Vyvíjí Barma jadernou bombu?

Jako člověka, který po Barmě letos v zimě asi měsíc cestoval, mě pochopitelně zajímají nejrůznější zprávy, které se o této extrémně izolované zemi ovládané vojenským režimem objevují. Podrobnou reportáž z cesty ještě chystám - samozřejmě, jako turista jsem neměl šanci nahlédnout "za oponu" - ale současně nešlo nezaregistrovat určité absurdity a celkovou atmosféru strachu a intenzivní kontroly nad obyvatelstvem. Je jasné, že o skutečné tváři režimu se člověk daleko více dozví z dokumentů jako Burma VJ [burmavjmovie.com] nebo knih jako From the Land of Green Ghosts: A Burmese Odyssey od Pascala Khoo Thwe [en.wikipedia.org]. Turista si může povšimnou zvláštností, může si povšimnout, že při rutinní cestě autobusem cestující musí několikrát ukazovat doklady u vojenských stanovišť, může si vyhodnocovat atmosféru, která v sobě obsahuje i některé absurdní prvky východoevropských totalit ve 20. století a může si představovat, že někde za rohem se odehrávají brutální scény z filmu Rambo IV (ten je v Barmě samozřejmě zakázaný a mezi prostým lidem tudíž oblíbený) - ale to je tak všechno. (Země je to samozřejmě krásná, obyčejní lidé tam žijí úžasní - a já si přivezl spoustu materiálu, který jsem ještě ani nestihl zpracovat...)

No. A tak mě pochopitelně dost překvapilo, když jsem se doslechl, že se Barmská vojenská chunta po vzoru Severní Koreje snaží získat jadernou výzbroj. A to právě ve spolupráci s touto zemí: ostatně, jako překladiště na půl cesty mezi Iránem a Severní Koreou není Barma vůbec umístěna špatně. Ovšem poté, co se zbraně jaderného ničení už jednou staly falešnou záminkou k útoku na jinou brutální diktaturu, také masakrující své etnické menšiny, je asi na místě být poněkud skeptický. Jenže zrovna v případě Barmy si je takovouto absurditu snad ještě snažší představit, než v případě Iránu (který se musí obávat zásahu Izraele) nebo v případě zoufale izolovaného režimu rodiny Milovaných vůdců (pro který by konflikt s vyspělejším jižním sousedem byl nutně sebevražedným - i když následky by byly strašlivé). Barma vydává na zbrojení astronomické sumy, disponuje jednou z největších armád na světě - a tato armáda se neváhá chovat brutálně vůči vlastnímu obyvatelstvu. Ale kromě toho: kromě Thajska (se kterým ale má režim vztahy jistě o poznání lepší, než Irán s Izraelem nebo Severní Korea s Jižní) jsou v podstatě všem sousedům Barmy generálové buď úplně ukradení - a nebo zde přímo existuje zájem na ekonomické spolupráci (např. v případě Číny). Brutalita režimu je tedy většině světa (kromě hrstky humanitárních organizací) zvysoka ukradená a nachází se pod rozlišovací schopností médií. Země má pozici strategického zapadákova - a je docela dobře možné, že strašení jadernými zbraněmi je spíše částečně i taktikou zoufalé demokratické opozice, jak vůbec přitáhnout pozornost světa k situaci ve své vlasti. Ta totiž vzhledem ke své pozici "strategického zapadákova" zdaleka nedostává ve světových médiích tolik prostoru, jako třeba Blízký východ či jiné výbušné lokality (a samozřejmě: vojenská junta by nejraději, aby toho prostoru v médiích dostávala ještě méně).

Thajský tisk byl už v srpnu 2009 docela nakloněn věřit tomu, že Burma je schopna do roku 2020 získat jadernou výzbroj. [www.bangkokpost.com] Nedávné zprávy jsou sice poněkud méně senzační - ale zato jde o konkrétní svědectví zběha z Barmské armád: Expert says Burma ‘planning nuclear bomb’ [www.dvb.no], Burma 'trying to build nuclear weapon' [news.bbc.co.uk].

Zlí jazykové budou za touto zprávou zase hledat nějaké umělé vytváření obrazu nepřítele v situaci, kdy by teoreticky západní korporace uvítaly v regionu vstřícnějšího obchodního partnera, než je současná vojenská junta. Jenže: v tomto případě bude problém nejspíš ještě složitější. Minimálně v části Barmy spory o reálnou kontrolu území souvisely s bojem o ovládnutí monopolu na obchod s opiem. A pokud někdo nemá zájem o drogy, tak jsou tu ještě nedotčené teakové pralesy, drahokamy a další vzácné přírodní zdroje. Barmské elity se drží u moci opravdu rády a opravdu za každou cenu - a západní firmy by s nimi rozhodně neměly problém obchodovat - kdyby jim v tom ovšem nebránilo rozzuřené západní veřejné mínění. Myslím, že ani ten největší paranoidní konspirátor v tomto případě nemůže uvěřit nějaké báchorce o "hodných diktátorech", které Západ kritizuje kvůli svým vlastním skrytým obchodním zájmům. Jediným skrytým zájmem by v tomto ohledu snad mohlo být to, že pro jakýkoliv systém je smrtelně důležité mít někde nějakého nebezpečného nepřítele: a protože Severní Korea (navzdory všem transfúzím humanitární pomoci) už zjevně mele z posledního a hrozí v libovolný okamžik velice bolestivým rozkladem, tak se nový "univerzální nepřítel" už rodí uprostřed nedostupných pralesů - a v místech, kam je to prakticky "odevšud daleko" - z jakékoliv skutečně vyspělé země. Je pravda, že v podstatě nikde v Asii neexistuje skutečná demokracie západního střihu: tam, kde není u moci přímo nějaká forma diktatury, tam přinejmenším vždy silně splývaly ekonomické a politické zájmy. Ale je taky pravda, že obyvatelé téhle oblasti jsou často pragmatičtí a pracovití, a případná brutalita diktatur je stále znovu otupována ekonomickým růstem a ochotou i schopností lidí pracovat na zlepšení svých reálných životních podmínek - a přimhouřit oči co se týče implementace svobod pojatých spíše formálně či vnějškově. Jenže zrovna v Barmě míra bezohlednosti vůči vlastním obyvatelům zdaleka převažuje jakékoliv případné pragmatické tendence vládců. Pokud bychom vůbec chtěli hledat nějaká mírná slova, tak tím slovem bude: feudalismus. Barmská armáda vědomě zaujímá místo dřívější šlechty, a pokračuje v užívání tradičních feudálních nástrojů - jako jsou nucené práce venkovského obyvatelstva, apod.

Věřím, že v tomhle případě nejspíš opravdu nejde o žádný umělý mediální mýtus - ale o autentický, světem zapomenutý krutý režim - mentálně ustrnutý někde tam, kde Evropa byla ve svém středověku - který okoukal to nejhorší od Západu, Japonců i od své vlastní historie - a zjevně je připraven udržet se u moci brutálními prostředky i navzdory nesouhlasu vlastního obyvatelstva. A pokud tento režim skutečně získá jadernou bombu (i když doufám, že toho technicky není schopen) - tak by bylo riziko jejího reálného nasazení (např. proti vlastním etnickým menšinám) asi největší na světě.