Google obvinil Čínu, že pokoutně blokuje Gmail

Čína podle všeho hodlá využít své technologické převahy k tomu, aby zcela vyloučila jakoukoliv možnost, že by organizovanost jejích vlastních občanů třeba někdy mohla dojít tak daleko, jako v posledních měsících v arabském světě:

• Google accuses China of interfering with Gmail email system [www.guardian.co.uk]
• Google Accuses China of Interfering With Gmail [tech.slashdot.org]
• Čína blokuje Gmail tak, aby to vyzeralo na problémy Gmailu [www.dsl.sk]

Jde zhruba o to, že pokud někomu plošně zablokujete přístup ke službě, která všem okolo postižené osoby normálně funguje, tak je to podezřelé: je jasné, že tady není něco v pořádku. Naproti tomu - pokud jste schopni odepření přístupu ke službě maskovat jako technický problém toho, kdo danou službu poskytuje, tak se pouštíte do určitého druhu sofistikované špionážní hry s vlastními občany. Což je v čínských podmínkách něco nového: převažující emoce, které tam mocenskému systému sloužily k ovládání obyvatelstva, byly převážně slepá loajalita na jedné straně a přímočarý strach z represe na druhé straně. Vyvolávání pocitu neurčité nejistoty a hra s možností dvojího výkladu situace naproti tomu nasvědčuje tomu, že se mocenský systém snaží posunout někam dál.

Celá záležitost vypadá překvapivě promyšleně, pokud si uvědomíme, že kromě tisíců jiných snad omezit svobodu Internetu se Čína pokusila ovládnout hrubou silou i telefonní/mobilní sítě, a snaží se - zřejmě pomocí softwaru pro rozpoznání hlasu - automaticky cenzurovat nevhodné telefonní hovory uprostřed věty [yro.slashdot.org]. Je jasné, že do něčeho takového se může pustit jen mocenský systém ve fázi naprostého zoufalství a bezradnosti. Ne, že bych si nebyl prakticky jistý, že u nás na Západě je už dávno využíván systém automatického rozpoznání hlasu pro monitorování telefonních hovorů (např. pod záminkou boje proti terorismu terorismu, apod.) - ale síla tohoto systému spočívá v tom, že jde v podstatě o "honeypot" : běžný občan si ani neuvědomuje, že je jeho hovor monitorován, chová se tudíž relativně svobodně a bezelstně - a pokud má skutečně teroristické záměry, tak se nechá klidně dovést až do bodu, kdy mu agenti tajných služeb podstrčí auto s atrapou výbušnin a on ho jde klidně zaparkovat někam na veřejné prostranství (podobný systém vypadá strašně rafinovaně a bude tak vypadat až do chvíle, než si nějaký dvojí agent přesvědčený, že jde jen o špionážní/zpravodajskou hru splete atrapu výbušniny se skutečnou bombou... nebo než si začnou mladí teroristé po nocích číst klasické západní špionážní romány).

Každopádně - pustit se nejen do pasivních odposlechů, ale rovnou do automatické cenzury telefonních hovorů je příkladem kombinace těch nejprimitivnějších mocenských praktik s tou nejvyspělejší technologií. Celé to pochopitelně může vést k bolestivým a nepříjemným omylům a hlavně: podobně, jako když budete plošně cenzurovat klíčové slovo "jasmín" ve vyhledávačích, tak tím vlastně i dané informací dosud nezasažené části populace prozrazujete, že se něco podstatného děje - zneklidníte tím i ty, kteří dosud byli v naprostém klidu a spokojeně si užívali mírného růstu životní úrovně v mezích zákona.

Čína pravděpodobně postupně upustí od snah o cenzuru obsahu médií a komunikačních sítí hrubou silou, a dříve nebo později se začne učit od vyspělejších zemí - viz např. zprávy o tom, že americká špionážní operace se zaměřuje na manipulaci sociálních sítí [blisty.cz] - to jsou přesně ty věci, u kterých měl člověk vždy neurčitý pocit, že se docela dobře mohou dít, druhak v zásadě smutné záležitosti, které pak automaticky znevěrohodňují i autentická svědectví z válkami postižených oblastí. Samozřejmě - úspěšné zpravodajské hry Západu sehrály důležitou roli v porážce nacistického Německa za 2. světové války, to ano. Ale tehdy bylo zcela jasné, kdo jsou "my" a kdo jsou "oni" - použití těch samých mechanismů uvnitř demokratické společnosti, která se nenachází ve stavu války, by nakonec mohlo vést naprosto doslova k "naprosté ztrátě důvěry" - a to nikoliv ve smyslu, v jakém tento obrat rétoricky používají opoziční politici a kritičtí novináři: opak důvěry není její absence, ale paranoia.

Lze se pak divit radikálům, kteří po městě vylepují nálepky s textem "nevěřte nikomu - ani nám" ? Ve skutečnosti je to logický závěr, který v každém soudném člověku moderní mediální masáž musí nutně vyvolat: jakékoliv médium, které nabízí jednostranný pohled na věc a trvá na tom, že je mu nutné bezvýhradně důvěřovat, se stává nevěrohodným samo o sobě. Stejně jako skutečně fungující reklama se od hloupých spotů (které jsou do jisté spíše formou přesunů daňovách úniků směrem od transparentně hospodařících korporací k nepřehledné džungli kreativních reklamních agentur, zaměstnávajících kamarády kamarádů) vyvíjí směrem k profesionálnímu pí-ár, produkt placementu, virálu, apod.- tak skutečně fungující manipulace veřejnosti se vyvíjí směrem od přímočaré tupé propagandy vrcholného 20. století směrem k sofistikované mlze "důvěryhodných" virtuálních identit a nejrůznějších leaků a kontra-leaků, apod.