#Wikileaks - Návrat velkého Blondýna aneb 1. světová informační válka

Bradley Manning byl zmiňován také v reportáži týkající se nestandardních tahanic o propuštění Juliana Assangeho z britského vězení na kauci [www.guardian.co.uk] (v současné době již kauce přijata byla). Zdá se, že fraška s obviněním z "překvapivého sexu" už brzy skončí - USA chystají vlastní obvinění ze "spiknutí" a Julian Assange se pak možná stane skutečným politickým vězněm ve stylu 50. let 20. století (nebo ve stylu Číny 21. století)

Tady je nutné zdůraznit, že kritici Bradleyho Maninga [www.onwar.eu] (víceméně vojenští novináři, pokud jsem to pochopil) tvrdí, že "pokud by pan Manning chtěl skutečně dané depeše číst a nikoliv vynést, musel by v případě, že by přečtení jedné depeše trvalo jednu minutu, strávit čtením necelé dva roky. Jakékoliv stahování v rychlejším tempu je jasná známka špatného úmyslu" - jenže tady je nutné odlišit stávající systém transparentního zveřejnění (který pravda byl použit ve zvláštní selektivní spolupráci s masovými médii jako jistá nespecifická forma nátlaku na americkou vládu...) od skutečné špionáže ve prospěch nepřítele: Manning pouze poukázal na to, že stejné informace dost možná jiní agenti najatí netransparentními silami (včetně států otevřeně nepřátelských k USA) už dávno vynesli také - ale na rozdíl od něj je zpenžili, nenechali se dopadnout a nejsou dnes mučeni samovazbou.

Osobně musím říct, že pro mě je vojín Manning skutečně hrdinou, zatímco Julian Assange se mi teď jeví spíše jako ne příliš obratný spekulant s cennými informacemi. Ano, jistě - Bradly Manning věděl, do čeho jde, když se přihlásil do služby jako profesionální voják, dnešní války USA nevyužívají nucených odvodů, jako válka ve Vietnamu v 60. letech. Ale to, že informace nevynesl se zištným úmyslem, a to že riskoval ve prospěch instituce, snažící se o prošetření válečných zločinů a znemožnění budoucích válek, to činí celou situaci mimořádně zajímavou.

Připusťme si, že my všichni se celou situací především nesmírně bavíme - je to pro nás spektákl, infotainment, je to zábavnější než produkty zábavního průmysl, je to jízda. Dobře, Assange se možná už tolik nebaví - byl to pro něj možná adrenalinový sport, ale postupně se v rámci tohoto sportu dostal do poměrně vypjaté situace, kdy je toho v sázce hodně. Ale nakonec si užije svých 15 dnů slávy kombinované s trapností, možná nebude moci už nikdy v životě vstoupit na území USA - ale věřím, že z toho nějak vyvázne. Jenže aby tahle úžasná jízda, kdy se všichni cítíme být hrdiny nové světové mediální revoluce, byla možná - tak vojín Bradley Manning dnes sedí 23h denně na samotce, pravděpodobně má zvoraný celý život a hrozí mu možná i poprava: popravdě, daleko více, než třeba Julianovi Assangeovi.

Zmírněme nyní na chvíli svůj vážný tón a přenesme svojí pozornost z míst, kde fakt jde o život (Manningův příběh tak trochu připomíná Cameronův megafilm Avatar, nezdá se vám ?) - a než se zaměříme zpět na Assangeho, kde to přeci jen (snad) tak vážné není, připomeňme si legendární francouzskou špionážní filmovou grotesku Návrat velkého Blondýna:

Z dalších událostí posledních dnů - přeci jen, je to všechno dost napřeskáčku, protože úplně všechno fakt nestíhám sledovat, a obrovské množství pozornosti na sebe poutají v podstatě podružné akce:

Ironií osudu - USA budou hostitelem "světového dne svobody tisku":

Jako rozumější než útoky se zdá být volání po crowdsourcingu žurnalistiky [operationleakspin.org] - ovšem tady je hlavním problémem, že současné mirorry Wikileaks jsou v podstatě jen bouří ve sklenici vody: většinu objemu uniklých dat dostali zatím k dispozici pouze velká profesionální média. A ta si dávají zatraceně načas, aby pozornost světové veřejnosti udržela tak dlouho, jak jen to půjde, a vytřískala z toho pro sebe maximum:

"We Have Not Seen Anything Yet": Guardian Editor Says Most Startling WikiLeaks Cables Still to be Released [www.democracynow.org]

Pokud se nebojíte vystoupit z anonymity, tak můžete podepsat jakousi online petici. [www.avaaz.org] Já si tím ale nejsem jistý, a zatím jsem nepodepsal - nechci vystupovat z anonymity tak brzo, v téhle fázi - rád bych se ale připojil k nějaké rozhodující akci, v ten správný moment. Ale zase strach je špatný rádce - tak se rozhodněte podle sebe...

