Co (ne)víme nejen o #tunis #egypt - ale hlavně o #bahrain #libya #iran #revolution?

Dobře, přeci jenom na začátku krátký komentář k egyptské uvidíme-jestli-revoluci (musíme si asi počkat do voleb) - tedy samozřejmě, kromě ikonky článku:

Během demonstrací v Egyptě bylo zřejmé, že diktátor Mubarak je hlavním spojencem USA a Izraele v oblasti, a garantem desítky let staré mírové smlouvy. A jako Evropané jsme měli pocit, že toto se nás přece netýká... to je zase jen nějaký Blízký východ, kde se to přece "mele" pořád...

...jenže: "severoafrický" (reálně: stejně blízkovýchodní jako všichni okolo) diktátor Kaddáfí si "koupil" toleranci (či "přimhouření oka") Evropy jednoduše obrovskými (a snadno těžitelnými) ropnými zásobami, kterými Libye disponuje. Drtivá většina těžby ropy v Lybii směřuje do Evropy, zejména pak do Itálie. Evropa dnes importuje více ropy z Lybie, než ze Saúdské Arábie (zdroj tohoto tvrzení: televize Al Džazíra) - zatímco Egypt (jak bude diskutováno v zatím nedokončeném článku o revoluci v Egyptě) právě letos přestal být exportérem ropy, a stěží uspokojuje svojí vlatní domácí poptávku (ale peak oil je samozřejmě jen alarmistická konspirační teorie, kterou je nadále zbytečné brát vážně, že ano...)

Tunis byl jen taková zkouška nanečisto - v zemi, kterou většina lidí vnímala jen jako (spíše-luxusní) prázdninovou destinaci. Komentáře našich médií byly proto spíše rozpačité a mlhavé - a vývoj této země se přitom zdá zatím nejvíce směřovat k demokracii evropského typu. Egypt možná vnímala jako (spíše-levnou) prázdninovou destinaci Evropa - možná proto už přilákal trochu více zájmu našich médií, že v té zemi neustále pobývali nějací turisté, které šlo sledovat, apod. - ale navzdory tomu: diktátor Mubarak byl poměrně nákladným "želízkem v ohni", který v regionu celkem jednoznačně hájil zájmy USA a Izraele (toto je nestranné konstatování, které podle mě musí přiznat i ti, kteří zájmy Izraele a způsob jejich prosazování v regionu spíše obhajují). Možná si ho jen USA vzhledem k finanční krizi už zkrátka nemohli dovolit dále vydržovat ? Bylo vše skutečně tak spontánní, jak se zdá ? Kdo ví.... moc tam zatím drží armáda, jestli jí předá civilistům, to se ukáže až na podzim. Ale minimálně jim už zase šlape Internet :-) Proti těmto dvěma případům stojí velice odlišná situace v Bahrainu a Libyi: Bahrain jsme všichni vnímali jen jako příslovečně bohatý ropný emirát, a neměli jsme potuchy, že jeho obyvatelé to mohou prožívat jinak, než dejme tomu obyvatelé sousedního Kataru, Emirátů, apod. - tedy jako svého druhu "welfare diktaturu" - jakýsi luxusní hotel, kde se platí konsensem. A Libye byla zase ještě něco úplně odlišného opak: celá léta byla prezentována západními médii jako poměrně drakonická diktatura (kterou nepochybně je, jak nynější události nade vší pochybnost prokázaly), podporující světový terorismus (což také nejpsíš celá léta byla pravda - minimálně v kauze pumového útoku na americký Boeing nad Lockerbie). Jenže ouha: zatímco USA by pád Kaddáfího, tohoto obskurního až excentrického samovládce v modrém pyžamu, nejspíš vzhledem k historickým reminiscencím spíše uvítaly - tak Evropa se mezitím stala jeho velice významným obchodním partnerem a investorem, a vzhledem k poklesu těžby ropy v Severním moři (vydržte - na odkaz dojde - nestíhám dokončovat články... nikdo mi za to neplatí...) se dá říct, že velká část zejména jižní a jihozápadní Evropy je dnes na libyjské ropě strategicky závislá - a v případě jejího nedostatku může reálně čelit ekonomickým problémům (ano - jde zejména o tu část Evropy, která tradičně čelí rozpočtovým deficitům, apod.).

