Yamaguchi-Gumi anarchistické Yakuzy [http://vikingphoenix.com/public/JapanIncorporated/ultranationalists/yakuza.htm] o:). Z Tuckera, Thoraua, Stirnera vzešel proud individualistický, z Proudhona mutualistický, federalistický z Bakunina a Kropotkin byl praotcem anarchokomunismu. Jak šel čas a leccos se měnilo, krom poťouchlého úsměvu nad úspěchem V. Železného v senátních volbách, který zůstával věčný. Měnil se i anarchismus, jeho vnímání a podoby. Přes heroickou první polovinu minulého století, přes úlety 60. a 70. let, jsme se dopracovali k začátku století 21.

Dnes u nás, v zemích českých, působí dnes tři anarchistické organizace, jedna anarcho-feministická a jedna anti-fašistická, a pak tu najde celá řada autonomních, anarchistických, radikálně-demokratických apod. iniciativ, skupinek a entit rozličných. Ale poněvadž jsem xChaosovi nadhodil organizace, které jsou u nás, tak sepíšu ty hlavní a pokračování nechám na příště.

Budu to brát podle abecedy, abych se vyvaroval faux pas. První v pořadníku je Antifašistická akce [afa-cz.antifa.net]. Jak je z názvu jasné, jsou to ti nejdrsnější ženy a muži z anarchistického hnutí, kteří se věnují monitorování a potírání neonacistických a fašistických jedinců, skupin a skupinek. Druhá v těsném závěsu je Československá anarchistická federace [www.csaf.cz]. To je nejstarší v současnosti působící organizace. Můžeme vést polemiku, jestli "nejrozumnější" (jak říká xChaos) nebo prostě jen nejfragmentovanější. Rozhodně se v ní setkává nejvíc proudů, lidí a názorů, včetně anarchoindividualismu, či libertariánství. Třetí je Federace sociálních anarchistů [fsa.anarchismus.org], která se programově orientuje na pár věcí, o kterých bychom mohli mluvit dlouho. Mezi nimi má svoji roli třídní boj. A to je věc, kterou ne každý chápe, že. "Třídní boj" je termín pro popis situace, kdy existují dvě nebo více skupin/tříd lidí, kteří mají rozdílné zájmy (např. zaměstnavatelé a zaměstnanci) a ty zájmy se navzájem kříží a vůbec se spolu tak nějak střetávají, že ano, přátelé. :)

Franta Gellner:
Ať žije sociální demokracie!

Mě hřměla hlavou báseň s divým průvodem:
Tisíců proletářů prudkým pochodem. -
Vše marno... V duši zbyla disharmonie.
Ať žije sociální demokracie!
Zmizela romantika z doby komuny.
Lid má teď v parlamentech svoje tribuny.
Na ministra to přived soudruh z Francie!
Ať žije sociální demokracie!
Lid dělný zápasí na schůzi, v redakci
za potlesku burziánů proti reakci.
Volnost, jíž neznáme, vždy v nebezpečí je!
Ať žije sociální demokracie!
Stát chápe sociální úkoly. K posledu
bude mít každý otrok svůj krajíc k obědu!
- A běh světa dle Marxe beztak jistý je -
Ať žije sociální demokracie!
Je třeba rezignaci tiché navykat.
Již nezavlaje modrá blůza z barikád...
Vše marno... V duši zbyla disharmonie.
Ať žije sociální demokracie!

Čtvrtá je Feministická skupina 8. března [fs8brezna.ecn.cz]. Do děvčat se radši moc navážet nebudu a neradím to ani vám. Jednak to nemají rády, a pak - patří mezi ty, které se s tím rozhodly něco udělat. Ale to koneckonců zjistíte sami, jestli se s nimi rozhodnete seznámit. A abych nezapomněl na svoji nejmilejší, se kterou se nejradši hádám na internetu, protože to přináší vskutku výjimečné a roztomilé zvraty v mém životě, ale která bohužel patří podle abecedy na místo poslední: Organizace revolučních anarchistů Solidarita [www.solidarita.org]. Jejím programem je víceméně totéž, co hlásá Federace sociálních anarchistů. Solidarita je ovšem rafinovaná a ráda noblesně zahýří i diktaturou proletariátu a nepohrdne starým dobrým Marxem, takže asi není tak úplně anarchistická... ale zas je s ní legrace. :)

Tak to tedy vypadá. Máme to hezky nalinkované, zařazené do škatulek, sys-te-ma-ti-zo-va-né. Ale to není konec dějin [http://www.sais-jhu.edu/faculty/fukuyama] :). Konečně, jak říkával Bakunin: "ani ta nejlepší Ústava by mě neuspokojila.... chci bouři a život, život bez zákonů a tudíž svobodný." Netřeba uzavírat kapitoly, lámat hole, házet flinty do žita a dělat podobně výstřední věci. Anarchistů je totiž spousta a jsou tu už skoro dvě stovky let. Anarchisté jsou intelektuálové zavření ve svých pracovnách i umělci a bohémové, jsou to stávkující dělníci a rozjívená mládež metající dlažební kostky, vegetariáni i masožravci, mírumilovní pacifisté i vojáci, zachmuření militanti v černém, kteří bijí agresivní, málo progresivní idioty a/anebo fašisty, jsou to básníci  i opilci, feťáci i abstinenti, křesťané, ateisté, budhisté, politici i teroristé, tolerantní i dogmatici, hackeři i primitivisté, chudí a bohatí. To bude tím, že jsou lidé. Možná tím, že nejsou stejní. Možná to bude dokonce tím, ó hrůza, že ani stejní být nemohou. To proto, že anarchismus je o svobodě, ne o otroctví, vzorcích a modelech, typologii, schématu, podobnosti a konformitě.

Jo, je to tak. Máte s tím nějaký problém, eh? Já vím, že pro spoustu lidí je svoboda dost strašidelná představa. Svoboda není procházka růžovým sadem. Svoboda je svoboda. "Think about the monkeys shot into space. Without their death, their pain, without their sacrifice, we would have nothing!" [Palahniuk, Chuck. Fight Club. Henry Holt Company New York, New York,1996; http://64.176.54.36] Pravil klasik. Tak nás neserte. :)