Tvrdí se, že Wikileaks ohrozily konkrétní osoby - ale ne nutně na životě, ale jen na jejich kariéře informátorů. Informátoři se totiž vyskytují i tam, kde by je hlasatelé nějakých "třídních bojů" nejspíš moc nečekali:

Zajímavý je vývoj v Assangeově rodné Austrálii - australský premiér se ocitl pod tlakem veřejnosti ohledně dejme tomu přílišné "servility", se kterou v první fázi "honu na Assangeho" přispěchal na pomoc USA:

Rusko ani Indie to nebudou mít vážně jednoduché při rozhodování, na kterou stranu sporu se postavit:

The United States has been knowingly lying to the American public about its participation in military strikes in Yemen. State Department spokesman P.J. Crowley in answered "No" to the question "Is the U.S. involved in any military operations in Yemen?" But the documents reveal the answer was a lie. Crowly was not misinformed. He was lying. Dont you believe that US citizens have a right to know when killing is being done in their name?

Ale vraťme se od americké historie zpět do české současnosti:

Jinak zatímco z populistického křídla Tea Party pochází nejkrvežíznivější volání po Assangeově likvidaci, tak Ron Paul si troufá Wikileaks obhajovat. Ve skutečnosti lze říct, že Wikileaks jsou možná globálním liberálním protitahem proti tomu, co reprezentuje Tea Party... stanou se možná tolik potřebným katalyzátorem různých vzájemně zdánlivě neslučitelných liberálních platforem.

Nebo je libo čerstvá dávka antiizraelské paranoii přímo od zdroje ? ...konspirační teoretici vůbec obecně Wikileaks moc nevěří:

Ale zpátky od paranoid fringe, pro kterou jsou Wikileaks příliš mainstream, a tudíž příliš nedůvěryhodné - obracíme naší loď zpět do hlavního proudu, dejte si pozor, ať se nenamočíte:

...ale ne tak docela: Ron Paul je jako vždy sám proti všem ... a Blisty tradičně chybně označují americké liberály za "levici" (což může platit snad jedině v rétorice amerických nacionalistických ultrakonzervaticů, bojujících proti výuce evoluční teorie na školách, apod. - viz můj téměř dokončený článek pod názvem Výzkumný ústav Hájkismu - Jochismu), ale především - americká populistická pravice se nějak nemůže rozhodnout zda pro ní představuje větší zlo možnost, že je Assange obviněn za něco tak "ďábelsky feministického" jako je "překvapivý sex" (resp. "sex s překvapivě protrženým kondomem"), a nebo zda větší zlo představuje Assange samotný:

Čeští komentátoři na to šli od lesa a poměrně zbytečně komentují něco, co je zjevné - a sice, že pro většinu nadnárodních korporací je americká vláda jedinou autoritou, která je schopná je zastrašit a donutit je podřídit se - ovšem otázka je, zda v tomto případě šlo skutečně o nátlak, nebo prostě o pud sebezáchovy (spousta dnešních business modelů není slučitelná s koncepcí transparentní společnosti...)

Ovšem existují i vlády, které s nadnárodními kreditními společnostmi zas až tak moc nekamarádí:

Společnost DataCell, která dary pro Wikileaks zajišťovala, totiž sídlí právě na Islandu... ale další motivací může být i to, že Island může kauzu použít jako záminku pro to, aby v situaci faktického bankrotu země mezinárodním kreditním systémům zabránil v dodatečném "zdanění" vlastního obyvatelstva fixní až 3% sazbou, které je se všemi platbami kartou v obchodech nevyhnutelně spojeno - byť je to problém obchodníků a ne zkazníků...

Někteří liberální komentáři si všímají, že současná zranitelnost Internetu souvisí hlavně s tím, že nehmotný svět Internetu se přestal rozvíjet v původním duchu maximální decentralizace, a nadnárodní korporace na něj tupě aplikují schémata centralizace, která se jim tolik osvědčila ve světě materiálním, ve kterém bylo nutné řešit otázky optimální alokace vzácných zdrojů:

Nebýt Wikileaks, tak bych taky asi úplně přehlédl tuto svéráznou událost, která dokumentuje míru, v jaké terorismus islámských fundamentalistů není ničím, proti čemu by šlo bojovat vojensky:

I média, která jinak jsou evidentně svojí rétoriku na straně establishmentu, je možné použít k rekapitulaci událostí, které postupně eskalovaly až do fáze dnešní diplomatické krize:

Legendární americký pornomagnát asi není úplně tím správným horocucím vlastencem, zdá se:

Jenže pozor - toto není všechno ! - na obhajobu Assangeho se staví i skutečné aktivistky, bojující různými způsoby proti často nepostihovanému zločinu znásilnění, které se pozastavují nad mimořádným nasazením v tomto konkrétním případě, které se často netýká žen, které byly skutečně znásilněny:

No a co dodat na závěr ? Osobností roku na obálce časopisu Time se navzdory výsledku ankety čtenářů [newsfeed.time.com] nestal Julian Assange - ale daleko méně kontroverzně Mark Zuckerberg [www.time.com], zakladatel kontroverzní obří sociální sítě Facebook, se kterou sice já osobně vedu soukromou válku, ale která kupodivu nepřistoupila k trendu plošného banování Wikileaks ve všech jejich online podobách (od online plateb až po registraci domény) (zabanovala ovšem stránku hacktivistů,