Současná vlna revolucí v arabském světě je tak úzce provázána s Internetem jako s hlavním zpravodajským i organizačním médiem, že to zkrátka nemohlo informačně-technologicky zvídavé médium, jako je TečkaCZ, ponechat bez povšimnutí: všeobecně se očekávalo, že již rok 2010 se stane rokem, ve kterém význam Internetu přeroste význam televize: ale tento zvláštní "mediální fázový přechod" neprobíhá zjevně všude na světě ve stejný okamžik - a to co pozorujeme v diskutované oblasti, zřejmě naznačuje, že tento "sociální fázový přechod" může probíhat tím krvavěji a bouřlivěji, čím rigidnější byla společnost ve fázi, kdy k ní dorazí. A pokud byste chtěli roli Internetu podceňovat - co říkáte na to, že Google nabídla svojí službu strojového rozeznávání hlasu ke zřízení služby Google and Twitter have launched a service which circumvents the ban on net services in Egypt [www.bbc.co.uk] ? (poznámka - to samé zřejmě mají k dispozici i demonstranti v Libyi - pokud jim Kaddáfí neodstřihne i telefony a mobily, kromě Internetu...). Skutečně komická je v tomto ohledu paranoidní reakce čínského systému, který nakonec nejspíš svými humpoláckými a neumělými cenzorskými zásahy spíš k protestům přivolá pozornost, spíše než aby je utajil (pokud začnete v miliardové zemi na Internetu plošně cenzurovat slovo "jasmín", tak i lidé zcela bez zájmu o politiku nakonec nejspíš pochopí, že se něco děje... společnost je nelineární systém)

Proti brutálním represím vůči demonstrantům by jistě bylo na místě protestovat trochu hlasitěji, a nemyslet pořád jen na ekonomické zájmy vlastního regionu - nemyslíte ? Stovky mrtvých jsou už přeci jen moc... a co je nejhorší - prakticky všechna čísla, která přináší Twitter (sledujte tag #libya), potvrzuje s jedno či dvoudenním zpožděním i BBC....

• The difficulty of reporting from inside Libya [www.bbc.co.uk]
• Libya Blocks Internet Access As Citizens Protest [politics.slashdot.org]
• Libyan authorities cut off nation's Internet access: report [www.stumbleupon.com]
• Amnesty: Libyan Leader must end spiralling killings [www.libyafeb17.com] (Amnesty International má v oblasti své informátory)
• Libya protests: Gaddafi's son warns of civil war [www.bbc.co.uk]
• Lidová kancelář Velké libyjské arabské lidové socialistické džamáhírije [www.mzv.cz] (pokud by snad někdo chtěl protestovat proti násilí tak trapným způsobem, že vylezete ven na mráz - místo abyste seděli v teple u Twitteru...)

Přišlo mi, že větší pozornost, než dění v Libyi, věnovala média událostem v Bahrainu: důvodem zřejmě bude jednak celkově lepší telekomunikační dostupnost této malé, bohaté a vyspělé země, jednak třeba i to, že známá panarabská zpravodajská televizi Al Džazíra sídlí přímo v nedalekém Kataru - takže událostem odehrávající se přímo "za rohem" logicky věnovala maximální pozornost. Mě ovšem v bookmarkách tradičně uvízly spíš odkazy na BBC, i když internetové vysílání Al Džazíry jsem včera nějaký čas sledoval:

• Bahrain troops 'fire on crowds' [www.bbc.co.uk]
• Bahrain unrest: Protesters enter symbolic Pearl Square [www.bbc.co.uk]

Jak jsem předvídal - pro Západ je poměrně těžké pracovat na rozvíjení vlastních právních a mocenských nástrojích kontroly Internetu, a současně kritizovat její omezení v zemích, kde svoboda projevu na Internetu bezprostředně vede k pádu diktatur (někdy i "prozápadních") - viz třeba tento text: "Internet Freedom" in the Age of Assange [www.foreignpolicy.com]

Cituji: Clinton acknowledged -- without naming specific cases -- the extent to which the United States and other democracies face their own unresolved dilemmas about the Internet age. These include the difficulty of balancing the legitimate needs for law enforcement and intellectual property protection with the imperative of protecting free expression, privacy and other civil liberties.

A na závěr - pokud si opravdu chcete připadat tak odcizeně od živých lidí, jak by odpovídalo tomu, že žijete v roce 2011, tak můžete na automaticky generovaných novinách Paper.li (které vznikají agregací článků odkazovaných ze sociálních sítí - opět, dozvíte se v samostatném článku - dokonce už převzali i jeden můj vlastní tweet, což jsem se pak dozvěděl z jiného tweetu :-) ) sledovat určitý relevantní tag - např. The #revolution Daily [paper.li] ...