#Filosofie není týmová hra... aneb nyní něco opravdu divného

Upozorňuji, že je to opravdu hodně divné, a i když jsem tím zatím listoval jen letmo, tak stylově to opravdu poněkud připomíná některé excentričtější francouzské filosofy, řazené obvykle do škatulky "postmodernismus". Akorát, že tenhle kluk to poněkud špatně pochopil - a místo aby vyrazil do kavárny (případně na online chat - píše se 21. století) (neúspěšně) balit na svoje dílo mladé nihilistické studentky (případně teda natruc nihilistické studenty, pokud by šlo vyznavače geneder studies hrajícího si na gaye nebo bisexuála), tak ho nějak pojal až příliš experimentálně doslova, a prohlásil, že to, zda dílo bude zcenuzorováno, bude testem svobody projevu. Jeho dílo (pokud mohu posuzovat) zcenzurováno (zatím) nebylo, takže se jeho teorie ukázala jako chybná, což se ovšem on už posmrtně nedozví - nicméně, pro nás ostatní to může být náznak, že opakováním téhož experimentu bychom se pravděpodobně nic zajímavého nedozvěděli... i když samozřejmě těžko říct :-) Každopádně - v souladu se svými vlastními úvahami zřejmě dosáhl šíření svých memů na úkor šíření svých genů (pokud to celé není hoax nebo pokud součástí jeho komplotu nebylo navíc ještě darování spermatu do nějaké VIP spermobanky :-)

Celou kauzu bych charakterizoval jako nešťastný příklad oběti nakažlivé "memózy", která ho v tomto případě stála život. Některé memy se zkrátka chovají tak trochu jako virus rýmy (šíří se "intelektuálním kýcháním"), jiné mohou být nebezpečné jako virus eboly. Na druhou stranu - memy, které vedou svého nositele k přímému fyzickému ničení nositelů jiných genů nebo memů, mohou být ještě daleko zhoubnější, než tento mem, který dává přednost až posmrtnému šíření po fyzické likvidaci svého hostitele...

Jak napsal jeden komentátor: The metaphysics of nihilism are just wrong and it's a real shame that someone with a higher intellect couldn't shepherd this poor soul out of the darkness that he wandered into. - ve skutečnosti, nihilismus sice má pár zajímavých nápadů - ale pokud jste filosof, tak je životu nebezpečné zkusit z něj udělat své metafyzické paradigma :-)

Názvy některý kapitol jsou přitom skutečně vtipné - např. "From Hobbits to Hobbes" - a dílo se také odkazuje na velice aktuální téma, kterým je technologická singularita. Autor evidentně četl "proroka" technologické singularity Ray Kurzweila, a jeho strach ze vzniku "technologického Boha" (který je obyvkle označován jako Singularita) není zcela neopodstatněný v éře, kdy se Google poměrně otevřeně snaží změnit svojí obří databázi a konglomerát vyhledávacích algoritmů v první umělou inteligenci - a kdy Facebook disponuje neméně mamutí databází aktuálních osobních informací, která má zřejmě podobný potenciál.

Celé je to ovšem slušně šílené, a naznačuje to určité meze, za které se postmodernismus (určený podle mě původně především pro pobavení ostatních podobně postižených intelektuálů ve vinárnách - a ne pro neosobní kopírování elektronickou cestou) nebude schopen nikdy dostat.

Můj závěr je, že jsme v zásadě iracionální bytosti, které může přílišná dávka čiré abstrakce snadno zahubit. Ale k sebevraždě vedou často pocity viny a méněcennosti - které mají svůj původ obvykle ve společnosti kolem jedince, která tak či onak potřebuje jedince "donutit ke spolupráci". Dnešní společnost spíše cenzuruje myšlenky, které by citlivé jedince mohly od pocitu viny a historické odpovědnosti osvobodit - a místo toho propaguje spíše přímé odstranění negativních emocí technologickou cestou (antidepresiva), což umožňuje přemýšlejícímu jedinci stát se nositelem bezvýchodných memů, aniž by se s nimi identifikoval.

Resp. někdy je jako protilék podáván černý humor - neboli cvičení se v tom "nebrat vážně informace, kterým jste vystaveni, a myšlenky, které ve vás tyto informace vyvolávají". Případ tohoto filosofa lze tedy pokládat za krajní případ pokusu o blasfemický vtip, kterým by pobavil svojí depresemi zachvácenou mysl.

Pokud bych chtěl být opravdu černě ironický, tak bych také mohl konstatovat, že může jít i o svéráznou odpověď palestinckým sebevevražedným atentátníkům a atentátnicím, pojatou poněkud ve stylu filmu Life of Brian - čímt se obloukem vracíme zpět k těm Monty Python...

Každopádně - "vzkaz sebevraha" bude pro otrlé asi zajímavé čtení: i když rád bych je varoval, že podobně zmateně se předtím vyjadřovalo více myslitelů - aniž by nutně pocítili nutkání k unáhlenému experimentování s vlastní existencí. Pro mě osobně osobně byla východiskem z podobných psychických stavů velmi zhruba již zmíněná úvaha, že zkrátka nejsem racionální bytost a je ztráta času si na ní hrát.